Zvířata žerou rostliny – buď přímo, nebo prostřednictvím jiných zvířat. Není ale až tak neobvyklé, že si nějaké zvíře ze svého jídelníčku vypůjčí řasu nebo bakterii a pak ji zaměstná jako užitečného domácího mazlíčka. Občas je jistě velice výhodné mít přímo ve svém těle nenáročný zdroj energie. Někdy si dokonce hostitel přivlastní jen část snězené řasy či bakterie, například chloroplasty. Odborníci tomu krásně říkají kleptoplastie. To je případ i mořského zadožábrého plže Elysia chlorotica ze skupiny Sacoglossa, který si, stejně jako mnoho jeho příbuzných, přivlastňuje chloroplasty ze strávených řas. Anglicky se jim přezdívá solar-powered sea slugs, čili mořští slimáci na sluneční pohon a asi nepřekvapí, že jsou více či méně zelení.
Před časem se k hrůze všech odpůrců genetických modifikací ukázalo, že elýzie ignorují snad všechny bezpečnostní směrnice EU a drze si provozují genetické modifikace vlastního genomu přímo v pobřežních vodách východních USA od Nového Skotska až po Floridu. Řasám druhu Vaucheria litorea z velké linie eukaryot zvané Chromalveolata, jimiž se živí, totiž kradou nejen chloroplasty, ale i geny z chloroplastové DNA vaucherií. V tomto případě tedy predátor rozebírá symbionta kořisti, aby z něho udělal sluneční baterie s kompletním servisem.
Je to ale ještě zajímavější, než si kdo pomyslel. Elýzie už během historie nakradly tolik genů z chloroplastů vaucherie, že si už rozběhly vlastní výrobní linku na produkci klíčové fotosyntetické molekuly – chlorofylu A.
Lstiví zelení slimáci tím pádem od řas převzali kompletní a funkční metabolickou dráhu, která by měla zahrnovat kolem 16 speciálních proteinů. 7. ledna 2010 to na výroční konferenci Society for Integrative and Comparative Biology oznámil Sidney K. Pierce z University of South Florida v Tampě. S dalšími odborníky sledovali chování radioaktivně značených molekul chlorofylu A uvnitř elýzií, přičemž zjistili, že si elýzie část molekul chlorofylu A vyrábějí vlastními silami.
Elýzie je vlastně neuvěřitelná fúze zvířete a rostliny. Tihle zelení slimáci jdou ve splývání s řasou a jejími chloroplasty mnohem dál, než třeba koráli a další známí hostitelé fotosyntetických symbiontů. Svůj zelený život si jaksepatří užívají a podle pozorování stačí mladé elýzii jenom jednou jedinkrát spást vaucherie a pak si už celý život může vystačit s koupelí ve sluneční záři. Uloupené sluneční baterie pak už zařídí zbytek. Chloroplasty pochopitelně pro provoz potřebují neustálý přísun různých čerstvých molekul. Teď je jasné, že je může zajistit samotná elýzie.
Pokud se neukáže, že šlo jen o planý poplach, vyvolaný třeba nějakou kontaminací při experimentu, tak jsme objevili další nesmírně zajímavý evoluční mechanismus – splývání celých metabolických drah mezi mnohobuněčnými organismy, i když chloroplastová DNA vaucherie je přísně vzato vlastně bakteriální DNA, třebaže uvnitř řasy. Fylogenetici stopující evoluční historii života z toho jistě budou mít těžkou hlavu, protože by to zamotalo jejich výzkum, i když s něčím podobným už stejně počítají. Zelení slimáci na sluneční baterie jsou každopádně úžasně inspirující. Molekulární magii se tu otevírají nové možnosti. Například zelená užitková zvířata nebo neužiteční domácí mazlíčci na sluneční pohon by vůbec nebyli k zahození a navíc by krásně provokativně spojovali nesporně zelenou šetrnou technologii a nehorázné genetické manipulace.
Zdroje: Science News 10. 1. 2010, Wikipedia (Elysia chlorotica)
Diskuze:
