Nejprve stručná rekapitualace. 27. prosince 1984 našli američtí lovci meteoritů z projektu ANSMET (ANtarctic Search for METeorites) meteorit o váze 1,93 kg. Odehrálo se to v oblasti Alan Hills, která leží v antarktické Viktoriině zemi, proto dotyčný meteorit dostal jméno Allan Hills 84001, běžně zkracované jako ALH 84001. Složením odpovídá achondritickému kamennému kosmickému smetí skupiny SNC (Shergottity, Nakhlity, Chassignity), o kterém se odborníci domnívají, že k nám přiletělo z Marsu.
ALH 84001 by asi nikdy nevzrušil nikoho s výjimkou několika planetárních geologů, kdyby David Mckay z NASA 6. srpna 1996 nerozpoutal celosvětové šílenství slavným článkem v časopisu Science. Jeho tým totiž pomocí skenovací elektronové mikroskopie objevil v ALH 84001 podivné struktury, které nápadně připomínají fosilní zbytky pradávných bakterií. Byl z toho ohromný poprask, americký prezident Bill Clinton celému světu ohlásil nález mimozemšťanů, i když malinkých a zkamenělých, kteří by navíc teoreticky mohli být našimi předky a pozornost celé Země se upřela k Marsu.
Od té chvíle se rozpoutala lítá vědecká bitva, ve které se do sebe s maximálním nasazením pustili příznivci a odpůrci života v meteoritu ALH 84001. Odborníci provedli celou řadu mazaných testů. Ukázalo se, že struktury v ALH 84001 měří 20-100 nanometrů a jsou tudíž menší než pozemské bakterie. Zastánci života kontrovali, že by mohlo jít o nanobakterie, či nanoby, které v té době hledali pozemští biologové a lékaři. V meteoritu ALH 84001 byly objeveny aminokyseliny a polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH). Jedna strana je považovala za doklad dávných Marťánků, druhá zase za kontaminaci při dopadu na antarktický led nebo za produkt striktně chemických procesů. Přetahování o marťanský meteorit pokračovala až do roku 2006, kdy Andrew Steele z Carnegie Institution of Washington a jeho lidé analyzovali ALH 84001 pomocí mikro-Ramanovy spektroskopie a výsledky porovnali s analýzami hornin z vulkanického komplexu Bockjord na Svalbardu. Když se ukázalo, že struktury z Marsu a ze Svalbardu vypadají stejně, tak to pro většinu odborníků znamenalo konec života v meteoritu z Marsu. Od roku 2007 už ALH 84001 pohřbili i ti největší optimisté a na kameni samotném se už jenom usazoval prach.
Teď ale přichází průlom. Jak se ostatně dalo čekat, David McKay, který pracuje pro Nasa Johnson Space Centre, se nevzdal a snaží se vrátit svůj objev zpátky do učebnic. Není to už sice Science ani jiný časopis srovnatelného kalibru, ale i tak působí studie McKayova týmu, nedávno publikovaná v Geochimica et Cosmochimica Acta, vcelku seriózním dojmem. Všechno se točí kolem neobvyklých nanokrystalů magnetitu (Fe3O4), které v meteoritu doprovázejí a prorůstají mikroskopické disky z karbonátu obsahující údajné stopy života z Marsu. Právě původ nanokrystalů magnetitu je jedním z horkých míst bitvy kolem ALH 84001. Odpůrci stop života v ALH 84001 spatřují vznik krystalů magnetitu v čistě chemickém částečném tepelném rozkladu karbonátu, například při nárazu meteoritu, kterých ALH 84001 při cestě z Marsu na Zemi zažil asi hned několik. Naproti tomu zastánci dávného života na Marsu mají za to, že vznik magnetitu a karbonátu, které pozorujeme v ALH 84001, spolu přímo nesouvisí a že se na jejich vzniku podílely živé marťanské organismy.
McKay a spol. tvrdí, že díky elektronové mikroskopii o vysokém rozlišení a sérii promyšlených experimentů mohou prakticky vyloučit, že by většina nanokrystalů magnetitu v ALH 84001 vznikla tepelným rozkladem karbonátu. Dalšími analýzami dokládají, že minimálně kolem 25 procent krystalických struktur v meteoritu vytvořily bakterie. Mnozí odborníci šílí a veřejně se přihlašují zpátky k víře v život na prehistorickém Marsu. Pokud by to byla pravda, tak jsme potvrdili nejstarší známý život ve sluneční soustavě. ALH 84001 je totiž zároveň jedním z nejstarších známých kamenů, které jsme kdy našli. Podle radioizotopového datování vykrystalizoval z roztavené horniny před 4,5 miliardami let, čili jen krátce po vzniku samotného Marsu i ostatních planet včetně Země. Teorie dále praví, že před 4 miliardami let byl ALH 84001 během Pozdního těžkého bombardování vytvarován dopadem nějakého meteoritu na povrch Marsu, kde zůstal ležet až do doby před zhruba 15 milióny let, kdy ho další dopad meteoritu vymrštil do vesmíru. Tam kroužil až do konce nejmladší doby ledové, když před cca 13 tisíci lety dopadl do zmrzlé Antarktidy. Kromě toho by šlo i o spolehlivý doklad tekuté vody na dávném Marsu, bez které by marťanské bakterie nic takového nevytvořily. Jistě se také opět vynoří divoké spekulace o příchodu pozemského života z Marsu, i když viníkem by stoprocentně nebyl ALH 84001.
Souboj o ALH 84001 ještě určitě nekončí. Odpůrci života v meteoritu jistě brzy vrátí úder nějakou jinou, podobně spolehlivou studií a opět bude těžké rozhodnout, kdo má pravdu. Přeci jen jde o nesmírně prastaré mikrofosilie a je dost možné, že jistí si nebude nikdy. Závažnou komplikací přívrženců ALH 84001 každopádně zůstává nedávný smutný konec pozemských nanobakterií, když na jaře 2008 odborníci velmi razantně a dost definitivně zamítli možnost, že by nanobakterie byly maličké bakterie.
Na druhou stranu se zdá, že „nanobakterie“ jsou vlastně pozoruhodné, samovolně se množící entity, snad něco jako priony. Co jsme to tedy vlastně v meteoritu z Alan Hills našli?
V dnešní době si nejde nevšimnout jistých paralel mezi bojem o život na Marsu a bojem o globální oteplování v důsledku lidských aktivit. Obě bitvy přitahují fanatické přívržence i odpůrce, v obou případech se hraje o pozornost celého světa a především o veliké peníze v řádu stovek a tisíců miliard dolarů. Ani v jednom případě by se nejspíš ani jedna ze stran neštítila minimálně kosmetických úprav reality, ať už pro učebnicovou slávu nebo světlé zítřky. V čem je ale zásadní rozdíl? Život na Marsu by byl fascinující objev, který odstartuje nové kolo divokých závodů o dobývaní vesmíru. Peníze potečou do vývoje nových technologií, o kterých se nám zatím ani nezdálo a užitek z nich bude mít celá planeta. Globální oteplování lidskou vinou je prezentováno jako hřích lidstva a pokud se nepřesune důraz z boje proti větru a dešti na adaptivní technologie, tak peníze odtečou do stoupy, což by měl být trest za naši civilizaci.
Prameny: New Scientist 27.11. 2009, Times Online 27.11. 2009, Geochimica et Cosmochimica Acta 73: 6631-6677, Wikipedia (ALH 84001, Nanobacterium).
Diskuze:
