Výsledky výzkumu pětičlenného týmu italských vědců, kterému velí Cosimo Urgesi, (Universita` di Udine) mnozí přijmou s rozpaky, nebo nesouhlasem, protože z nich vyplývá, že transcendentální mystické prožitky má na svědomí porušená funkce konkrétních mozkových oblastí. Lidstvo má bohaté zkušenosti s různými omamnými lektvary, které dokážou uměle pozměnit stav mysli a mnohé kultury je od nepaměti využívaly při rituálních a spirituálních obřadech. Moderní věda zkoumá konkrétní souvislosti, kde a jak jsou v mozku zakotveny tyto zvláštní spirituální projevy našeho (ne)vědomí, které Italové nazývají ve své práci „sebe-transcendencí“. Co způsobuje, že se například člověku rozšíří jeho „já“ za hranice tělesné schránky a on se pak cítí být bytostní součástí většího celku – cizích lidí, jistého objektu, prostoru, přírody, případně celého universa, či nadpřirozené bytosti (odosobnění, depersonalizace)? Anebo najednou zcela ztrácí časoprostorovou orientaci a v daném okamžiku přestává tušit kde je, co a proč dělá (derealizace)?
(Poznámka: Pro tyto stavy se těžko hledají přesné definice a „trefné“ pojmy – depersonalizace a derealisace jsou projevy nejen spiritualistických prožitků, ale například i syndrómu úzkosti, epilepsie, velkého stresu. I „postiženi“ tyto své pocity popisují dost rozdílně.)
Nemusí ale jít jen o následek působení nějaké psychotropní látky, ale o dočasnou, nebo trvalou změnu v nervové aktivitě v konkrétních mozkových oblastech, způsobenou psychickým rozpoložením, nemocí, či poraněním. Pětici Italů při výzkumu pomohlo 88 dobrovolníků z řad onkologických pacientů s nádory na mozku. Každý z nich absolvoval ještě před chirurgickým odstraněním tumoru rozhovor, při kterém byl zpovídán na téma poměrně osobní a přesnými definicemi neuchopitelné – mystika, duchovno, víra, transcendentno. Vědci se pídili po podrobnostech z náboženského a duchovního života svých respondentů, jestli věří v nadpřirozeno, jak svou víru a to, v co věří, vnímají, nebo zda mívají mystické prožitky a jak je pociťují. Jenom pár dnů po neurochirurgické operaci nádoru na každého z pacientů zaútočili znovu, ale tentokráte s dotazníkem. Byly v něm výroky, které měl respondent označit za pravdivé, nebo nepravdivé. Vědci odpovědi porovnali s informacemi z předcházejících rozhovorů. Zjištěné změny ve vnímání sebe samého v kontextu s okolní realitou (zvýšenou depersonalizaci a „sebe-transcendenci“) dávali do souvisu s přesnou lokalizací a rozsahem poškození mozku, jež získali pomocí moderních zobrazovacích technik. Tak se jim podařilo identifikovat, nebo spíše znovu potvrdit dvě, se spiritualitou související mozková centra – oblast levého spodního temenního laloku a pravého gyrus angularis („lomeného závitu“, angular gyrus).
Osoby, které prodělaly operaci tumoru v těchto dvou mozkových oblastech, se projevovaly mnohem spirituálněji. Jde právě o centra, která se již dlouho spojují s pocity oddělení svého „já“ od těla. Pacienty s nádory v jiných částech mozku tyto změny osobnosti nepostihly.
"Pojem „sebe-transcendence“ mají ve zvyku používat jen filozofové a zastánci hnutí New age," tvrdí jeden z autorů práce Salvatore Aglioti, kognitivní neurolog ze Sapienza - Università di Roma a dodává: "Toto je první detailnější studie spirituality. Máme co do činění s komplexním jevem, který se dotýká podstaty člověčenství."
Samozřejmě nejde zdaleka o první výzkum, jež se hledání spitrituality v neurónových obvodech mozku zabývá. I v minulosti lékaři pozorovali u pacientů s poškozením zmíněných oblastí změny v sebeuvědomování. Dokonce již v roce 1954 anglický lékař Acner publikoval práci v podstatě se stejným výsledkem – „...zdá se, že nádory v angular gyrus a spodním temenním laloku se mohou projevovat depersonalizací.“ (Z knihy Daphne Simeon, Jeffrey Abugel: Feeling unreal: depersonalization disorder and the loss of the self). I elektrická stimulace označených oblastí u pacientů s epilepsií způsobila stavy depersonalizace.
Tomuto tématu se podle slov belgického neurologa Rika Vandenbergha vědci spíše vyhýbali protože je háklivé z několika ohledů – nejenže se dotýká osobní stránky člověka, ale pojem spiritualita je trochu mlhavý a každý ho vnímá a interpretuje mírně rozdílně.
I když z neurologického hlediska existuje celá řada jednoznačných indícií, že spiritualita koření v pozměněné funkci konkrétních mozkových center, nelze opomenout vliv prostředí a zejména výchovy v ranném věku, působení kulturních tradic společnosti a formy v jaké se v ní prosazuje náboženství, jaké rituály zachovává, nebo dokonce vynucuje. I když spiritualita a náboženská víra samozřejmě zdaleka nejsou identické pojmy, nepochybně se navzájem ovlivňují. Do komplexního obrazu je nevyhnutné zahrnout také povahu člověka, jeho trvalý, nebo momentálně změněný psychický stav. To všechno klade dost složitě a nejednoznačně formulované otázky, na které bude potřebné najít odpovědi při komplexnějším pohledu na původ a formy lidské spirituality.
Zdroje: Neuron , Nature News , EurekAlert!
Diskuze:
