Výzkumných prací, zabývajících se vlivem elektromagnetického vyzařování mobilních telefonů na lidské zdraví se uskutečnilo bezpočet. I když toto téma není tak žhavé jako změny globálního klimatu, výsledky jsou stejně kontroverzní. A to navzdory tomu, že mobilní telefony vysílají v spektrální oblasti neionizujícího mikrovlnného záření, kterého fotony přenáší méně energie než fotony tepelného infračerveného záření, nebo ještě energetičtějšího viditelného světla. Z fyzikálního hlediska tedy způsobují výlučně ohřev tkáně lidského těla v místech expozice. Při výkonech běžných mobilů jde jenom o desetiny stupně. Biologové se ale fyzikou omezovat nedají a tak i články 1 , 2 , 3 , 4 na Oslu dokazují, že si nejednou hledají ten svůj pohled, podmíněný očekáváním, že umělé elektromagnetické pole (spíše esotericky, než vědecky občas pojmenované jako „elektrosmog“) musí přece mít nějaký ten neblahý dopad. Nacházejí ho jednou s takovým, jindy s opačným výsledkem. Ať se to již milovníkům poplašných zpráv líbí, nebo ne, zatím vedou výsledky, které dávají za pravdu fyzikálnímu stanovisku a i podle mezinárodních, v evropských zemích přijatých směrnic a norem standardní používání mobilních telefonů nemá dokazatelně negativní vliv na lidské zdraví.
Toto stanovisko podporují i výsledky nejnovější studie, ve které vědci ze severoevropských zemí (Dánsko, Fínsko, Švédsko, Norsko) spojili své úsilí a probrali se dostupnými registry mozkových nádorů za uplynulých třicet let – tedy za období, kdy došlo k exponenciálnímu nárůstu v používání mobilních telefonů. Skandinávské země jsou pro výzkum této statistické závislosti vhodné ze dvou důvodů – moderní mobilní komunikační technologie se zde rozšířily velmi rychle a zdravotnická dokumentace je důsledná. K čemu dospěli? Rychlý a výrazný nárůst v používání mobilů se ve statistických neurologicko-onkologických ukazovatelích neodrazil. A to v žádné ze sledovaných skupin.
Prověřované období pokrývá léta 1974 a 2003. Vědci se na pozadí statistických analýz z těchto 30 let zaměřili na změny mezi roky 1998 to 2003. Protože očekávali, že až v období 5 až 10 let od začátku všeobecného používání mobilů jako běžné součásti každodenního života, by se měl projevit i případný negativní vliv v podobě statistického nárůstu počtu diagnostikovaných nádorů.
„Neodhalili jsme žádnou jednoznačnou změnu v dlouhodobých trendech výskytu mozkových nádorů v období od 1998 do 2003 v žádné ze zkoumaných podskupin,“ uvádějí autoři studie v závěru článku, který publikoval odborný časopis Journal of the National Cancer Institute (JNCI). Pod drobnohled si vědci vzali zvlášť ženy a muže ve věku 20 až 79 let a statisticky posuzovali výskyt dvou typů nádorů – zhoubné (maligní) gliomy a nezhoubné (benigní) meningeomy (více o nich na stránce České onkologické společnosti).
Pro uživatele mobilů dobrá zpráva. Ne ale pro ty, kterým by opačné výsledky poskytly důvod pro dlouhodobé, finančně zabezpečené výzkumy. „Nemyslím si, že období 5 až 10 let dlouhé zachytí nárůst,“ argumentuje David Carpenter, profesor na newyorkské státní Universitě v Albany a ředitel Ústavu pro zdraví a životní prostředí. Je také spoluautorem více než „zvláštní“ zprávy pro „EM Radiation Research Trust“ (?), ve které dokonce tvrdí, že každých 100 hodin „mobilního“ telefonování zvyšuje riziko vzniku mozkového nádoru o 5 %, každý rok o 8%, deset let o 280 % a když se člověk spřátelí s mobilem již jako teenager, zvýší si „šanci“ pro rakovinu až o 420 %. A to jsou více, než hrozivé údaje. Jsou v příkrém rozporu nejen s nejnovější severoevropskou studií, ale i s jinými předcházejícími výsledky (více informací zde). Je proto logické, že Carpenter, vzhledem na své profesní zaměření a vědeckou produkci, výsledky skandinávské studie zpochybňuje a tvrzením, že nárůst se projeví až po 20 letech od všeobecného rozšíření mobilů, si otevírá zadní dvířka. Namístě je pak otázka, jak se v jeho zprávě už teď objevují ty jednoznačně potvrzené varující výsledky. Není jediný, komu by odhalení souvislosti mezi telefonováním přes mobily a zdravím přišlo vhod. S nadějí očekává výsledky rozsáhlého projektu INTERPHONE, jež je megastudie prováděná ve 13 zemích od Kanady po Austrálii a zaměřená na hledání možné, statisticky významné souvislosti, která by se ve dlouhodobých trendech výskytu několika typů onemocnění dala přičíst na vrub mobilům. Bylo by zajímavé, kdyby statistiky dopadly v různých zemích různě, ale to si snad autorský tým uhlídá. Rozdílné výsledky různých studií, dokonce i ve stejných zemích se však množí a tak si – přesně jako v případě globálního oteplování mohou vybrat ty „své“ jak katastrofisti, tak i skeptici. Eso v podobě limitů stanovených Mezinárodní komisí pro ochranu před neionizujícím zářením (ICNIRP) je na straně skeptiků. Pro podrobnější a srozumitelnou formou napsané informace doporučujeme článek Zdraví a mobilní telefony od doc. Luďka Pekárka DrSc., na stránce Státního zdravotního ústavu.
Zdroje: Scientific American , Journal of the National Cancer Institute
Diskuze:
