Je nutné bát se na Zemi globální katastrofy? Ale jistě. Dokonce ani není třeba být paranoidní blázen. Vesmír je poměrně nebezpečné místo k životu. Když se to tak vezme, v mnoha ohledech máme štěstí. Mléčná dráha je vcelku klidná galaxie a naše bezprostřední hvězdné okolí nepatří k nejživějším. Slunce je až skoro nudně klidná hvězda hlavní posloupnosti – spektrální třídy G2V, která se podle všeho utrhne z řetězu až za 5, možná že i víc miliard let.
Tu a tam se vyskytne nějaký problém, který by naši planetu mohl ohrozit. Vesmírem se potulují různé věci, kupříkladu Gliese 710, oranžový trpaslík spektrální třídy K7. Teď je asi 63 světelných let od nás, ale tam nebude věčně. Podle dat sondy Hipparcos, jejíž specialitou bylo měření pohybu hvězd, letí Gliese 710 vcelku svižně směrem k nám. Za 1,4 miliónu let by měl tento trpaslík být pouhých 1,1 světelných let od Země, což by mělo způsobit pořádný gravitační kopanec našemu planetárnímu systému. Těžko říct, co se všechno semele a jak dramatické to bude. A určitě nebude poslední. Časem ho budou následovat další hvězdy.
Kolem Země jsou ale mnohem bezprostřednější hrozby, než nějaké potulné hvězdy. Už od svého vzniku je Sluneční soustava plná kosmického smetí, které zbylo po zformování planet. Je ho sice s postupem času méně a méně, ale stále je ho víc než dost na nekonečnou řadu velkolepých katastrof. Létají vesmírem po nejrůznějších drahách a planety je neodolatelně vábí svojí gravitací. Jako shnilé ovoce mlsné vosy. Čas od času o sobě dají vesmírné balvany vědět a důrazně nám připomenou, že sice žijeme v kosmickém věku, ale naše planetární obrana by mohla asteroidy na kolizním kurzu se Zemí tak maximálně rozesmát.
Další upomínku jsme obdrželi 8. října 2009, kdy jeden asteroid hlučně explodoval nad jižním Sulawesi v Indonésii. Jeho exploze uvolnila tolik energie, jako 50 000 tun TNT, což několikanásobně převyšuje sílu výbuchu jaderné pumy svržené na Hirošimu. Šlo bezpochyby o jednu z nejsilnějších explozí asteroidu, o nichž víme.
Co takový výbuch způsobil na zemském povrchu? Vlastně vůbec nic, protože podle astronomů Petera Browna a Elizabeth Silver z kanadské University of Ontario dotyčný asteroid vybuchl ve výšce 15 až 20 kilometrů nad zemí. Odborníci uvádějí, že infrazvukové vlny vyvolané explozí doběhly až do poloviny obvodu zeměkoule a během toho je zachytily přístroje pátrající po jaderných výbuších. Explozi na vlastní uši zaslechli někteří obyvatelé Indonésie a potvrdily ji i následné snímky oblohy, které odhalily kouřovou stopu po výbuchu. Podle všeho šlo o asi desetimetrový balvan.
Pikantní ovšem je, že až do okamžiku výbuchu nezachytil tento asteroid žádný náš teleskop. Jako by byly slepé. Podle Tima Spahra, ředitele Minor Planet Center v americkém Cambridge, to ale není žádné velké překvapení. Naše znalosti o kosmických tělesech menších než 100 metrů jsou trestuhodně děravé. O valné většině z nich zatím vůbec nevíme. Přitom už dvacetimetrové objekty mohou prorazit atmosférou až na zemských povrch a napáchat na něm nějaké škody. Jediným dlouhodobým řešením, které dovolují současné technologie, je podle Spahra vypátrání všech takových kamenů. To je ovšem příšerně zdlouhavé a taky nezřízeně drahé. I kdyby se to ale povedlo, tak je otázka, co bychom s tím s našimi technologiemi mohli dělat. Jak je vidět, hrozba asteroidů si přímo říká o intenzivní vědecké projekty, které by snad mohly vylepšit naší ostudnou situaci. Nikdo neví, jak moc času nám zbývá. Každému je jasné, že další balvan z vesmíru dříve či později přiletí. Otázkou je jenom kdy to bude, kam praští a jak ten balvan bude velký. Budeme na to připraveni? Video s indonéským asteroidem je tady:
http://blog.indahnesia.com/entry/200910290117/asteroid_crashes_to_earth_near_south_sulawesi.php.
Prameny: New Scientist 26.10. 2009, Wikipedia (Gliese 710).
NASA požaduje více dolarů na ochranu proti asteroidům
Autor: Stanislav Mihulka (25.01.2010)
Diskuze:
