V roce 2000 bylo objeveno v pohřební jeskyni dávného jeruzalémského pohřebiště Akeldama poměrně zachovalé tělo muže zahalené do rubáše.
Radiouhlíkové datování určilo, že nebožtík zemřel mezi rokem 1 a rokem 50 našeho letopočtu. Šlo zřejmě o velmi významnou osobnost tehdejšího Jeruzaléma. Hrob sousedil s hrobem, v němž byly pochovány ostatky tchána kněze Kaifáše, jenž je z bible znám jako ten, kdo vydal Ježíše Krista Římanům. Mohl to být příslušník kléru či aristokrat. V blízkosti pohřebiště zvaného také „Krvavé pole“ ve spodní části údolí Hinnom podle bible spáchal sebevraždu Jidáš.
Tzv. rubášový hrob dostal své jméno proto, že nebožtík byl nalezen v rubáši. To je krajně neobvyklé. V době, kdy muž zemřel, se v oblasti Jeruzaléma pohřbívalo nadvakrát. Nejprve byl nebožtík uložen do hrobu v rubáši a po roce byly jeho kosti uloženy do kamenné schránky. V tomto případě ale k druhému pohřebnímu obřadu nedošlo. Vstup do jeskyně zůstal zazděný a dokonale zalepený omítkou.
Podle vedoucího výzkumného týmu Marka Spigelmana z Hebrejské university v Jeruzalémě byla absence druhého pohřbu přímým důsledkem faktu, že nebožtík trpěl leprou a zemřel na tuberkulózu. DNA původců obou onemocnění se podařilo z kostí izolovat a spolehlivě identifikovat. Tento nález z 1. století n.l. z Jeruzaléma je tedy nejstarším nezpochybnitelně zdokumentovaným případem lepry.
Onemocnění leprou bývalo v těch dobách důvodem pro izolaci nemocných, kteří byli vyloučeni ze společnosti zdravých. V případě nebožtíka z rubášového hrobu to však neplatilo.
Umístění a velikost hrobu jasně svědčí o tom, že pohřbený muž nežil na okraji společnosti a patřil k tehdejší společenské elitě. Stav vlasů, jejich ustřižený pramen byl objeven mezi ostatky, vypovídá o velmi dobré hygieně a celkové péči.
Původ a šíření lepry zůstává do značné míry zahalen tajemstvím. Literární svědectví o malomocenství nemusí být nutně zprávou o nákaze leprou. Lidé tak mohli označovat i některé kožní choroby, například lupénku. Původ lepry je kladen na indický subkontinent a do Evropy se měla choroba rozšířit přes Středomoří v helénských dobách. Nález z „rubášového hrobu“ do tohoto obrazu zapadá. Zajímavá je současná infekce leprou a tuberkulózou. Ta bývala poměrně častá a potvrzuje teorii, podle které byla lepra vymýcena ve středověku rozmachem tuberkulózy s nastupující urbanizací.
Nález rubášového hrobu promluvil významně i do sporů o pravost tzv. turínského plátna. To má být pozůstatkem rubáše, do kterého bylo po snětí z kříže zahaleno tělo Ježíše Krista. Zatím vědci neměli k dispozici tkaninu rubáše, která by průkazně pocházela z 1. století n.l. a byla použita pro pohřeb v oblasti Jeruzaléma. Teď takovou tkaninu získali a mohou ji porovnat s turínským plátnem. Struktura obou tkanin se diametrálně liší.
Turínské plátno je utkáno poměrně komplikovanou technikou, která se běžně používala ve středověku. Tkanina z rubášového hrobu je utkána velmi jednoduše. Podle experta na historické textilie Orita Shamira nepochází turínské plátno z Jeruzaléma z Ježíšových časů.
VIDEO
Pramen: PLoS ONE
Diskuze:
