Puffin je 3,7 metru vysoký, s rozpětím křídel 4,1 m. Každé z křídel je vybaveno rozměrnou vrtulí o průměru 2,3 m. V době startu směřují vrtule i křídla vzhůru a pilot nastupuje do letadla ve stoje. Nasoukaný do těsného válce, zahajuje pouť vzduchem ve ztopořené poloze a až poté se skloní do letu v poloze ležmo.

Projekt elektrického letadla vyšel z dílny Langley Research Center, zařízení NASA ve Virginii a podílely se na něm čtyři další věhlasné instituce se zkušenostmi v leteckém a kosmickém průmyslu (National Institute of Aerospace,  Massachusetts Institute of Technology, Georgia Institute of Technology a M-DOT Aerospace). Výsledek jejich spolupráce z kompozitních materiálů a uhlíkatých vláken má 135 kg. Dobíjecí lithium-fosfátové baterie pak přidávají na hmotnosti dalších 45 kg. Elektromotory neprodukují žádné spaliny a s jedním člověkem na palubě jim pro létání stačí vyvinout 60 koňských sil. Účinnost motorů se má - i díky minimalizaci pohyblivých součástí - blížit 95 %. „Elektriku“ volili inženýři proto, protože srovnatelně velké spalovací motory dosahují jen 20% účinnost.

Zvětšit obrázek

Překvapením je velmi malá hlučnost stroje. Ve vzdálenosti 150 m se má projevovat rámusem pouhých 50 decibelů. To je o mnoho méně, než kolik vydávají helikoptéry z takzvané kategorie „tiché“.  Nedělat moc hluku a ctít dobré sousedské vztahy, by mohlo být marketingovou trefou do černého. Stejně jako fakt, že k přistání není potřeba letiště ani přistávací dráhu, jako je tomu například u motorového rogala. Odborníci na aeronautiku si myslí, že po tomto přibližovadlu rádi sáhnou i vojáci. Tiché motory, prozrazující se jen nepatrným množstvím vydávaného tepla, jsou pro vyzvědače a záškodníky doslova požehnáním.

Optimální cestovní rychlost stroje je vypočítána na 240 kilometrů za hodinu. "Maximálka" je 480 km/hod. Protože odpadl hendikep spalovacích motorů, může stroj létat i v řídkém vzduchu a to až ve výšce devět kilometrů. Se současnými bateriemi by stroj doletěl 80 km. S těmi nově vyvíjenými by to mělo být více než 300 km a tuto hranici chtějí technici dosáhnout již v roce 2017.

Technici z NASA tvrdí, že mysleli i na bezpečnost. V případě selhání jednoho z motorů je schopen ten druhý zvýšit výkon a zachovat potřebnou tažnou sílu pro klouzavý let a zajistit přistání. Zřejmě poněkud tvrdé, protože se počítá s použitím nouzového podvozku. Autoři nazvali letadélko Puffin, což je anglický výraz pro papuchálka nebo-li mořského papouška. Přesněji: papuchalk plochozobý, latinsky Fratercula arctica. Z názvu je také cítit smysl pro humor. Puffin je totiž také výraz pro něco vyjímečného až komického.

Mark Moore, představitel NASA předvedl model stroje na lednové konferenci pořádané americkou Helicopter Society. Ta se konala v San Francisku a skončila včera. Při jeho předvádění prozradil, že technici již připravují vylepšenou verzi. Ta by v případě výpadku jednoho z motorů nemusela přistávat „na břicho“. Dělá to dojem, že se projektantům z NASA pro první verzi Papuchalka nepodařilo najít pilota, který by byl ochoten zkoušet nouzové přistání, kdy se mu hlava řítí k zemi rychlostí okolo 200 km/h. A aby si „nenabil“, nesměl by se mu do cesty připlést ani jezevčík.

Pramen: PhysOrg