Zvětšit obrázek

Oxytocin zřejmě hraje významnou úlohu v pocitu důvěry, při udržování vzájemných pout a v projevech šlechetnosti. (Kredit: Oxytocinstore)

Z Mudrosloví národa slovanského zjistíme, že pořekadlo „Důvěra za důvěru“ spadá až do těch nejranějších počátků naší kultury. Moudra s tímtéž významem ale mají i jiné národy odlišných kultur. Když se na věc podíváme očima fyziologa, není se čemu divit. Jde do značné míry o hru hormonů, v nichž hlavní slovo má oxytocin.

Peníze u obdarované osoby mají obdobný efekt jako sex – zvyšují hladinu oxytocinu.

Tuto myšlenku razí Paul Zak z Claremont Graduate University v Kalifornii již několik let. Podařilo se mu prokázat, že hladina oxytocinu se u lidí zvýší, když obdrží signál důvěry, například jsou-li obdarováni. Vztah je ale oboustranný. Hladina oxytocinu se zvýší těm co jsou obdarováni ale také ti, co mají hladinu hormonu vysokou, jsou štědří a šlechetní v poskytování úsluh jiným. Jsou tedy schopni dary vracet. Oxytocin zřejmě ovlivňuje i míru důvěřivosti. Koloběh úsluh a důvěry se tak uzavírá, vzájemné pouto se udržuje. Chemický posel oxytocin má ve společnosti na starosti navazovat kontakty a utužovat vzájemné vazby.

Mnoho předchozích studií, včetně těch Zakových, se jedna druhé dost podobaly. Dobrovolníci v nich většinou inhalovali  syntetickou formu hormonu a poté vykazovali vyšší hladinu altruistického cítění. Bylo jich hodně a tak není divu, že se naše představa o tom, že oxytocin ovlivňuje naše city pozitivně, rychle ujala. Zapadla totiž i do dalších souvislostí, neboť jeho "dlouhé prsty" asistují při porodu a při navazování sexuálních vztahů.

O studiích na hlodavcích se moc nemluvilo. Oxytocin totiž jakoby u nich někdy zvyšoval agresivitu. Právě to ale vedlo tým izraelských výzkumníků k pokusu, kterým si chtěli ověřit kacířskou myšlenku – jestli hormon „porozumění a lásky“ také náhodou neovlivňuje i naše nekalá jednání.

To, co z jejich pokusu vzešlo, by opravdu šlo nazvat narušováním sociálních vazeb vlivem působení oxytocinu. Podrobně je vše popsáno v nejnovějším čísle časopisu Biological Psychiatry. Jde o výsledky sledování reakcí 56 osob, z nichž jedna polovina v první fázi testu inhalovala oxytocin a v druhé části pokusu jen placebo. Druhá půlka účastníků to měla otočené – zpočátku dostávali placebo a oxytocin až na konci.

Zvětšit obrázek

Oxytocin nejen, že spouští porod, ale zvyšuje také naší štědrost v průměru o 80 procent. (Paul Zak, 2007)

Pokusní lidští "králíci“ v rámci testu hráli hru, v níž významnou úlohu měla náhoda. Protivníkem, aniž by to hráči tušili, jim byl počítač. V nenáročné hře, podobné našemu televiznímu  „Kufru“, šlo o otvírání jedněch ze tří dveří. Měl-li hráč štěstí, byl obdarován velkou sumou peněz, neměl-li, nezískal téměř nic. A tak někdy hráč získal nad svým sokem převahu, jindy prohrával. Hru řídil naprogramovaný počítač a tak debilní hra byla pro potřeby výzkumníků geniální v tom, že řízeně navodila u hráčů stavy závisti a škodolibosti. Když se reakce soutěžících na konci pokusu vyhodnotily, vyšlo najevo, že aplikace „hormonu lásky“ vedla u pokusných osob k vyšší míře projevů závisti.

Zvětšit obrázek

Simone Shamay-Tsoory: „Se stejným hormonem, se kterým je svázána láska, je spojena i závist a nevraživost.“

Vliv oxytocinu se u nás projevuje jak ve chvílích, kdy nad námi protivník vyhrává hodně peněz, tak i v situacích, kdy nad naším sokem vítězíme. Oxytocin má tedy mnohem delší prsty, než se dosud soudilo - aktivuje nejen šlechetnost ale i naše „nízké“ pudy, za které bychom se měli spíš stydět.

Dalším zajímavým zjištěním tohoto pokusu je to, že po skončení hry se naše citové záležitosti a jednání vrací k normálu velmi rychle a to dokonce bez ohledu na to, zda jsme vyhráli, nebo prohráli. Negativní efekt oxytocinu se projevuje jen po dobu našeho zapojení do hry.

Od nových poznatků si vědci slibují lepší možnost léčby autismu. Autismus je porucha, jejíž příčina dosud nebyla odhalena. Lidé s autismem mají potíže při navazování vztahů s lidmi a postiženým například chybí sociální úsměv, špatně se s nimi udržuje oční kontakt, často ostatní lidi ignorují. V chování je typická hyperaktivita, trpí záchvaty vzteku. Jak jejich změny v chování závisí na oxytocinu a zda tyto stavy bude možno oxytocinem léčit, bude předmětem dalšího studia. V každém případě ale již nemůžeme chápat oxytocin jen jako signál pro porodní stahy a pro uvolnění mateřského mléka. Je odpovědný také za signály vyslané buňkám v amygdale, mozkové oblasti podílející se na emocích a sociálním chování. Má na starosti nejen udržování pouta mezi matkou a dítětem a jedinci ve skupině, ale i pudy souvisícími se záští a závistí.

Pramen: University of Haifa