Anatom Lawrence Witmer z Ohio University College of Ostheopathic Medicine  zkoumal pod „cétéčkem“ lebky dvou pterosaurů. Jedním byl starší a menší  Rhamphorhynchus a druhým pak vývojově pokročilejší Anhanguera s rozpětím křídel přes 4 metry. „Cétéčko“ vykreslilo Witmerovi  tvar mozkovny pravěkých létajících ještěrů a z něj anatom vyvodil, že pterosauři měli nápadně vyvinutou část mozečku zvanou flocculus. Ta je zodpovědná za sběr informací o poloze těla a za koordinaci pohybu očí. Útočící dravec díky tomu například neztratí kořist. Flocculus pterosaurů byl skoro čtyřikrát větší než jakým se pyšní současní ptáci. Witmer to vysvětluje tím, že flocculus sbíral informace i z blanitého křídla, jež bylo prostoupeno nejen výztužnými chrupavkami, ale i svalovými a nervovými vlákny. Blanité křídlo proto sloužilo jako smyslový orgán a zároveň je mohl jeho majitel za letu neustále „nastavovat“ podle potřeby.

Zajímavé výsledky přineslo vyšetření vnitřního ucha ukrytého v hloubi skalní kosti lebky obou pterosaurů. Rovnovážné ústrojí je tu tvořeno třemi polokruhovými kanálky, z nichž jeden označovaný jako laterální musí být pro správnou funkci ve vodorovné poloze. Z polohy laterálního kanálku pak lze usoudit na postavení hlavy a těla živočicha.

Pterosauři rodu Rhaphorhynchus drželi hlavu vodorovně, tedy špicí zobanu dopředu. Anhanguera ale létala s se zobanem skloněným k zemi. Měla díky tomu lepší výhled a užívala si i výhod binokulárního vidění. Inu pokrok je pokrok. Podobně držel tento pterosaurus hlavu i při pobytu na pevné zemi. Chodil po čtyřech a opíral se přitom o dlouhé přední končetiny. Choulostivý konec křídla podpíraný extrémně prodlouženým prstem nosil elegantně ohnutý vzhůru, aby snad křídlo nepřišlo k úhoně.

Ve světle těchto poznatků najednou dává smysl i podivně utvářený zoban anhanguery, který nese na „horní“ a „dolní“ straně ostrý „hřeben“. Při letu se skloněnou hlavou se ale „horní“ strana zobáku stává „přední“ čili náběžnou a ostrý hřeben má jasnou funkci při rozrážení vzduchu. Také hrana na „spodní“ respektive „zadní“ hraně zobanu má svou roli, protože dává zobanu aerodynamický průřez.

 Anhanguera na zemi. Hlavu má mírně skloněnou, což má své plusy, protože ještěr ví, kam a do čeho šlape. Všimněte si elegantně zdviženého čtvrtého prstu trčícího ptakoještěrovi vysoko nad záda.

Lawrence Witmer s modelem lebky anhanguery v ruce. Před ním leží model mozku tohoto ptakoještěra a model lebky menšího rhamforhyncha.

Oba pterosauři v obrazové rekonstrukci. Vpravo nahoře je srovnání jejich velikosti s člověkem vysokým kolem 180 cm.