Alkohol, i když patří mezi látky omamné a návykové, má své historicky a společensky podmíněné privilegium všeobecně povolené psychoaktivní drogy. Nápoje různých chutí s obsahem etanolu jsou pro lidi přitažlivé, i když čistý roztok etanolu (líh) chutná asi jen málokomu. V této formě je jeho konzumace už spíš diktátem závislosti. Ta však není unikátní jenom pro člověka.
Mezi námi a malou octomilkou je obrovská evoluční propast a enzym, který umožňuje v těle etanol rozložit a po alkoholickém opojení vystřízlivět – alkoholdehydrogenázu – máme, co se posloupnosti různých aminokyselin týče, výrazně rozdílnou. Vztah k alkoholu ale překvapivě tyto velké rozdíly překlenuje. I vinné mušky se mohou opít, a když mají k droze neomezený přístup, také lehce podlehnou závislosti.
Potvrdil to i nejnovější výzkum Anity V. Devineniové a Ulriky Heberleinové z Kalifornské university v San Francisku. Bioložky nabídly laboratorním drozofilám lákavý roztok sacharózy a kvasnic a naplnily jim dvě kapilární krmítka. Do dalších dvou daly to samé, ale s 15 % etanolu. První den mušky nasávaly alko i nealko potravu přibližně stejnou měrou. Postupně ale popularita omamnějšího zdroje začala narůstat. I když octomilky hodují na kvasícím ovoci, ve kterém jistě vzniká i nějaký ten etanol, imunní vůči alkoholickému opojení nejsou a také se dostávají pořádně pod páru.
Bioložky se snažily zjistit, co je pro drobné mušky na alkoholu přitažlivé – kalorický obsah? Pach, chuť, nebo obojí? Zvyšování množství kalorií v konkurenční nealkoholické potravě však nevedlo k změně náklonnosti octomilek k alkoholu. Když ho ale nemohly vycítit pomocí čichových orgánů, umístěných na třetích článcích tykadel, pak se tato jejich preference snížila. Ne však až na úroveň potravy pro abstinenty. Takže „vůně“ alkoholu je lákavá, nepředstavuje ale jedinou příčinu.
Zajímavě dopadly pokusy s chutí etanolu. V podstatě všechny zkoumané druhy savců, včetně lidí ji vůbec nevnímá jako příjemnou. U drozofil se reakce na chuť alkoholu testovala pomocí samovolného reflexu sosáčku, který na přítomnost lákavé potravy zareaguje natažením. Vědkyně testovaly různé koncentrace etanolu, kterými dráždily speciální nervové zakončení pro chuť. Tyto receptory mušky mají na nohou a na koncovém článku sosáčku. A nic. Samotná chuť vinné mušky nepřiváděla do vytržení. Právě naopak, když do cukrového roztoku, který samotný reflex stoprocentně vyvolává, přidaly líh, pozitivní reakce se oslabila přímo úměrně koncentraci alkoholu. Tak byl odhalen vzájemný konflikt smyslů - čich láká a chuť odrazuje. Postupný nárůst konzumace potravy s přídavkem etanolu však vede k domněnce, že nejsilnějším poutem je výsledné působení drogy. A na tu vzniká závislost, při které je pak jedno, jak to voní, jak to chutná, hlavně že to omamuje.
Když vinná muška jednou začne nasávat pro ni neobvyklé množství omamného nápoje, evoluce – neevoluce, má opici. Přesně jako lidé. Alkohol sbližuje a působí na různé druhy v podstatě stejně. Připojená videa jsou dostatečně výmluvná.
Vinná muška (octomilka, nebo drozofila) pod vlivem alkoholového omámení ztrácí schopnost koordinace pohybů a projevuje se u ní netypické obsedantní chování – video z VIMEO Credit: Fred Wolf
Američanky však prověřily i dlouhodobější následky – drogovou závislost a ubohé mušky týraly řadou rozmanitých pokusů. Již z předcházejících experimentů na hlodavcích bylo známo, že přídavek horkého chininu do alkoholických návnad mírně potlačí touhu po opojení.
Jak v podobném testu dopadly drozofily? Když mušky nealkoholičky si mohly vybrat mezi sladkou šťávu bez alkoholu, ale s chininem a tím samým, ale bez chininu, hořkou příchuť podle očekávání odmítaly po celou dobu pokusu. Jestli se ale k chininovému „toniku“ dodal alkohol, odmítání se postupně měnilo na preferování a mušky podlehly závislosti i navzdory chininu. Jeho hořká příchuť nebyla dostatečnou bariérou. Když pokus zopakovaly s muškami alkoholičkami, přídavek chininu v opojném nápoji je ani dočasně neodradil od jeho konzumace.
Nejzlomyslnější však byl bezpochyby experiment s nenadálou úplnou prohibicí, kterou vědkyně nařídily ubohým muškám po pěti dnech možného (tedy ne vynuceného, protože drozofily měly stále na výběr) bezbřehého nasávání. Jedna skupina povinně abstinovala den, druhá tři. Ale výsledky byly v podstatě stejné. Jakmile se po ukončení nucené prohibice mušky dostaly před volbu mezi „alkom“ a „nealkom“, bez váhání se okamžitě vrátily ke stejné, ne li vyšší míře alkoholizmu. Postupný nárůst, jaký byl pozorován na úplném začátku všech pokusů s ještě nezkušenými muškami, se tentokrát nekonal.
Studie s octomilkami doplňuje výzkumy provedené s jinými pokusnými zvířaty. Všechny výsledky jsou, navzdory různosti živočišných druhů, porovnatelné. Podobné, i když ne vědecky řízené experimenty provádí lidstvo samo na sobě již od nepaměti. Proto nám poznatky o muškách, závislých na alkoholu nepřipadají tak cizí. Vědci hledají hlubší základy této podobnosti až na samou úroveň genů.
Známé video o působení přezrálých plodů marule (Sclerocarya birrea) podléhajících alkoholovému kvašení jen dokumentuje, že alkoholické opojení má své zrádné „kouzlo“ pro mnohé živočichy.
bed/D5E5TjkDvU0?rel=0" frameborder="0" allowfullscreen>
Studii uveřejnil časopis Current Biology a je v plné verzi dostupná on-line.
Diskuze:
