Je to skoro jako osudové dilema ze shakespearovského dramatu. Kdo vyhubil megafaunu? Na tuhle všetečnou otázku, inspirovanou početnými fosilními nálezy, existují v podstatě dvě soupeřící odpovědi. Bylo to smrtelně vratké klima, které z nějakých důvodů ve slepém rozmaru před pár desítkami tisíc let smetlo podivuhodná velká zvířata různých kontinentů, v odborné hantýrce přezdívané jako megafauna? Nebo je mají na svědomí především lidé, naši předci s chabými zbraněmi, ale určitě s velkou vynalézavostí a odvahou? Asi už není nutné zdůrazňovat, komu se líbí klimatická odpověď osvobozující od viny lovce doby kamenné a kdo naopak upřednostňuje vítězné tažení našich předků oslabující záludnost klimatu.
Významným bojištěm obou táborů je už přes 150 let Austrálie – kontinent bohatý bizarní zvířenou a snad ještě bizarnějšími vymřelinami. Většina odborníků se shodne, že lidé kolonizovali Austrálii zhruba před 60 až 45 tisíci lety, čili v období, kdy tam podle všeho panovalo relativně vlídné podnebí a kdy shodou okolností zmizela i megafauna. To pochopitelně podporuje představu, že australskou megafaunu spíše snědli lovci, než že by ji sprovodila ze světa nějaká náhlá změna klimatu.
Zdánlivě jasnou odpověď ovšem komplikovala některá fosilní naleziště, mezi nimiž vynikalo Cuddie Springs v australském státě New South Wales. Je to dno dávného jezera v polopoušti nedaleko města Brewarrina plné kostí ohromných klokanů, velikých ptáků a dvoutunových diprotodonů, největších známých vačnatců z příbuzenstva vombatů a koal. Zbytky megafauny jsou zde ovšem ve fosilních vrstvách z doby před 40 až 30 tisíci let – čili po dlouhých 10 tisíc let - promíchány s lidskými kamennými nástroji. Mnozí vědci tvrdili, že právě tohle jednoznačně dokazuje dlouhodobé soužití pravěkých lidí a velkých zvířat a tím i stěžejní vinu klimatu ve věci zmizení megafauny.
Teď však v interpretacích fosilií z Cuddie Springs dochází ke zvratu. Časopis Science nedávno publikoval článek Richarda Robertse z University of Wollongong a Barryho Brooka z University of Adelaide o nových detailních analýzách místních kostí a kamenných nástrojů. Ukázalo se, že lidské artefakty a kosti pravěkých australských velikánů byly promíchány až dlouho po vymření megafauny.
Co to znamená? Roberts a Brook mají poměrně jasno. Opět se potvrdilo, že velká a jistě i chutná zvířata vyhubili dávní Australané, ať už přímo lovem anebo prostě tlakem na jejich populace. Nestarali se o životní prostřední, natož o nějakou ochranu pozoruhodných tvorů, ale především o své žaludky a loveckou prestiž.
Právě jim tedy můžeme poděkovat, že v žádné zoologické zahradě zatím nemáme kouzelné obří vačnatce či veliké ptáky dramaticky převyšující dnešní pštrosy a naší jedinou nadějí jsou v tomto ohledu molekulární laboratoře. Změny klimatu jsou v tom opět nevinně. Není to zase takové překvapení, protože jak každý ví, megafauna v Austrálii i jinde po světě bez větších problémů ustála řadu klimatických přemetů během cyklů ledových a meziledových dob a my dnes ve fosilním záznamu klimatu z období vymírání megafauny nevidíme nic zásadně problematického, co by vybočovalo z předešlých dob.
Autoři studie rovněž doporučují, aby odborníci podobným způsobem přezkoumali i další, byť méně přesvědčivá australská naleziště, jejichž fosilie bývají podezřívány z toho, že dokládají výskyt australské megafauny dlouho po příchodu lidských lovců. Týkalo by se to nalezišť na Kangaroo Island, ve východní části státu Victoria a také ve Vrchovině na nedalekém ostrově Papua – Nová Guinea, který teď od Austrálie odděluje jenom pruh mělkého moře.
Zdroj: New Scientist 22. 1. 2010, Science 327: 420-422
Diskuze:
