Američtí vědci sledovali 381 městských dívek ve věku 14 – 17 let. Zaměřili se u nich na výskyt pohlavně přenosných infekcí, především  chlamydií, gonokoků a trichomoniáz.  Ukázalo se, že tyto takzvané STI (sexually transmitted infection) choroby, jsou u teenagerů více než časté. Strohá hra čísel vypovídá o tom, že ani po vyléčení pohlavní choroby se toho u městských dívčin mnoho nezlepší. V průběhu čtyř až šesti měsíců po vyléčení nákazy se čtvrtině z nich ta samá nákaza zase vrací. Do dvou let se u tří čtvrtin dívek (z těch co již nějakou infekci dříve chytly) objevuje další (jiná) z pohlavně přenosných nákaz. Během čtyř let od infekce první pohlavně přenosnou chorobou tak prakticky všechny dívky (92%), má některou z dalších těchto „radostí“.

Téměř 20% adolescentů končících základní školu již mělo pohlavní styk. Každý sedmý je přesvědčen, že při orálním sexu se nemůže nakazit HIV.

Podle autorů jde o první studii, která časově sleduje jak objevení se prvních nákaz tak jejich následné opakování u městských dívek. Ze zjištěných údajů vědcům vyplynulo, že k propuknutí infekcí u dívek nastává krátce po začátku jejich sexuální aktivity. Z pohledu prevence dalšího šíření těchto chorob mezi mladistvými to znamená, že testy na STI by se neměly odkládat. Stávající praxe je odlišná. Dívky se podrobují testům až několik let poté, co měly první styk. Testovat by se ale mělo souběžně se zmíněnou aktivitou. Studie ale také ukázala na nešvar zdravotníků – mnozí z klinických lékařů se na sexualitu  mladých teenagerů ani neptají. Jednoduše proto, že ji u tak mladých ani nepředpokládají. A to je malér. Podle vedoucího kolektivu Dennise Fortenberryho, jde v případě městských adolescentů o skupinu, která začíná se sexem velmi brzo. Sexuální partneři se v ní běžně střídají a pohlavně přenosnými chorobami jsou promořeni.

Z jiné americké studie, provedené týmem z kalifornské university na 580 adolescentech zase vyplynulo, že vnímají orální a vaginální pohlavní styk odlišně. Mladiství, kteří právě absolvovaly devítiletou školní docházku. jsou přesvědčeni, že orální sex je pro ně bezpečnější. Stejně tak se domnívají, že tento druh styku je k sobě tak emocionálně neváže. Myslí si, že i kdyby to případně na ně „prasklo“, orální styk jim nepokazí jejich reputaci, neboť je pro okolí přijatelnější. Obecně se také domnívají, že pokud se s partnerem rozejdou, nebudou se cítit tak vzájemně na sebe vázáni a emocionálně jim to méně uškodí.

Zvětšit obrázek

J. Dennis Fortenberry: „Během čtyř let od infekce první pohlavní chorobou, prakticky všechny dívky chytnou některou z dalších STI radostí.“

Náctiletí ale mylně předpokládají, že při orálním styku jim hrozí menší nebezpečí přenosu infekce a chápou jej jako vhodnější sex pro neplnoleté a i jako vhodnější formu sexu pro začínající plnoleté. Přibližně jedna pětina (19,6%) ze sledovaných adolescentů na základní škole přiznala, že orální sex již měla. Vaginální pohlavní styk z nich mělo jen 13,5%. Téměř třetina (31,5%) z mladistvých v pokusu zamýšlí, že během nejbližšího půl roku se o orální sex pokusí. O vaginální styk se hodlá pokusit 26,2% mladistvých. Kalifornští lékaři proto předpovídají, že to, co se již nyní děje, bude i nadále pokračovat – orální sex bude u teenagerů převažovat nad vaginálním.

Pokud se má šíření STI omezit, je podle Američanů potřeba stávající praxi změnit. Všechny dívky do jednoho roku od pohlavního styku je nutné vyšetřit a ty, které již nějakou pohlavní chorobu prodělaly, je potřeba přetestovat každé 3 – 4 měsíce. Pravidelná průběžná péče je podle lékařů z Indiany důležitá, protože  riziko infekce je vysoké a to i u těch mladistvých, u nichž první test dopadl negativně. Jedině takové opatření by mělo  mít šanci šíření STI infekce a s ní spojené pozdější problémy s plodností žen, omezit.

Prameny:
Indiana University School of Medicine
The University of California, San Francisco