Cena za fyziku: Za analytické zjištění, proč se těhotné ženy nepřevrhnou.
Laureáti: Katherine K. Whitcome, University of Cincinnati, USA, Daniel E. Lieberman, Harvard University, USA, Liza J. Shapiro, University of Texas, USA
Tento výzkum můžeme označit doslova za prestižní. Nejenom že autoři působí na známých amerických universitách, ale závěry jejich netradičního výzkumu publikoval Nature, asi nejznámější vědecký časopis na světě. Dokonce s upozorněním, že článek patří do obsahu jeho prémiové části.
Z abstraktu se dá usoudit, že vědci zkoumali obratle v páteři žen, které se prý vyvinuly tak, aby v těhotenství poskytovaly větší oporu a stabilitu. Takže výzkum své racionální jádro bezpochyby má. Ale smysluplná je i poznámka jednoho čtenáře, který v diskusi celkem logicky poznamenal, že ani muži, jenž si díky nadmíru positivnímu a pravidelně utužovanému vztahu k zlatému chmelovému moku vypěstovali bříško odpovídající i trojčatům, se také nepřevrhnou. Jde pravděpodobně o reakci na první větu abstraktu: Když uvidíte těhotnou ženu balancovat pod nepříjemnou tíhou jejího rostoucího břicha, vzpomeňte si na toto: kdyby to byl muž, bylo by to ještě horší.
Cena za veřejné zdravotnictví: Za vynález podprsenky, která se v době ohrožení může rychle předělat na pár plynových masek. Jednu pro původní nositelku podprsenky a jednu pro kolemjdoucího.
Laureáti: Elena N. Bodnar, Raphael C. Lee, and Sandra Marijan of Chicago, Illinois, USA.
Tato multifunkční podprsenka je chráněna americkým patentem číslo 7255627, uděleným v srpnu 2007. No páni řekněte, nechtěli byste se účastnit cvičení civilní ochrany, kterého úkolem by bylo praktické obeznámení veřejnosti s funkčností tohoto inovativního ochranného prostředku? Je dobré si majitelku s vhodnou velikostí „plynových masek“ vyhlédnout předem, protože chybné pokusy a omyly mohou být životu nebezpečné.
Cena za literaturu: Irské dopravní policii (An Garda Síochána) za vypsání a odevzdání víc než padesáti oznámení za dopravní přestupky pro největšího hříšníka mezi řidiči v Irsku, pro pana Prawo Jazdy. Jeho „jméno“ uvedené na polských řidičských průkazech značí: Řidičské oprávnění.
Tato cena asi nepotřebuje vysvětlení ani komentář. Irští policisté a hlavně soudcové, kterým oznámení přicházela, asi museli kroutit hlavami nad tím, jak často pan Prawo Jazdy střídá řidičák a vždy s jinou adresou. Ještěže se v jejich řadách našel někdo nadprůměrně chytrý a sáhl po slovníku…
Cena za matematiku: Získal ji Gideon Gono, guvernér Ústřední banky Zimbabwe za to, že lidem dal jednoduchou a každodenní možnost se potýkat s čísly v širokém rozpětí – od malých k velice velkým - tím, že banka vytiskla bankovky s nominální hodnotou od jednoho centu ($. 01) až po sto biliónů dolarů
($ 100 000 000 000 000).
Zimbabwe je země neuvěřitelně bohatá a chudá zároveň. Přírodní zdroje platiny, zlata, stříbra, azbestu, niklu, chromu, mědi, cínu, nebo železné rudy z ní dělají asi nejbohatší africkou zemi. Politici a zhroucená ekonomika zas jednu z nejchudších, zmítající se v obrovské ekonomické a humanitární krizi. Zimbabwský dolar (ZWD) podléhá extrémní, doslova astronomické devalvaci. Podle institutu CATO se poslední roční hodnota inflace v Zimbabwe vyšplhala na neuvěřitelných 87,7 triliard procent (citace originálního údaje, protože je to fakt těžko uvěřitelné: As of 14 November 2008, Zimbabwe’s annual inflation rate was 89.7 Sextillion (1021) percent).
To vedlo v lednu 2009 k emisi bankovky s hodnotou 100 biliónů ZWD. Tam, kde si i pro chudý plat jděte s kolečkem (slov. táčkami), tam skončila veškerá sranda. Zimbabwskou ekonomiku plení obrovská míra korupce.
| Tak vypadá 100 biliónů Zimbabwských dolarů | A tak drobné |
Cena za ekonomii se uděluje ředitelům, managementu a auditorům čtyř islandských bank za předvedení, jak se prťavé banky můžou rychle přetvořit v banky obrovské, a opačně. A za ukázku, že podobná věc se dá uskutečnit i s celým národním hospodářstvím.
Bližší vysvětlení se asi ukrývá v těžké hospodářské krizi, která Island loni postihla a v jejím řešení. Islandská vláda oddlužila krachující banky, čímž enormně zadlužila zemi - viz.: Islandská finanční krize 2008.
Cena za mír: Za experimentální ověření, jestli je lepší být praštěn do hlavy plnou, nebo prázdnou pivní lahví.
Laureáti: Stephan Bolliger, Steffen Ross, Lars Oesterhelweg, Michael Thali, Beat Kneubuehl, Universita v Bernu, Švýcarsko
Letos, 3. dubna, se v časopise Journal of Forensic and Legal Medicine objevil článek pod názvem "Are Full or Empty Beer Bottles Sturdier and Does Their Fracture-Threshold Suffice to Break the Human Skull?" Z abstraktu, lze usoudit, že pětice švýcarských vědců se nějakou dobu seberealizovala v testování, jestli se standardní půllitrová láhev rozbije snadněji když je plná, nebo prázdná a jestli dokáže prorazit i lidskou lebku.
Abyste to nemuseli sami znovu zkoušet, tak nabízíme výsledky výzkumu:
Plná láhev se rozbije, když energie dopadu při úderu dosáhne 30 J a prázdná až při 40 Joulech. Tyto energie můžou způsobit frakturu lebky a tak láhev představuje nebezpečný nástroj pro argumentaci ve fyzických potýčkách. Jinak řečeno: svou pravdu do cizí hlavy pivní láhví nevtloukejte!
Cena za chemii: Za vytvoření diamantů z tekutiny – zejména z tequily.
Laureáti: Javier Morales, Miguel Apátiga, and Victor M. Castaño of Universidad Nacional Autónoma de México
Tequilu na diamanty proměnil již leckdo. Když mu šli obchody. Jestli ale nemáte vhodnou plantáž s vulkanickou půdou pro modrou agáve a pálenici, zkuste jinou metodu. Pořiďte si vhodnou laboratoř a několik láhví tequily. Návod najdete zde.
Výsledkem úspěšných experimentů sice nebude žádný Cullinan, ale prý film krystalků nanometrových rozměrů, jež pokryje křemíkový, nebo nerezový povrch. A pak již stačí výkonný mikroskop, aby mini diamanty člověk uviděl. Vytváření tvrdých, diamantovým filmem pokrytých povrchů je samozřejmě smysluplné, zajímavé a pro techniku v mnoha oborech i potřebné. Ale i tak, není tequily, jako tekutého zdroje uhlovodíků, škoda? Vše by se vysvětlilo tím, že ji mexičtí vědci fasovali jako laboratorní materiál. Pak jde vskutku o racionální a zajímavý výzkum.
Cena za medicínu: Za výzkum, jestli pilné křupání klouby prstů na rukou může způsobit artritidu. Šlo o porovnání, kdy levá ruka byla vytrvale, víc než 60 let vystavěna každodennímu křupání klouby a pravá ne.
Laureát: Donald L. Unger, Kalifornia, USA
Již v roce 1998 vyšel v odborném časopise Arthritis and Rheumatism článek „Způsobuje křupání klouby artritidu prstů?“ Alergolog a imunolog Donald L. Unger píše o svých zkušenostech s dlouhodobě a pravidelně pěstovaným zlozvykem – s křupáním klouby na prstech výlučně levé ruky dvakrát denně po více než půlstoletí. Výsledkem tohoto „one man“ experimentu je, že obě ruce zůstaly stejné a co je důležité, bez artritidy. Mnoho lidí jak je Unger asi nenajdete a tak je těžké závěry verifikovat opakovaným pokusem. A proto článek bude ještě dlouho citovaný. I zlozvyk může vést ke slávě. Analogickými experimenty by mohlo být například dlouhodobé a pravidelné dloubání se prstem jenom v jedné nosní, nebo ušní dírce. Bude, nebo nebude větší? Toť otázka!
Cena za veterinární medicínu: Za zjištění, že pojmenované krávy dávají více mléka, než krávy bezejmenné.
Laureáti: Catherine Douglas a Peter Rowlinson, Newcastle University, UK
Laureáti „veterinární“ Ig ceny pomocí dotazníků, které rozposlali zootechnikům, zjistili, že se britským krávám daří v podstatě dobře. Tam kde se ke zvířatům lidé chovají vlídně a natolik „osobně“, že jim dali jména, jsou pak odměněni větší dojivostí. Krávy nejsou stresované strachem. „Převratné“ poznatky, které již po staletí by měl znát každý hospodář, vědci shrnuli do článku „Rozbor postřehů hlavních zootechniků, týkajících se vztahů člověk – zvíře na mléčných farmách a jejich vliv na užitkovost,“ který publikovali březnovém vydání časopisu Antrozoos.
Cena za biologii: Za předvedení, že množství odpadků z kuchyně je možné zredukovat o více než 90% za pomocí bakterií získaných z výkalů pand velkých.
Laureáti: Fumiaki Taguchi, Song Guofu a Zhang Guanglei z Kitasatodai Daigakuin"iryokeikenkyuka Kankyobiseibutsugakukenkyushitsu (Kitasato University Graduate School of Medical Sciences in Sagamihara), Japonsko
Třílístek japonských vědců získal sice Ig cenu, ale když se člověk nad jejich výzkumem zamyslí, asi se mu nebude zdát tak nesmyslný. Panda velká měla asi masožravé předky a tak doposud její trávicí ústrojí je připomíná. Adaptovala se na pojídání těžko stravitelného bambusu. Proto se jí ve střevech vyvinula unikátní bakteriální mikroflóra. Mikroorganizmus se nedá poskládat v sterilní laboratoři, jako například hodinky. Musí se hledat tam, kde žije. Takže dostat se k netypickým bakteriím tak, že je získáme z výkalů, není absurdní. Namnožit pak tyto bakterie v laboratoři a použít je na biodegradaci bio-odpadu nemusí být vůbec tak nesmyslný experiment. V laboratorní „maloprodukci“ Japonci dosáhli zajímavých výsledků – z 24 kg odpadu po 4 týdnech zůstal necelý kilogram. Než však zelené duše zajásají, upozorňuji, že v abstraktech 1, 2 se o dalších vedlejších produktech biodegradace nepíše. Podle zákonů zachovaní se ale těch „zmizelých“ 23 kilogramů muselo na něco proměnit. A obávám se, že půjde o plyny, které by klimatické katastrofisty nepotěšily.
Žádný vtipný závěr mě nenapadá, proto jen zopakuji latinkou napsané pracoviště Japonců: Kitasatodai Daigakuin"iryokeikenkyuka Kankyobiseibutsugakukenkyushitsu (prý to značí Kitasatova Universita a fakulta pro postgraduální studia lékařských věd). A to ještě musí ovládat napsat to v znakovém písmu. A teď si stěžujme, jak je těžká čeština, slovenština, angličtina, němčina…
Diskuze:
