Jupiter je pro astronomy amatéry vděčným cílem pozorování. Už malým dalekohledem spatříte jeho čtyři největší měsíce, jenž fascinují astronomy už čtyři staletí. Jupiter se proslavil nejen svou početnou rodinou měsíců, velkou rudou skvrnou ale podle dosavadních názorů sehrál i klíčovou roli při vzniku a vývoji života na Zemi.

Největší planeta Sluneční soustavy svou gravitací odchytává planetky a komety, které by jinak ohrozily naši rodnou hroudu. Na zoubek léta propagované teorie se nyní podívali . J. Horner a B. W. Jones. Podle počítačových simulací je ochranná ruka Jupiteru platná pouze v některých případech.

Vědci simulovali vliv Jupiteru na tři různé skupiny objektů:

1) Krátkoperiodické komety
2) Dlouhoperiodické komety – přilétávající z Oortova oblaku
3) Planetky z hlavního pásu, který se nachází mezi drahami Marsu a Jupiteru.

Zvětšit obrázek

Jupiter

V případě krátkoperiodických komet sice Jupiter a další obří planety mohou skutečně sehrát ochranou roli a odstínit některé nebezpečné kometární jádra, ale dost často je efekt přesně opačný a hmotnější sourozenci naší Země nám pošlou nemilé překvapení. Pokud by Jupiter a další plynné planety neexistovaly, nemuselo by to znamenat výraznou pohromu pro Zemi, alespoň co se krátkoperiodických komet týče.

V případě komet, přilétajících z Oortova oblaku, který se nachází na samotné hranici Sluneční soustavy, má Jupiter jednoznačně pozitivní přínos. Simulace jasně prokázaly, že nás dokáže ochránit před většinou přilétajících komet. Dokonce zde platí pravidlo, že čím hmotnější planeta se pohybuje na oběžné dráze Jupiteru, tím lépe pro nás.

Přesný opak ale vykazuje simulace v případě planetek z hlavního pásu. Jupiter nás před těmito tělesy nejenže neochrání, ale dokonce je to právě on, kdo je z velké části zodpovědný za jejich výlety do vnitřních částí planetárního systému. Mohlo by být ale ještě hůř a to v případě, že by měl Jupiter jinou hmotnost.

Obří a kamenné planety v symbióze

Role plynných obrů při vzniku a vývoji života na kamenných planetách je velmi zajímavý i pro astronomy, zabývající se výzkumem exoplanet. Velká část z objevených planet mimo Sluneční soustavu jsou právě obří plynné světy. Nelze však vyloučit, že okolo jejich sluncí obíhají i malé planety vhodné k životu.

E. Podlewska z univerzity v polském Szczecině se zabývala situaci, kdy obří a kamenná exoplanety obíhají blízko sebe. Podle počítačových simulací se zdá, že ideálním sourozeneckým soužitím je rezonance. Pod pojmem orbitální rezonance rozumí astronomové situaci, při které jsou doby oběhu těles v poměru malých celých čísel. Příkladem orbitální rezonance ve Sluneční soustavě jsou Trojáni – skupina planetek, pohybující se po stejné dráze jako Jupiter. Dalším příkladem je transneptunická tělesa, obíhající okolo Slunce v rezonanci s Neptunem.

 Z počítačové simulace rovněž vyplynulo, že pokud kamenná planeta obíhala po podobné dráze jako obří kolega, ale nebyla s ním v rezonanci, dříve nebo později byla z planetárního systému vyhozena.

Zdroje:

http://www.universetoday.com/2009/11/25/jupiter-our-silent-guardian/
http://www.universetoday.com/2009/11/23/hot-jupiters-bully-super-earths/