Lidský genom, stejně jako každý další genom od viru tabákové mozaiky po prase bradavičnaté, není žádným nehybným ledovcem, který bychom jenom nudně dědili od předků. Ve skutečnosti je to doslova tekutá mozaika, velice pohyblivá v prostoru i v čase. Všechny genomy mutují, mnohdy neuvěřitelnou rychlostí a do mnohých genomů jako tiší a krutí tajní agenti pronikají cizí sekvence sledující své vlastní zájmy.
Už dávno se ví, že lidský genom je skládačka něco málo genů, hrstky regulačních sekvencí a především veliké spousty genetické hlušiny rozličného původu, která se chová dost nevypočitatelně - může být převážně neškodná a jenom zatěžuje replikační systém každé buňky, občas hostitelskému organismu poskytne surový genetický materiál pro evoluci nových sekvencí a někdy tragicky rozvrátí celý genom. Je to znepokojivé, ale lidé se s tím jakžtakž dovedou smířit, tedy až na kreacionisty a popírače genů od Greenpeace.
V naší DNA jsou i pozůstatky dávných virů, takzvané endogenní viry. Až doteď jsme v lidském genomu znali jenom endogenní retroviry, potomky retrovirů – RNA virů, které se replikují prostřednictvím enzymu reverzní transkriptázy přepisující virovou RNA do DNA. Endogenních retrovirů není v lidské DNA zrovna málo – dohromady představují 5 až 8 procent našeho genomu. Keizo Tomonaga z Osaka University a jeho kolegové teď ale k překvapení odborníků po celém světě v genomu různých savců včetně člověka odhalili další velikou skupinu endogenních virů, nazvaných Borna-like N (EBLN) elementy. Tyto sekvence zřejmě vznikly opakovanými infekcemi bornavirů (anglicky Borna Disease Virus, BDV), zajímavých RNA virů s relativně malým genomem o velikosti 8,9 kilobáze, které se replikují uvnitř jader hostitelských buněk. Bornaviry mají poměrně blízko k viru vztekliny a taky třeba k zabijáckým africkým filovirům – Ebole a Marburgu.
Bornavirus se jmenuje podle dvacetitisícového saského města Borna, kde v roce 1885 epidemie borny vymazala koně celého místního pluku jízdectva. Bornaviry se zřejmě přenášejí slinami a hleny, přičemž napadají mnoho druhů teplokrevných zvířat, kromě koní i například ovce, krávy, psy, lišky, kočky, ptáky nebo různé primáty.
Pronikají pouze do neuronů a způsobují těžká onemocnění nervové soustavy, doprovázené zánětem mozkových blan či zánětem mozku s míchou, která se projevují různými změnami chování a extrémní úmrtností. Ta může u koní být až stoprocentní.
V osmdesátých letech se poprvé našly protilátky k bornaviru i u lidí. Existují jisté náznaky, že infekce bornavirů nějak souvisejí s duševními poruchami, jako jsou schizofrenie, deprese nebo bipolární porucha. Experimentálně se potvrdilo, že bornaviry lezou do chromozómů lidských buněk pěstovaných v kultuře a je tedy na místě vážné podezření, že mohou vyvolávat mutace v mozkových buňkách. Spojení virů s lidskou psychikou se dál intenzivně zkoumá, takže se můžeme těšit na další zneklidňující objevy.
Jak je vidět, do genomu lidí i dalších zvířat lezou miniaturní vetřelci, kteří v něm občas zanechají kukaččí vajíčka. Tyto sekvence se postupně rozlézají a dneska je každý člověk, pokud jde o genetiku, vlastně ze zhruba 8 procent virus, i když byste to do nich asi neřekli.
Prameny:
Science Daily 8. 1. 2010, Nature online, Wikipedia (Borna disease, Retrovirus)
Diskuze:
