Zvětšit obrázek

Smilodon elegán. Kredit: CIS Museum.

Nejznámějším šavlozubým tygrem je nepochybně Smilodon fatalis, postrach severní a posléze i části jižní Ameriky, kterého diváci série filmů Doba ledová (Ice Age 1-3) znají jako slavného Diega. Svými až 350 kg váhy, 1,3 metry výšky v kohoutku a hlavně až 18 cm dlouhými horními špičáky budil nejspíš ještě větší respekt, než jeho dnešní vzdálený příbuzný tygr ussurijský.

Zvětšit obrázek

Smilodon fatalis v muzeu. Kredit: Sergiodlarosa, Wikmedia Commons.

Zdání ale trochu klame, hrozivé zuby byly ve skutečnosti křehké a smilodoni nejspíš tiše lovili ze zálohy. Byli to machairodonti, příslušníci velmi zajímavé, ale bohužel momentálně vyhynulé linie kočkovitých šelem, známé svými sklony vytvářet různě velké šavlozubé kočičky. V tomhle ohledu ale nebyli machairodonti jediní, šavlozubé druhy uměly i jiné skupiny kočkovitých šelem, dávní příbuzní linie šelem kreodonti a dokonce i vačnatci jako Thylacosmilus.

Smilodon fatalis se poprvé objevil ve fosilním záznamu z doby před 1,6 milionů let a náhle zmizel asi před 10 000 lety na konci nejmladší doby ledové. Vzhledem k tomu, že pohodově přežil celou řadu předešlých cyklů ledových a meziledových dob, tak dnes už jen málokdo pochybuje, že ho odstranili naši nekompromisní předci. Jejich výzbroj se s tou naší sice nedala srovnat, ale tento hendikep více než vyvážili obrovskou motivací a absencí ochranářské nostalgie. Naštěstí smilodony velice dobře známe, protože v asfaltových jezerech u La Brea poblíž Los Angeles jich uvízly celé stovky, zřejmě když se pokoušeli sníst jiné polapené nešťastníky. K dispozici jsou i pěkně zachovalé fosilie v jeskyních, takže není vyloučeno, že díky molekulární magii šavlozubí tygři povstanou z mrtvých.

Zvětšit obrázek

Pro srovnání lev americký. Kredit: Sergiodlarosa, Wikmedia Commons.

Dvě paleontoložky Julie Meachen-Samuels z National Evolutionary Synthesis Center v newyorském Durhamu a Wendy Binder z Loyola Marymount University v Los Angeles teď tak trochu potměšile zpochybnily mužnou agresivitu samců smilodonů. Ve studii, kterou opublikoval Journal of Zoology, studovaly rozdíly ve velikostech samců a samic smilodonů v porovnání se lvem americkým Panthera leo atrox (anglicky North American Lion nebo American Cave Lion), který žil v Americe zhruba ve stejné době jako smilodoni a kterého také nejspíš sprovodili ze světa nadšení pravěcí lovci. Badatelky rentgenovaly spodní zuby a čelisti celkem13 lvů amerických a 19 smilodonů vykopaných v La Brea.

Zvětšit obrázek

Smrtící asfalt. Smutní mastodonti v La Brea. Kredit: The Flying Kiwi.

U fosilií, které v jednom pohlaví nemají rohy nebo jiné výrazné struktury, není tak snadné určit, jestli jsou kluk nebo holka. Meachen-Samuels s Binder proto u každého zvířete měřily průměr dutin v zubech, které se s věkem zmenšují a vynášely ho proti délce čelisti. Dá se tak zjistit přibližný věk zkoumané fosilie.

Lvy americké tímto způsobem snadno rozdělily do dvou skupin bez ohledu na jejich věk – čili velmi pravděpodobně na velké samce a malé samice. To se jim u smilodonů nepovedlo. Když vyloučíme dost nepravděpodobnou možnost, že by všech 19 smilodonů mělo jedno pohlaví, tak byli samci smilodoni přibližně stejně velcí, jako jejich samice.

Zvětšit obrázek

Zřejmě nerealisticky zfilmovaný souboj samců smilodonů o samici. Kredit: BBC.

Samci a samice kočkovitých šelem se většinou výrazně liší. Když se samci rvou o samice, tak vyhrávají ti větší. Pak se do toho vloží přírodní výběr a výsledkem jsou agresivní samci nápadně mohutnější, než samice. Samci lvů amerických byli podle všeho ještě rozdílnější od svých lvic, než dnešní lvi, kteří bojují o partnerky velmi zuřivě a mnohdy až do konce. Lvi američtí tudíž určitě nebyli žádní miláčkové. To se ale nejspíš nedá říct o smilodonech. Navzdory svým strašlivým tesákům mohli být mnohem méně agresivní, než lvi američtí nebo dnešní lvi.

Šarmantní Diego dabovaný Denisem Learym. Kredit: Century Fox.

Je dost možné, že na rozdíl od nich nežili v harémech více samic a jednoho či několika málo příbuzných samců, ale spíš lovili ve více vyrovnaných skupinách spolupracujících samců i samic. Jestli se je povede obživit, tak z nich třeba budou skvělí domácí mazlíci.

Prameny:

Science Daily 6.11. 2009, Journal of Zoology online.