Nyní přicházejí s novou teorií dva Američané - epidemiolog John Marr z Virginia Department of Health v Richmondu a odborník na infekční choroby Charles Calisher z Colorado State University ve Fort Collinsu. Podle nich zabila Alexandra „západonilská horečka“.
Tato choroba trápí odnepaměti obyvatele Afriky, Středního východu a západní Asie. Slávu ji přineslo teprve rozšíření do Severní Ameriky v roce 1999. Původcem choroby je virus žijící v ptácích a jiných zvířatech. Na lidi jej přenášejí komáři.
Marr a Calisher vycházejí z jedné pasáže v Plutarchově životopisu Alexandra Makedonského, kde se říká, že před branami Babylonu spatřil Alexandr velká hejna havranů, kteří do sebe klovali, až někteří padli mrtvi k zemi. Podle obou Američanů mohli havrani hynout na onemocnění západonilským virem. Tento ptačí druh je totiž k viru obzvláště vnímavý.
Když Marr a Calisher zadali do diagnostického počítačového programu GIDEON (Global Infectious Diseases and Epidemiology Network) příznaky Alexandrova onemocnění (plicní infekce, jaterní potíže, třas) a uvedli jako jednu z okolností vzniku choroby výskyt mrtvých ptáků v okolí, určil program jednoznačnou diagnózu.
„Byla to na 100% západonilská horečka,“ říká Calisher.
Takže máme zase jednu záhadu z krku. A nebo ne?
Za úvahu zcela jistě stojí fakt, že na západonilskou horečku obvykle umírají jen starší lidé nebo lidé s oslabeným imunitním systémem. Alexander byl muž na vrcholu sil, voják zocelený výcvikem, boji i útrapami dlouhých cest. Toho že by dostala do truhly západonilská horečka? Tomu nechce uvěřit například Thomas Mather, epidemiolog z University of Rhode Island v Kingstonu. I Charles Calisher připouští, že u pacienta, který zemřel před více než 2 300 roky, je přesné určení skutečně velmi nesnadné.
Havrani před branami Babylonu věštili Alexandrovu smrt.
Bylo mu dvaatřicet a podmanil si svět. Dobyl perskou říši, podrobil si Sýrii a Egypt. Jeho državy sahaly od Řecka na západě až po Indii na východě a na severu se hranice jeho říše dotýkaly Dunaje. A pak přiletěl jeden komár, který se předtím popásl na krví chcípajícího havrana …
Západonilský virus byl poprvé popsán v Ugandě v roce 1937. Dnes je rozšířen v Africe, východní Evropě, na Středním východě a v západní Asii. V roce 1999 se virus poprvé dostal se stěhovavým ptactvem do Severní Ameriky. Za dva roky jím onemocnělo 80 lidí, nichž jen osm zemřelo. Většina nakažených má jen mírné příznaky. V nejhorších případech ale vyvolává virus vážné záněty mozku. Proti nemoci není účinný specifický lék ani očkovací látka. Hlavní metodou boje se západonilskou horečkou je proto prevence.
