Proč vzniklo náboženství? Na tuto otázku by asi odpověděl každý hloubající člověk, ale jeho myšlenky by zcela jistě byly poplatné jeho vlastnímu přesvědčení v existenci, nebo neexistenci nadpřirozené bytosti (boha, bohů…) jenž nás případně sleduje, trestá neposlušnost a nevěru ve vztahu k němu a odměňuje věrnost, oddanost a šíření té pravé „pravdy“.
Může věda najít jednoznačnější a objektivní odpověď, když ji provozují opět jenom lidé nábožensky věřící, nebo nevěřící? Akceptovali by věřící argumentaci, že nadpřirozeno si vytváříme například z jistých obranných psychologických důvodů a víra v něj je důsledkem vědomí o naší „nicotné“ prchavé existenci, touhy po nekompromisní (v reálném životě tak zdeformované) spravedlnosti a potřeby silného socializačního prvku, který nám dává pocit sounáležitosti k té „své“ komunitě? Principiálně nemohou.
Přesvědčí ateistu mnohokrát citované, nebo mnoha způsoby interpretované (i dezinterpretované) příběhy a úryvky z písemností toho, či onoho náboženství? Může přijmout tvrzení, že náboženská dogmata nejsou lidského původu, ale jsou součástí „pravd“ pocházejících od vyšší bytosti a určené skupině vyvolených a jsou tedy, spolu s jejich Tvůrcem, poznáním nepolapitelné? Principiálně nemůže.
Tato světonázorová polarita naznačuje, že i vědecké práce na téma vzniku náboženské víry budou přijímána velmi nejednoznačně. Svůj vlastní postoj si můžete otestovat na článku Fina Ilkky Pyysiainena z Kolégia pokročilých studií v Helsinkách a Američana Marca Hausera z Katedry psychologie a humánní evoluční biologie Harvardovy university v Cambridge, Massachusetts, který pod názvem "The origins of religion Q1 : evolved adaptation or by-product?"" (Vznik náboženství - otázka1: vyvinutá adaptace, nebo vedlejší produkt?) vyšel 8. února v časopisu Trends in Cognitive Science.
Autoři nezveřejňují výsledky nového výzkumu, ale sumarizují mnoho předešlých a diskutují o dvou převládajících teoriích:
a) náboženská víra se vyvinula jako adaptace na potřebu spolupráce mezi geneticky nepříbuznými lidmi žijícími v jedné komunitě,
b) náboženské představy jsou vedlejším produktem původně s religiozitou nesouvisejících poznávacích schopností člověka.
Vědci svou pozornost zaměřili zejména na souvislost mezi náboženstvím a morálkou.
Jak uvádějí v článku, nejnovější empirické práce v oblasti psychologie morálky více podporují koncepci vzniku náboženství jako vedlejšího produktu již dříve a tedy od víry nezávisle vyvinutých kognitivních funkcí. Několik výzkumů prokázalo, že příslušníci různých náboženských vyznání a lidi bez vyznání z hlediska vlastních morálních postojů v podstatě stejně hodnotí fiktivní neznámé, s konkrétními tradicemi nesouvisející situace, které vědci vykonstruovali. Neznamená to ale, že druhou teorii je nutno úplně zavrhnout.
Podle autorů článku se náboženství sice nevyvinulo kvůli nutnosti spolupráce mezi nepříbuznými členy skupiny, ale když vzniklo, stalo se předmětem selektivního výběru a vytvořilo adaptací formovaný systém, který dokáže problém spolupráce řešit efektivně. Náboženská víra a rituály slouží jako „nákladné“ signály, znamení příslušnosti k dané skupině. Pomocí těchto veřejně kontrolovaných signálů komunita lehce odhalí „černé ovce“, jež například neobětují požadovaný čas a materiální zdroje na náboženské aktivity, nepodstupují bolest při tradičních rituálech, nebo nedodržují tabu. Tato společenská omezení vytváří základ pro kulturní výběr, upevňují soudržnost komunity a podporují spolupráci jejich členů.
Když k tomu připočteme, že za nevěru ke skupině a k jejím kulturním tradicím hrozí tresty nejen ze strany lidí, ale zejména bohů, kteří všechno vidí a vědí, není divu, že - jak uvádí Pyysiainen a Hauser: „…náboženské skupiny zjevně přetrvávají déle než ty nenáboženské.“
Je morálka bez náboženství amorálnější?
Není. Rozsáhlé výzkumy, do nichž se zapojily tisíce lidí z různých kultur, různého věku, vzdělání, politického přesvědčení, náboženského vyznání, nebo ateistů prokázaly, že základní vzory morálního hodnocení mají věřící i nevěřící v podstatě stejné. Lidé jsou sociálními tvory a mechanismy, které jim umožňují spolužití ve větších skupinách, se vyvinuly před vznikem náboženství a jsou od něho nezávislé. Autoři to formulují: „…náboženství stojí na ramenou obrů poznávacích mentálních mechanismů, které se vyvinuly na řešení obecnějších problémů sociálních interakcí ve velkých, geneticky nepříbuzných skupinách.“
Aby nedošlo k dezinterpretaci myšlenek těch, kteří se otázkou vzniku náboženství a jeho vztahem k morálnímu chování zabývají již dlouhá léta, nabízíme téměř celý závěr jejich práce v překladu, který se snaží o kompromis mezi přesností a srozumitelností:
"Vyjadřovaná (explicitní) zbožnost neproniká do morálních intuitivních zásad, jež tvoří pozadí naší schopnosti navzájem spolupracovat. Proto náboženská víra nemůže představovat hlavní zdroj spolupráce uvnitř komunity. Spolupráci umožňuje soubor duševních (mentálních) mechanismů, které nejsou pro náboženskou víru specifické. Morální soud (hodnocení, úsudek) závisí od těchto mechanismů a zjevně funguje nezávisle na náboženském přesvědčení jednotlivce. Nicméně, i když náboženství původně nevzniklo jako biologická adaptace, může hrát roli jak v usnadnění, tak v stabilizaci spolupráce v rámci skupiny, a jako takové by mohlo představovat cíl kulturního výběru…
Zjevně v mnoha kulturách se náboženské představy a smýšlení staly standardním způsobem konceptualizace (vytvořením pojmů, definováním vztahů a principů) přirozené morální intuice. Přestože, (jak jsme rozebírali) toto propojení není nezbytné, mnoho lidí si natolik zvyklo jej používat, že kritiku náboženství vnímají jako principiální ohrožení našeho morálního způsobu života."
Zdroj: Trends in Cognitive Science -847
Pyysiainen, Hauser et al.: "The origins of religion Q1 : evolved adaptation or by-product?""
Diskuze:
Zajímavé:
Jan Krásenský,2010-02-13 18:53:30
Osel: "Spolupráci umožňuje soubor duševních (mentálních) mechanismů, které nejsou pro náboženskou víru specifické. Morální soud (hodnocení, úsudek) závisí od těchto mechanismů a zjevně funguje nezávisle na náboženském přesvědčení jednotlivce."
Katolický katechismus: "V hlubinách svědomí odkrývá člověk zákon, který si sám neukládá, ale který musí poslouchat. Jeho hlas ho stále vybízí, aby miloval a konal dobro a vyhýbal se zlu, a když je třeba, promlouvá k sluchu jeho srdce … Neboť člověk má ve svém srdci zákon vepsaný Bohem … Svědomí je nejtajnější střed a svatyně člověka; v ní je sám s Bohem, jehož hlas mu zaznívá v nitru."
Najdete nějaký rozdíl?
Krásenský
František Kříž,2010-02-14 23:21:10
No, kdo předpokládá, že mravní zákon je "vepsaný Bohem" tak má taky za to, že bůh hlídá jeho respektování a vyvodí z toho důsledky (něco na mne sešle, něčím ne podaruje, nebo třeba po smrti ...). To by měl být argument ten hlas lépe poslechnout. A také věřící si myslí že jsou morálnější - v rozporu s uváděnými studiemi
morálka
Jan Kočí,2010-02-13 15:46:55
Morálka, nezištný altruismus (např. hero phenomenon) se fixovaly v populaci, neboť zvyšují šance na kladné nenulové zisky (spolupráci) tím, že odbourávají nedůvěru mezi zúčastněnými (viz třeba Robert Wright: Nonzero, 2001; česky Víc než nic).
Z těchto důvodů se morálka neomezuje pouze na náš výsostný druh, ale je v jisté míře rozšířena i u jiných druhů zvířat (nejen kin selekce, neboli příbuzenský výběr), neboť posiluje spolupráci a nenulové vztahy. Nejvíce je asi prozkoumána u primátů (deWaal: Good Natured, 1996; česky Dobráci od přírody).
Vznikem náboženství se teprve zabývám a zatím se nebudu vyjadřovat, děkuji za pochopení;)
ano, náboženství jsou mnohými zdroji
Martin Truhlář,2010-02-12 11:08:55
..pro mnohá hnutí a pravidla či zákony avšak spojeno s specifickou kulturou,národem, místem či společností
..říká se,že i zlá věc je k něčemu dobrá ..tak zde i rádoby dobrá věc (náboženství) přinesla pro historii taktéž mnoho zlých interpretací
..rozpoznat co je dobré a zlé lze osobní zkušeností a nebo přijetím toho co bylo historicky uznáno jako dobré a zlé pro společenské bytí v komunitě
...ta dualita světonázoru na teisty a ateisty celosvětově je přece přirozený důsledek duality samotného jednotlivce,který se buď přiklání více k jednomu (např víře) aniž by mohl říct druhé polovině jeho jsoucnosti (racionalitě),že neexistuje
...problém je si přivlastnit patent na pravdu a na to co je dobré a zlé (morálku)..smrdí to mocichtivostí amanipulací
..ono být solí země až příliš pro zemi samou znamená zánik a neúrodnost
Panu Šenkýři
Ondi Vo,2010-02-11 15:15:06
Pochopitelně se každý člověk zabývá představami o "lepším" světu a o "lepším" člověku. Ovšem výraz ideologie je víc, než pouhá pčedstava, nebo přání, je to učení, je to dogma, je to něco, čím chce někdo formovat, nebo řídit jiné. Budiž, pakliže jsou ty cíle v tom smyslu pozitivní, že přinesou lidem užitek. Problém nastane, když je takové dogma prosazováno násilím, když jinak smýšlející jsou označeni za nepřátele. Tedy, když doprovodným efektem takového dogma je nesnášenlivost a nenávist ... a násilí. A v těchto disciplinách dosahují náboženské ideologie perfekce.
Však my si rozumíme
Jakub Šenkýř,2010-02-11 15:26:26
Chápu, že používáte pojem ideologie v jeho pejorativním, ofenzivním smyslu. Já ne, proto jsem v příspěvku zdůraznil jeho neutrální pojetí.
Že dokáží být náboženská přesvědčení velmi ideologická (ve vašem smyslu), souhlasím. Na druhou stranu Dawkins dělá právě to, co jste sám ideologiím přiřkl - nesnášenlivost (vůči jinak smýšlejícím, tj. věřícím) a nenávist. K násilí on samozřemě nesáhne (zatímco náboženští fundamentalisté zhusta ano), ale jeho rétorika je ideologii stále podobnější.
Tím se obloukem vracíme k mému úvodnímu příspěvku do této diskuse a myslím, že se spolu v zásadě shodneme.
Milan Boukal,2010-02-11 08:47:05
Souhlasím. Snad jen že ta fertilita je vždycky v zájmech na prvním místě, ne až na posledním. Ať již primárně, tak sekundárně (třeba přes majetek, peníze, počet kůží mamuta atd.).
Další možnost důvodu pro vznik náboženství
Ondi Vo,2010-02-11 03:05:02
Myslím si, že náboženství je následek neznalosti mechanizmu přírody a tedy šikovně využité pověrčivosti lidí doby kamenné. Dovedu si představit, že tento efekt, vhodně použitý, ulehčil ovládání lidí komunity jejím předákem a přidával mu na autoritě. Šaman, kněz a tak byli jedinní (v očích svých soukmenovců), kteří měli přímý styk s duchy, bohy a jinými nadpřirozenými bytostmi, které ovlivňovaly běh komunity, to je štěstí v lovu, počasí, potravu, nemoci, fertilitu ...
Jakub Šenkýř,2010-02-11 10:20:27
To, co říkáte, je typicky marxistický výklad (to ode mě neberte jako kvalitativní hodnocení, jen zařazení do kontextu). Zkuste se oprostit od představy, že svobodně myslící inteligentní člověk žije kdesi mimo ideologie (v neutrálním slova smyslu). Každý z nás svobodně a inteligentně (no jak kdy) reprodukuje nějakou ideologii, protože ta mu poskytuje paradigma pro uchopení světa a myšlení o něm. Pouze jsme si buď tohoto "nazírání skrze něco" vědomi, a nebo to popíráme.
Branislav Magula,2010-02-10 16:35:38
Dakujem za odpoved. Kazdopadne som mojou uvahou chcel povedat to, ze ak dnesna spolocnost, jej kultura a moralka su 2000 rokov formovane (okrem ineho) krestanstvom, tak je pri posudzovani moralneho sudu jednotlivca irelevantne, ci tento jednotlivec je krestan alebo ateista. Pretoze obaja su od narodenia vychovavany a formovany prostredim, ktore je starocia formovane nejakou ideologiou. Takze ani ateista zijuci v dnesnej europe sa neubrani tomu, ze jeho hodnoty su krestanstvom ovplyvnene.
Jakub Šenkýř,2010-02-10 16:46:11
Ano, to je velmi reflektivní pohled. Proto jsou také humanitní vědy navzájem tak úzce provázány (což redukcionistický přírodovědný přístup nemá rád) a poskytují vždy spíš pohled na totéž z různých úhlů než rozebrání věci na části a jejich oddělený přesný popis. Jedinec je po celý život utvářen společností a tuto společnost neutváří nic jiného než jedinci sami. Ačkoli se dnes do náboženství zhusta opíráme, náš svět se historicky opírá právě o něj.
Dagmar Gregorova,2010-02-10 17:59:48
Trochu dezinterpretujete zmysel článku – ten tvrdí, že morálne zásady nevymyslelo žiadne náboženstvo, naopak, že si ich privlastnilo a začalo nad nimi „bdieť“. Nad tými pozitívnymi i negatívnymi – z nášho hľadiska. A výskumy potvrdili podobné morálne postoje aj medzi príslušníkmi rôznych konfesií, neveriaci boli len podskupinou.
Spomenuli ste rovnoprávnosť ženy a muža. Tú bola kresťanská cirkev (ktorú spomínate) vývojom donútená tiež "nejako" akceptovať. Ale jej vlastné inštitúcie dokazujú, že len akosi navonok. Boj o rovnoprávnosť nezačal v lone cirkvi... V tomto prípade je jasné, či bola skôr sliepka, či vajce
Branislav Magula,2010-02-10 20:59:53
Nemyslím, že dezinterpretujem zmysel článku. Ja som si vybral konkrétny záver (jeden z viacerých) spomínaného výskumu a ten som v úvode svojho prvého príspevku aj odcitoval, aby bolo jasné k čomu sa vyjadrujem. Nepopieram, že článok sa venuje aj iným aspektom vzťahu náboženstva a morálky, len som sa k nim nevyjadroval.
Inak s tým čo píšete úplne súhlasím a aj preto som schválne vybral ten príklad s rodovou rovnosťou, aby to nevyzeralo, že tým chcem povedať, že cirkev je pôvodcom našej dnešnej morálky. To by bolo veľmi zjednodušujúce a ja v žiadnom prípade také zásluhy cirkvi nepripisujem.
Poznámka
Ondi Vo,2010-02-11 03:21:05
Pochopitelně je člověk vyrůstající v křesťanském prostředí ovlivněn touto ideologií, podobně jako většina z nás (počítám) byla ovlivněna komunistickou ideologií. Nuže, i když se obé vztahuje i na mne, jsem ateista a nejsem ani komunista, ani křesťan, s ním mám společné jen křestní list. Stal jsem se tedy křesťanem proti své vůli. Nepíšu to proto, že chci psát o sobě, ale že tohle je osud, který prožila většina z nás.
Morální zásady, ono desatero, byly postulovány pravděpodobně už v pravěku a od vynálezu písma také zapisovány, ostatně jako spousta jiných "moudrostí". Biblický Mojžíš je tedy sotva obdržel od boha, respektive před Mojžíšem žádná morálka neexistovala.
Morálku nemaj jen lidi, ale i jiná zvířata. Záleží akorát na tom, jak nastavíme posuzování daného chování. Jako jeden příklad za všechny bych uved obětavost matek, mateřskou lásku (samic) mnohých druhů, jak ptáků, tak savců.
Sirsi pohlad
Branislav Magula,2010-02-10 15:59:34
Zaver autorov, ze "Morální soud (hodnocení, úsudek) závisí od těchto mechanismů a zjevně funguje nezávisle na náboženském přesvědčení jednotlivce." nie je taky prekvapivy. Inak by sme sa denne stretavali s moralne zasdne odlisnymi postojmi ludi okolo nas, z ktorych niektori su veriaci a ini nie. Ale nie je tomu tak.
Zaujimavejsou otazkou ako zavislost moralky na nabozenskom presvedceni jednotlivca sa mi zda zavislost moralky (jednotlivca alebo spolocnosti) na "nabozenskom presvedceni spolocnosti", tym myslim vplyve majoritneho nabozenstva na moralku a kulturu celej spolocnosti z dlhodobeho hladiska.
Ako by vyzerala moralka a kultura dnesnej europy, ak by tu poslednych 2000 rokov nehralo krestanske nabozenstvo ulohu, ktoru hralo.
Trapili by nas dnes otazky rodovej rovnosti v jednotlivych oblastiach zivota, alebo by sme boli o 100 rokov pozadu s zenami bez mnohych zakladnych prav alebo o 100 rokov popredu, ked uz by sme si ani nepamatali, ze muzi a zeny si kedysi neboli rovni?
Takto postavena otazka vztahu moralky a nabozenstva ma zaujima ovela viac.
Aj napriek tomu, ze sam nie som veriaci a voci krestanskej cirkvi mam velke vyhrady, verim, ze krestanstvo nepochybne bolo velmi dolezitou formujucou silou celej zapadnej civilizacie, ako ju dnes pozname a to vratane moralky, ktoru dnes vseobecne akceptujeme. Len sa neviem rozhodnut, ci by to slo rovnako dobre alebo zle aj bez nich...
Jakub Šenkýř,2010-02-10 16:24:02
Vlivy, o kterých mluvíte, se zkoumají a můžete jimi pohodlně naplnit univerzitní studium nebo celý život :-) Spadají ovšem do humanitní sféry "vědeckosti" a tudíž není přírodovědný Osel vhodným místem, kde o nich hledat informace.
Spekulovat na téma "co by bylo, kdyby nebylo křesťanství" je obávám se po dvou tisících letech dost plané, ta doba je příliš dlouhá a stihlo by se za ni vyměnit a promíchat mnoho kulturních vlivů. Možná bychom byli zoroastristé, možná by nám sem Mongolové přivezli animismus a uctívali bychom Nebe a Zemi (což při pohledu na večerní zprávy o našem ekologickém zemědělství následované předpovědí počasí možná stejně děláme :-) ). Nebo bychom se vydali platónskou cestou a vyznávali nejvyšší ideu Dobra? Jakákoli dlouhodobá předpověď chování chaotického systému je nutně mylná...
Rozhodně lze ale myslím říct, že bychom měli jiná měřítka toho, jak je co "dobře" nebo "špatně" a úměrně tomu bychom řešili úplně jiné společenské problémy než dnes.
klasický problém 2
Milan Boukal,2010-02-10 15:32:34
Znovu opakuji, smyslem knihy "Boží blud" v podstatě není přesvědčovat lidi v to či ono, ale alespoň se zamyslet nad tím, jestli své počínání umíme vysvětlit především sami sobě...
No jasně že to muselo být napsáno provokativní formou, protože by to jinak dnes ve věku internetu v papírové podobě nikdo nečetl! ;-)
Předpokládám však, že čtenáři obdobných textů jsou již na takové úrovni znalostí, že se jednoduše oprostí od řešení formy, ale zaměří se na samotný obsah textu.
Nějak zkrátka nevidím důvod, proč nesmět vědecky rozebírat náboženství, a přitom náboženství ponechat možnost laicky komentovat vědecké otázky a tím ho jaksi uzavírat do nějakých umělých myšlenkových rezervací, kde by bylo už z principu hájeno.
Ať zkrátka "teisté" přijdou z nějakým textem, který vyvrátí Dawkinsovy závěry, ne? Nebo to skutečně není možné...? ;-)
Jakub Šenkýř,2010-02-10 16:00:23
Ale ovšem že je to možné - knižních reakcí na Dawkinse bývá tradičně hodně. Na tuhle konkrétní knihu třeba Dawkinsův blud od Alistera McGratha.
Princip všech těchhle diskuzí je v tom, že se buď usnesou na tom, že každý z nich vnímá svět odlišně a že je to tak normální, nebo se neusnesou a cyklicky se napadají vždy ze svého vlastního pohledu.
klasický problém
Milan Boukal,2010-02-10 14:39:41
Dawkins je samozřejmě radikální, ale to nemění vůbec nic na tom, že náboženství (myšleno množné číslo) rozebral zcela detailně ze všech stran a "teistům" již jaksi tímto nezbývá mnoho prostoru k serióznímu manévrování...
Takže pokud se "teisté" bojí jeho dílo přečíst a narazit tím pádem na zřejmý rozpor mezi jeho fakty a svými činy, nezbývá jim nic jiného, než dělat, jako že ta kniha není. Jenže ona je a otázky jsou v ní řečeny zcela jasně a - vědecky - až neúprostně striktně... ;-)
Myslím si, že po přečtení té knihy není důvod zdůvodňovat ostatním to či ono, ale smyslem té knihy je zamyslet se nad tím, jestli to "teisté" umí vysvětlit především sami sobě a nemusíme si u toho případně tzv. lhát do kapsy...
Jakub Šenkýř,2010-02-10 15:00:39
Dawkins ovšem pomíjí, že by kromě jeho ateisticko-racionálně vědeckého diskursu mohl existovat nějaký jiný, respektive pokládá a priori takový další diskurs za podřadný, mylný a zaslepený. Útočí na zdánlivě racionální výroky náboženství a racionální cestou je vyvrací. Jenže náboženství není vystavěno jako vědecká teorie a víra (světonázor) se nedá racionálně vyvracet. Dawkins prosazuje svůj světonázor prostředky, které mu tento světonázor poskytuje. Kazatel, který odmítá vědu jako satanský blud, postupuje z hlediska vlastního diskursu úplně stejně.
Neříkám, že není dobré mít po ruce munici proti evangelikálním fundamentalistům. Ale představa, že si v našich evropských, potažmo dokonce českých podmínkách věřící člověk přečte Boží blud a "prohlédne", je zásadně pomýlená. Už proto, že to není kniha pro věřící, ale proti věřícím.
Jakub Šenkýř
Frantisek Kriz,2010-02-10 14:23:11
Pochybuji že psal "věřící lidé jsou zaslepení blbci". Je možné, že z uvedených skutečností to mezi řádky vyplývá. Pokud to vyplývá z objektivních skutečností, nelze to zazlívat Dawkinsovi
Souhlas
Ondi Vo,2010-02-11 02:52:21
Dowkins věřící v žádném případě za blbce neoznačuje, jenže jeho argumenty mohou u některého věřícího tento pocit vyvolat. Pro mne je záhadou inteligentní a zároveň věřící člověk. Jediné vysvětlení, které se mi nabízí, je, že se dotyčný/ná zdráhá svou víru a náboženství jako takové přehodnotit v dospělém věku. PMN zůstává v tomto směru dítětem majícím potřebu oné (zdánlivé) ochrany všemocného boha a jeho dvora před "nástrahami" života a jeho zakončení smrtí.
Ondi Vo
František Kříž,2010-02-15 02:10:27
Já to vidím tak, že každý máme trochu schopnost přimhouřit oči nad zdravím rozumem a věřit hezké, pravděpodobně pohádce. Např. si držíme jistotu že je nám manželka věrná, pokud nemáme důkaz o opaku , navzdory statistice o 50ti procentní nevěře. Věřící dokážou ty oči přimhouřit ještě trochu víc.
Jakub Šenkýř :
Frantisek Kriz,2010-02-10 14:01:34
Jestli věřící neosloví, jestli to není spíš jejich charakteristická vlastnost - slyšet jenom co se jim hodí do krámu. Jestli nevidíš rozdíl mezi náboženským kazatelem a vědcem, se divím že sem vůbec lezeš
Zdržte se osobních invektiv
Jakub Šenkýř,2010-02-10 14:08:29
Dawkins pokud vím není sociolog ani religionista, jeho vědeckým oborem je evoluční biologie. Pokud tedy napíše knihu o tom, jací jsou věřící lidé zaslepení blbci, nelze ho v této propagační roli vnímat jako vědce. A samozřejmě nelze očekávat, že budou věřící přijímat jeho názory vstřícně.
nová kniha k tématu
Milan Boukal,2010-02-10 13:28:30
Velice doporučuji si na toto téma přečíst knuhu Richarda Dawkinse: "Boží blud", viz např. http://www.kosmas.cz/knihy/146215/bozi-blud/
Hodně věřících si bude muset samo sobě zdůvodnit a znovu promyslet řadu věcí...
Což pro ně ale bude hodně bolestivé vzhledem k tomu, jak tuto látku Dawkins detailně rozebral... ;-)
Jakub Šenkýř,2010-02-10 13:49:54
Dawkins je možná dobrý v utužování ateismu, ale při oslovování věřících lidí nutně selhává, jelikož se nesnaží o dialog. V tomto smyslu je kazatelem jako kterýkoli fundamentalista, jen v obráceném gardu. Bohužel.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
