Na jedné stránce NASA najdete tvrzení: „Vědci našli přesvědčivé důkazy, že kdysi na Marsu tekla voda. Svědčí o tom kanály, údolí a rokle na povrchu planety.“
A na jiné stránce objevíte jinou zprávu o tom, jak jiní vědci z NASA našli také celkem důvěryhodné důkazy podporující kontroverzní teorii, že to, co proudilo, nebyla voda, ale žhavá láva. A tak se po mnoha letech intenzivního a nákladného výzkumu Marsu a hledání odpovědi na tuto otázku nacházíme v podobné situaci jako na začátku, jenom vyzbrojeni obrovským množstvím nových informací, z kterých si zastánci jednoho i druhého názoru můžou vybrat ty pro ně vyhovující. Vousatý problém je tedy i nadále nevysychajícím vřídlem pro mnohé vědecké práce.
Polemiku „voda, nebo láva“ právě před týdnem, 4. března, na 41. vědecké konferenci o měsících a planetách oprášil Jacob Bleacher z Goddardovho centra pro vesmírné lety NASA. Svůj výzkum zdůvodnil: "Abychom pochopili, jestli život jak ho známe, vůbec někdy na Marsu existoval, musíme vědět, kde voda je nebo byla."
Posledních několik let Mars zkoumá z oběžné dráhy nebo přímo z jeho povrchu řada výkonných sond: Mars Odyssey (2001 – 2009), Mars Express Orbiter (2003 - ), Mars Exploration Rovers (2003 – ): Spirit (- 2010?) a Opportunity a Mars Reconnaissance Orbiter (2005 - ). Spolu s předcházejícími misemi poskytly množství spektroskopických i vizuálních důkazů o přítomnosti vody v marťanské věčně zamrzlé půdě (permafrostu) a jejím velkém množství uvězněném v ledu polárních čepiček. Jablkem sporu tedy zůstává dávná minulost planety, kterou se vědci snaží rekonstruovat pomocí nepřímých indicií. Nejde ani o to, jestli voda byla, nebo ne, ale jestli tvořila rozsáhlou hydrosféru s mohutnými řekami, a rozlehlými jezery, případně se v podobě obrovských záplav rozlévala po povrchu a jestli některé topografické útvary, zejména známé kanály, které teď díky novým výzkumům můžeme stále detailněji studovat, jsou jejím dílem, nebo je vytvořila láva.
Působení vody dokládají některé povrchové struktury připomínající vodní erozi - terasovité stěny kanálů, malé ostrůvky vytvořené v „korytech“, větvení do vedlejších ramen, jež se opět napájejí na hlavní kanál, nebo nikam neústící rýhy, jež se podobají pozemským tokům vsakujícím do podloží. "Ty všechny jsou považovány za jasný důkaz fluviální (říční) eroze na Marsu," připouští Bleacher. O lávě se nepředpokládá, že by mohla způsobit tak podrobně tvarované struktury, předobrazem jejího působení jsou spíše velké, široké kanály na Havaji (Big Island).
Bleacher se spolu s kolegy ze Smitsonovho institutu (Smithsonian Institution) ve Washingtonu D.C. nejdříve pustil do podrobného průzkumu dlouhého kanálu na jihozápadním svahu marťanské sopky Ascraeus, jedné ze trojice skupinových vulkánů označených společným názvem Tharsis Montes. Samozřejmě byl to výzkum s prstem po těch nejdetailnějších snímcích, jaké se mu podařilo z této oblasti získat, pořízených třemi kamerami umístěnými na třech různých marťanských sondách: Mars Odyssey (kamera THEMIS - Thermal Emission Imaging System), Mars Express (kamera HRSC - High Resolution Stereo Camera) a Mars Reconnaissance Orbiter (kamera CTX - Context Camera). Na posouzení přesné topografie terénu vědci využili výsledky z laserového výškoměru Mars Orbiter Laser Altimeter (MOLA), který mapoval planetu z paluby již nefunkční sondy Mars Global Surveyor. Díky tak intenzivnímu výzkumu našeho planetárního souseda mohli poskládat doposud nejpodrobnější obraz 270 kilometrového úseku marťanského kanálu.
Protože systém brázd kolem vulkánů Ascraeus Mons byl vytvořen v dávné minulosti, nebylo jednoduché odhalit podrobnější struktury. Již déle známé detaily na začátku kanálu, u „pramene“, ale poukazují na vodu. Jde o malé ostrůvky, vedlejší kanály, které odbočují a pak se opět napojují, nebo o erozí vytvořené stupně na vnitřních stranách oblouků.
Detaily druhého konce kanálu byly dosud skryty v nedostatečném rozlišení snímků. Až teď Bleacherův tým zde objevil rýhu, která se jim jeví jako zřídlo lávových proudů. Někde se vědcům zdá, že terén připomíná spíše podpovrchový lávový tunel s podélným systémem průduchů, kudy láva vytékala na povrch a vytvářela menší struktury. A to, jak tvrdí, nejsou znaky vodou tvarovaných řečišť. Bleacherovi se nezdá, že by kanál mohl být natolik „exotický“ – modelován z jedné strany vodou a z druhé lávou. Proto se kloní k představě o jeho výlučně lávovém původu.
Aby svou teorii potvrdil, naplánoval s kolegy expedici na proslulý sopečný ostrov Havaj, vytvořený pěticí vulkánů Kohala, Mauna Kea, Hualālai, Mauna Loa, a jednou z nejaktivnějších sopek světa Kilaueaou. Právě na lávových polích vědci hledali marťanské podobnosti. Podrobně prozkoumali 51 kilometrový proud lávy, který vytekl ze sopky Mauna Loa při její erupci v roce 1859. Zaměřili se zejména na téměř kilometrový ostrov uprostřed lávy a s přesností na několik centimetrů pomocí GPS zmapovali jeho topografické struktury.
O výsledcích havajského průzkumu Bleacher říká: "Objevili jsme terasovité stěny uvnitř kanálů, také kanály, které odbočují a pak mizí, nebo se vracejí do hlavního proudu a kolmé, až 9 metrů vysoké stěny. Právě zde, v něčem, o čem s jistotou víme, že bylo formováno jenom proudící lávou, jsme našli většinu povrchových struktur, které jsou považované za potvrzení vodou vytvořených kanálů na Marsu."
Další důkaz, že povrch Marsu dotvářela spíše láva poskytl detailní rozbor terénních útvarů na snímcích Moře dešťů (Mare Imbrium), druhého největšího impaktního bazénu na přivrácené straně Měsíce. Jeho dno je vyplněné prastarou tmavou bazaltovou lávou. I zde vědci identifikovali kanály s terasovými zdmi a systémem odbočujících ramen.
Bleacher samozřejmě vůbec nevylučuje vodu jako jednoho z důležitých činitelů, jež modelovaly povrch Marsu. Jen se snaží do hry vrátit výraznější působení lávy, která se musela na formování planety podílet větší měrou, než se jí dnes přisuzuje. Období před 3 až 3,5 miliardami let představovalo dramatickou vulkanickou fázi ve vývoji planety. Dozvuky v podobě aktivních menších sopek pak trvaly ještě asi miliardu let. I proto Bletcher odmítá připisovat všechny marťanské kanály a s nimi související povrchové jevy výlučně vodě. „Jednu věc, kterou jsem se naučil, je nepodceňovat to, jakým způsobem může roztavená hornina téci. Opravdu může vytvářet spoustu věcí, které bychom u ní neočekávali."
Zdroje: stránka NASA , Wikipedia
Diskuze:
