Jahodové pochoutky mohou lidem, kteří pracují ve vesmíru dlouhou dobu, prospívat. Vyplývá to z pokusů, které provedl  Bernard Rabin z Marylandské univerzity v Baltimore. Jeho výzkum byl sice učiněn na laboratorních hlodavcích, nicméně není důvod, proč by se obdobný efekt neměl dostavit i u astronautů.  Rabin zjistil, že pokud se zvířatům, která byla podrobena radiaci imitující vesmírné záření, podávají zmražené jahody jako pravidelná součást krmné dávky, podpoří to jejich mozkové funkce.
Pokusy z Baltimore svědčí o tom, že nutričními doplňky lze přispět k ochraně osob před nebezpečnými fyzikálními a psychickými vlivy navozenými všude tam, kde je přítomna zvýšená radiace. Mražené jahody byly součástí jídelníčku vesmírných posádek amerických raketoplánů od samého počátku jejich startů (od osmdesátých let) ale posádkám jahody s sebou dávali především pro jejich chuťové vlastnosti a na zlepšení nálady pro pocit z dobrého jídla. Nyní se ukazuje, že jahody mají mnohem zajímavější efekt. Ti, kdož cestují za hranice ochranné atmosféry Země, přestanou být chráněni magnetickým polem a jsou bombardováni kosmickým zářením - energetickými částicemi, které jsou pozůstatkem velkého třesku. Jakmile jsou tomuto toku energetických částic podrobeni v laboratorních podmínkách potkani, stanou se apatickými, hůře se motivují a vytrácí se jim schopnost se učit. Tak jak se postupně  protahovaly vesmírné výlety astronautů, začínali lékaři u nich diagnostikovat problémy podobné těm, co byly zjištěny na potkanech v laboratoři.
Rabinův tým při jednom z pokusů dával potkanům krmení, které obsahovalo 2% mražených jahod. Zbytek krmiva (98%) bylo standardní laboratorní krmivo. Kontrolní skupina potkanů dostávala totéž krmivo, ovšem bez jahod. Po osmi týdnech  byli potkani vystaveni záření. V obou skupinách se jednalo o zvířátka, která si rok trénovala, že stlačením páčky získají odměnu ve formě pamlsku.  Zatímco v kontrolní skupině ztratila zvířata po ozáření o pamlsky zájem, potkani krmení dietou s přídavkem ovoce si zachovali aktivitu a v motivačním testu suverénně zvítězili. Páčku na ovládání pamlsků stlačovali dvakrát častěji než zvířata v kontrolní skupině.

Studie napovídá, že jahodami doplněná strava může astronautům umožnit pracovat efektivněji a že by záření nemuselo v jejich mozku způsobit takové škody. Zatím výzkumníci neví v čem ochranný vliv jahod spočívá. Edward Spangler z Národního ústavu zaměřeného na otázky stárnutí (Maryland, USA), který studuje zdravotní prospěšnost ovoce se domnívá, že ochranný efekt by mohly mít na svědomí  molekuly antioxidantů. Jejich přítomnost byla již dříve zjištěna například v borůvkách. Při pokusech s borůvkami bylo zjištěno, že dokáží u potkanů zpomalit  ztrátu paměti. Dřívější práce, publikované v časopise Journal of Neuroscience, dokládaly, že antioxidanty z borůvek dokáží zlepšit stářím navozené problémy s motorikou svalstva.   Spangler nyní soudí, že antioxidanty budou zřejmě do určité míry umět ochránit buňky mozku i před následky záření.

 Borůvky, kromě zácpy způsobované vysokým obsahem železa, mají v důsledku vysokého obsahu antioxidantů, schopnost ochránit organismus před poškozením v důsledku některých  oxidačních stresů. Zlepšují výsledky paměťových testů a zpomalují některé neurodegenerativní procesy typické pro stárnutí.

Pokud bychom chtěli  člověka ve vesmíru chránit obdobnými dávkami jahod jako to činil Rabin u svých zvířecích svěřenců, pak ještě zbývá dořešit, kde ve vesmíru sehnat pro každého člena posádky, půl litru natrhaných jahod denně.

 Zda se tímto problémem některý z týmů zabývá, se nám z materiálů, které byly zveřejněny v souvislosti s právě ukončenou každoroční konferencí Neurologické společnosti (ta se letos  konala začátkem listopadu v Novém Orleansu, v Louisianě, USA), zjistit nepodařilo. Předpokládáme, že výzkumníci se tohoto zajímavého efektu jahod hned tak nepustí a že látku, která je za ochranný efekt odpovědná, brzo odhalí. Následně těm chudákům tam nahoře, s velkou pravděpodobností  přestanou podstrojovat a místo zákusku s jahodami, začnou je cpát pilulkami.