„Horký brambor“ Amflora
O geneticky modifikovaném bramboru Amflora se s nadsázkou říká, že to je jediný „horký brambor“, který „chladl“ sedm let. Tak dlouho totiž trvalo schválení této geneticky modifikované plodiny v EU. Německý koncern BASF, který brambor Amflora vyvinul, požádal o jeho schválení ve Švédsku v lednu roku 2003.
Už v devadesátých letech se marně pokoušela o povolení stejného bramboru švédská společnost Amylogene.
Brambor Amfora není určen ani pro lidskou spotřebu, ani pro krmivářské účely. Jde o odrůdu s jednoznačným průmyslovým využitím. Cíleným zásahem do dědičné informace má pozměněno složení škrobu. Běžný brambor obsahuje zhruba 20% škrobu, který je tvořen z 80% amylopektinem a z 20% amylózou. Toto složení škrobu nevadí například při jeho potravinářském využití. Velké množství škrobu se však používá i v papírenství, textilním průmyslu a dalších průmyslových odvětvích. Tam se uplatňuje především amylopektin. Amylóza kvalitu suroviny zhoršuje. Oddělování obou komponent škrobů chemickými, fyzikálními nebo enzymatickými postupy je pracné a drahé. Navíc je spojeno s velkou ekologickou zátěží, protože se při separaci spotřebovává velké množství vody a energie. Brambor Amflora má upravenou dědičnou informaci tak, že v něm nedochází k syntéze amylózy. Gen pro klíčový enzym GBSS je vyblokovaný tzv. antisense strategií. Při ní je do dědičné informace organismu vnesen úsek DNA, který má „obrácenou“ strukturu k vybranému genu. Podle původního genu se vytváří molekuly jednovláknové RNA a podle nich se syntetizuje enzym. Podle vnesené DNA se syntetizuje RNA, která se přikládá k molekule RNA původního genu a vytváří s ní dvojitou šroubovici. Na tu reaguje buňka jako na cizorodou molekulu a likviduje ji. Tím mizí z buňky RNA pro enzym GBSS a ten se nemůže syntetizovat. Výsledkem je dramaticky snížená produkce amylózy v hlíze.
Spor o gen nptII
Při tvorbě odrůdy Amflora byl do dědičné informace bramboru vnesen také gen nptII, který dává buňkám rostliny odolnost k antibiotiku kanamycinu a neomycinu. Tato rezistence se používá při selekci buněk v laboratoři. Právě gen nptII se stal předmětem sporu o brambor Amflora. Odpůrci namítali, že pěstování bramboru s genem nptII může zvýšit rezistenci choroboplodných bakterií vůči antibiotikům a ztíží tak léčbu některých infekčních chorob.
Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) a Evropský úřad pro léčiva (EMEA) se těmito námitkami důkladně zabývaly a shledaly je jako neopodstatněné. Gen nptII se běžně vyskytuje v mnoha druzích bakterií, jež se nacházejí v obrovských počtech např. v půdě. Z těch byl ostatně gen nptII izolován pro laboratorní potřeby. Proto by případný „únik“ genu z rostlin do životního prostředí nepřinesl žádnou změnu. Gen je už nyní nedílnou součástí dědičné informace početné půdní mikroflóry. Kromě toho je využití genu z rostliny bakteriemi prakticky vyloučené. Bakterie umí zařadit do své dědičné informace geny začleněné do kruhových struktur označovaných jako plasmidy. V rostlině je ale gen v tzv. lineární formě, která je pro bakterie obtížně použitelná. Navíc má gen v bramboru regulační sekvence (jakési „zapínače“) typické pro rostlinné geny. S těmito regulačními sekvencemi je gen v bakterii nefunkční.
Kmeny patogenních bakterií odolávajících antibiotikům představují palčivý globální problém. Ten však není vyvolán pěstováním geneticky modifikovaných plodin. Rezistence k antibiotikům vzniká spontánně a k jejímu vzniku a šíření největší měrou přispívá nadměrné užívání antibiotik a nevhodná léčba těmito léky, například přerušení léčby nebo nesprávné dávkování antibiotika.
Proto vydaly EFSA a EMEA k pěstování bramboru Amflora kladné stanovisko, které následně při svém rozhodování zohlednila i Evropská komise.
Podmínky pěstování
Česká republika patří k několika zemím, kde se brambor Amflora testoval před jeho
schválením. Pěstoval se u nás na celkové rozloze necelých 11 ha. Testy povolilo ministerstvo životního prostředí za jasně určených a přísně kontrolovaných podmínek a v souladu se zákonem o nakládání s geneticky modifikovanými organismy. Čeští pěstitelé tedy mají před svými kolegy z jiných zemí EU určitý náskok.
Pěstování bramboru Amflora bylo Evropskou komisí schváleno za podmínek, které mají zabránit nechtěnému míšení hlíz geneticky modifikovaného bramboru s hlízami konvenčních odrůd. Zároveň tato opatření chrání před nežádoucí příměsí geneticky modifikovaných hlíz i produkci ekologických zemědělců. Sadbu bude dodávat pěstitelům jen koncern BASF a hlízy budou zpracovávat jen škrobárny, které budou mít smlouvu s koncernem BASF. Součástí smluv s pěstiteli a zpracovateli bude i seznam opatření, která je nezbytně nutné dodržovat při jakékoli manipulaci se sadbou, při pěstování, sklizni, transportu hlíz a jejich zpracování. I když se brambor množí vegetativně hlízami, musí sklizeň proběhnout ještě před vytvořením semen. Při pěstování bude nutné dodržovat izolační vzdálenosti mezi porostem s bramborem Amflora a porosty konvenčníčních odrůd. Zásady koexistence stanovené ministerstvem zemědělství stanovují minimální izolační vzdálenost na 20 metrů v případě konvenčních pěstitelů a na 40 metrů v případě ekologických zemědělců. V následujícím roce musí pěstitel celou plochu monitorovat a ničit všechny rostliny bramboru, které na pozemku vyrostou. Sklizené hlízy musí být skladovány, transportovány a zpracovány odděleně od hlíz konvenčních odrůd.
Brambor Amfora se bude pěstovat v České republice a Německu. Souhlas k jeho pěstování vydalo i Nizozemí a Švédsko. Dá se předpokládat, že některé země EU pěstování geneticky modifikovaného bramboru na svém území zakážou, podobně jako zakázaly pěstování geneticky modifikované kukuřice MON810. Tak postupovalo Rakousko, Maďarsko, Řecko, Lucembursko a Německo. Polsko uplatňuje plošný zákaz pěstování geneticky modifikovaných plodin.
Spolu s bramborem Amflora povolila Evropská komise i tři linie geneticky modifikované kukuřice. Ty však nejsou schváleny pro pěstování, ale jen pro dovoz a využití pro krmivářské účely.
Diskuze:
