Evoluční biologové zřejmě vyřešili letitý divoký spor o to, kde vznikly indoevropské jazyky. Zasloužil se o to Dr. Russell Gray s postdoktorandem Quentinem Atkinsonem. Oba jsou z Auckladské univerzity z Nového Zélandu a oba jsou biologové. Odborníci specializující se na molekulární genetiku, se tentokrát pustili do zkoumání  jazyků. Zaměřili se na indoevropské jazyky a bádali i v tak odlišných jazycích, jakými jsou angličtina, litevština, nebo jazyk gujarati. Celkem sledovali 87 jazyků a  jejich poznatky jsou natolik zajímavé, že se jim v uplynulém týdnu věnoval i prestižní biologický časopis Nature. Podařilo se jim totiž objasnit odkud indoevropské jazyky pochází a také dobu, kdy přibližně vznikaly.

 Existují dvě hlavní teorie původu našich jazyků. První, bývá nazývaná teorií „anatolských farmářů“, ta tvrdí, že prapůvodní jazyk z něhož vznikly všechny jazyky indoevropanů pochází z oblasti Anatolie. Druhá teorie předpokládá původ indoevropských jazyků mezi  nomádskými kmeny v oblasti dnešní Ukrajiny a  jižního Ruska před 6000 lety. Této teorii se podle předpokládaného způsobu šíření jazyka, říká teorie „meče a koně“.
Odpůrci a zastánci obou teorií svádějí řadu let urputné pře a zdálo se, že není nikdo, kdo by znesvářené strany mohl rozsoudit. To platilo až do doby, kdy se Gray se svým kolegou zamyslel nad tím, co poznamenal již v roce 1786 sir William Jones, že totiž sanskrt, prastará řeč z oblasti Indie, se nápadně podobá  řečtině, latině a angličtině. 

Novozélanďané se dali do zkoumání podobnosti indoevropských jazyků  a to za použití poznatků z molekulární genetiky. Aplikovali techniku, která se nazývá molekulární fylogenetika. Tato věda je založena na matematickém porovnávání podobnosti genů. Statistickými metodami se pak ze získaných poznatků sestaví strom příbuznosti a společného předka. Zmíněná metoda kalkuluje s nepatrnými evolučními změnami, které se dějí v genech organismů po dlouhou dobu. Výzkumníci ale tentokrát  neaplikovali  metodu na geny, nýbrž na gramatiku. Grey zastává názor, že řeči se chovají obdobně jako biologické druhy. Postupně se v nich kumulují malé odlišnosti až nakonec nabudou takového rozsahu, že se od sebe oddělí. Genetici, místo genomu a odlišnosti v jednotlivých genech, dosadili do svých vzorců údaje ze slovníků a pravidel gramatiky celkem 87 jazyků.

Genetikům z odlišností jednotlivých jazyků vyplynulo, že indoevropské jazyky měly společného „předka“ u kmenů žijících v  Anatolii  před 8000 až 9500 lety. Letitý lingvistický spor byl tedy vyřešen ve prospěch zastánců teorie „anatolských farmářů“.

V krátké době to je již druhý případ (viz článek „ Y chromozom opravuje dějiny“), kdy genetici doložili, že vliv meče, nebyl na území Evropy tak velký, jak se historikové domnívali.