Japonští zoologové oprášili několik muzejních exponátů, hrábli i do zbytků velrybí mršiny vyplavené na břehy ostrova Cunošima v roce 1998 a oznámili, že objevili úplně nový druh velryby. Plejtvák dostal jméno Balaenoptera omurai. Původně byli tito živočichové házeni do jednoho pytle s plejtvákem Brydeovým (Balaenoptera brydei) nebo plejtvákem Balaenoptera edeni. Definice druhů B. brydei a B. edeni nebyla jasná a často byly vydávány za druh jediný. Japonci vedení Shirem Wadou ale udělali jasno i v této otázce. B. brydei a B. edeni jsou podle nich dva různé druhy. A tak nám do rodu Balaenoptera přibyly hned dva přírůstky a celkový počet dosáhl osmi. Patří sem nyní keporkak (Megaptera novaeangliae), plejtvák myšok (Balaenoptera physalus), plejtvák malý (Balaenoptera acutorostrata), plejtvák sejval (Balaenoptera borealis), největší savec všech dob plejtvák obrovský (Balaenoptera musculus), staronový plejtvák Brydeův a jeho dva „kolegové“ Blaenoptera edeni a Balaenoptera omurai.

Poslední jmenovaný plejtvák Balaeonoptera omurai je dlouhý 12 metrů a liší se od jiných druhů rodu Balaenoptera nejen mitochondriální DNA, ale i tvarem kostí lebky a menším počtem kostic.

Před třiceti lety ulovili japonští velrybáři u Šalamounových ostrovů velrybu, kterou teď popsali zoologové jako zcela nový, dosud neznámý druh.

 Stávající situace je velmi pikantní. Japonci patří spolu s Nory a Islanďany k hlavním zastáncům obnovení lovu velryb, jejichž populace se „dostatečně“ rozrostly. O „dostatečnosti“ se ale vedou spory. Nedávno byly publikovány odhady, podle kterých byly původní populace velryb několikanásobně vyšší se většina vědců domnívá. To by znamenalo, že ještě nenastal čas na „trvale udržitelný“ lov. Potíž nového odhadu spočívá v tom, že není s to určit, jestli tyto vysoké počty obývaly světová moře a oceány v době počátků intenzivního lovu velryb. Nelze vyloučit, že čísla platí pro dobu před 10 000 roky a že od té doby klesaly počty velryb ze zcela přirozených důvodů. 

Není žádným tajemstvím, že Japonci zákaz lovu velryb obcházejí tzv. lovem pro vědecké účely (anglicky „scientific whaling“), za což je ochránci zvířat z duše nenávidí.

Shiro Wada k tomu říká: „Kdybychom neměli program lovu pro vědecké účely, tak bychom novou velrybu vůbec neobjevili.“

Japonští velrybáři si v současnosti brousí harpuny především na plejtváky Brydeovy, kteří se podle nich už dostatečně vzpamatovali. Jenže z jednoho druhu jsou díky Wadovi a jeho kolegům najednou hned tři. Rázem není jasné, které velryby budou Japonci po mořích nahánět. Nikdo netuší jak je který ze tří nově definovaných druhů četný. A tak se zdá, že úspěch japonských vědců přijde jejich velrybářské kolegy draho. V této situaci klesá beztak nevalná podpora obnovy lovu velryb na nulu.

Možná, že i to je důvod, proč byla jinak notně skeptická komunita zoologů tentokrát nakloněna uznání nového druhu příznivě. Bývalému předsedovi Mezinárodní komise pro lov velryb (International Whaling Commission) Bo Fernholma z přírodovědného muzea ve Stockholmu znějí Wadovy argumenty „velmi přesvědčivě“.

„Je to důležitý objev s ohledem na japonské plány na lov plejtváka Brydeova,“ říká Fernholm.

Ale zdaleka ne všichni přírodovědci jsou podobným přístupem nadšeni. Například botanik Bruce Stein říká: „Chceme zachránit pozemské organismy v celé jejich  rozmanitosti. Ale neměli bychom se nimrat v tak jemných rozdílech protože pak nám utečou rozdíly zásadní.“

 

 Ostatky velryby z pobřeží ostrova Cunošima. Velryba uhynula poté, co se zamotala do sítí rybářů.