Pitva 14 velryb provedená anglickými a španělskými vědci jasně potvrdila, že uhynuly na kesonovou nebo také dekompresní nemoc. Ta ohrožuje lidské potápěče dýchající ve velkých hloubkách stlačený vzduch. Dusík rozpuštěný v krvi může při prudkém výstupu ke hladině v krvi potápěče v důsledku poklesu tlaku „zašumět“ stejně jako se vytvoří bublinky v právě otevřené láhvi se sodovkou. Bubliny ucpávají cévy nebo je dokonce trhají a to i s okolní tkání. Přesně to se stalo vorvaňovcům u Kanárských ostrovů. Játra jim doslova rozcupovaly velké dusíkové bubliny. V některých případech měly velryby bublinami ucpané i velké tepny vyživující ledviny.
Velryby jsou proti kesonové nemoci imunní. Většina jejich tkání se nikdy nenasytí dusíkem tak, aby při náhlém vynoření rozpuštěný plyn „vybublal“. V tomto případě ale zřejmě velryby z hlubin na hladinu doslova vystřelily a to už jejich organismus nezvládl. Podnětem k sebevražednému bleskovému vynoření byly zjevně zkoušky sonaru španělského vojenského námořnictva. Tento sonar pracuje se zvukem o nízkém kmitočtu, na nějž jsou kytovci obecně velmi citliví. Velryby se pokusily ze sonarového „randálu“ prchnout, ale přehnaly to.
Souvislosti mezi úhynem velryb a zkouškou sonaru je v tomto případě celkem jasná. První mrtvou velrybu vyplavilo moře na břeh jen 4 hodiny po první zkoušce sonaru. Americký Kongres nicméně právě v době publikování výsledků pitvy prestižním vědeckým týdeníkem Nature rozhodl o zmírnění pravidel pro používání vysoce výkonných sonarů vojenským námořnictvem.
Vorvaňovec vyplavený v roce 2000 na pobřeží Baham se stal s vysokou pravděpodobností rovněž obětí zkoušek vojenských sonarů.
Člověk postižená kesonovou nemocí má šanci na přežití, pokud se uchýlí do této slušivé dekompresní komory. Vorvaňovcům by v ní bylo asi trochu těsno
Diskuze:
