Syngnathus typhle je latinský název pro jehlu mořskou, známou rybku, která spolu se svými příbuznými z čeledi jehlovití (Syngnathidae: jehlami, řasovníky a mořskými koníky) obývá mělké pobřežní vody východního Atlantiku, Středozemního i Černého moře. Tenké tělo s prodlouženou hlavou a zakrnělými ploutvemi dorůstá do délky 30 centimetrů a místo typických rybích šupin je pokryto drobnými kostěnými deštičkami. Dlouhými, pipetě podobnými ústy nasává drobné korýše a plankton. Mořské jehly predátorům unikají tak, že se tváří jako stébla mořské trávy zlehka unášené proudem. Proto plavou jenom zvolna, často ve vertikální poloze. Tyto netypické ryby žily již ve třetihorách.
V nejnovějším vydání časopisu Proceedings of the Royal Society B. tým švédských biologů zveřejnil výsledky zajímavého experimentu:
Ryby z čeledi jehlovití jsou zvláštní nejenom svou stavbou těla, ale i způsobem rozmnožování. O vajíčka se starají výlučně samečci, kterým se na dolní části bříška vyvinul speciální inkubační matečný váček. Ten v podstatě plní funkci samičí dělohy. Samičky do nich nakladou vajíčka a samečci je v těchto vacích nejen spermiemi oplodní, ale i po několik týdnů vyživují. Z vaků pak, za pomoci stahům bříška, podobným porodním kontrakcím, vyplave hejno vyvinutých rybek, miniatur svých rodičů. Již delší dobu je známo, že v průběhu této inkubační doby menší, či větší část vyvíjejících se embryí zmizí. Dosud však nebylo jasné, co se s nimi stane.
Vědci pomocí aminokyseliny s radioaktivním uhlíkem 14C označili všechna vajíčka některých samiček. Zkoumaným samcům pak doslova nařídili páření se dvěma samičkami – jednou s označenými vajíčky a druhou s neoznačenými. Když došlo k poklesu počtu embryí ve vaku samečka, podrobili analýze tkáně jak samečka, tak i zbylých sourozenců. A výsledek? Radioaktivní uhlík 14C odhalili v stěnách matečného váčku, v játrech a svalech samečka. Ale v podstatě žádný v tkáni embryí, jež se vyvíjela z neoznačených vajíček. Vědci tak dokázali, že tátové jehel mořských své potomky nejen vyživují, ale také některé z nich doslova vstřebávají.
Zatím není jasné, jestli jde o zdravá embrya a tedy formu jakéhosi kanibalizmu řízeného aktuální dostupností potravy a počtem potomků, jež je pro samečka únosný, nebo o selekci poškozených zárodků. Ať je to tak, nebo tak, v přírodě je plýtvání se živinami příliš velkým luxusem.
Na Oslovi mi snad bude odpuštěn tento oslí můstek: V souvislosti s plýtváním je šokující výzkum, kterého výsledky zveřejnil časopis PlosOne. Podle nich v USA nyní skončí jako odpad o polovinu více potravin, než v roce 1974. To by možná nebylo tak zarážející, kdyby to nepředstavovalo již téměř 40 procent všech potravinových produktů.
Utrhnutá tráva unášená proudem?
Diskuze:
