Časopis Nature v roce 1998 publikoval proslulou studii Michaela E. Manna a jeho kolegů, která bývá mezi zasvěcenci přezdívaná jako rekonstrukce MBH98. Jde o rekonstrukci změn průměrné teploty na severní polokouli za poslední tisíciletí. Na veřejnosti je její zásadní výstup známý díky svému tvaru jako Hokejkový graf (Hockey Stick Graph), z něhož klimatičtí alarmisté záhy vytvořili logo klimatické změny, symbol dramatického nárůstu teploty v posledních desetiletích, znázorněného čepelí zmíněné hokejky. Před publikací Hokejky mezi vědci převažoval názor, že v období Středověkého klimatického optima (Medieval Warm Period), zhruba mezi lety 800 až 1300, bylo klima teplejší, než je dnes a že případné nynější oteplování není zase tak moc zajímavé.
Hokejka všechno změnila. Stala se pandou velkou celého oteplovacího hnutí. V roce 2001 ji uvedl do síně slávy IPCC ve své 3. hodnotící zprávě a od té doby Hokejka úspěšně infikovala vládní weby, i nesčíslné další mediální prezentace a publikace.
V roce 2003 se do boje proti Hokejce pustili pánové Ross McKitrick a Stephen McIntyre, kteří měli vážné pochybnosti o její věrohodnosti. Časem se jim podařilo prokázat, že statistika použitá při konstrukci Hokejky trpí vážnými nedostatky a že její tvar do značné míry určuje podezřelý soubor dat letokruhů dlouhověkých borovic z oblasti Sheep Mountain. V tu chvíli vypukl skandál, který posléze řešila i Americká národní akademie věd a Kongres. Dva expertní panely daly v podstatě za pravdu kritikům Hokejky, přičemž jeden z panelů dodal, že tvar Hokejky potvrzují další studie publikované po roce 1998. Tento výrok se pak objevil i ve 4. hodnotící zprávě IPCC z roku 2007. Druhý panel expertů, vedený statistikem Edwardem Wegmanem ovšem prohlásil, že tyto další studie nebyly nezávislé, ale že je psala stále jedna a ta samá skupinka vědců přezdívaných Hokejový tým nebo Hokejisti, kteří se jenom střídali v pořadí autorů a že tyto studie jen přežvýkávaly stále stejná klimatická data – pocházející právě z Hokejky.
Analýzy klimatu jako je Hokejka využívají proxy data, čili nepřímé údaje typu obsah izotopů v vrstvách ledu nebo uspořádání letokruhů ve dřevě, z nichž paleoklimatologové nějakým trikem odvodí, jaké klima panovalo v příslušném období historie. Pozoruhodné je, že ve většině známých souborů proxy dat nevypadá klima 20. a 21. století nijak dramaticky. Tvar hokejky v rekonstrukcích klimatu podle všeho dělají pouhé dvě série proxy dat – borovice ze Sheep Mountain, které by podle závěrů expertů Americké národní akademie věd rozhodně neměly být k podobným analýzám používány a pak proxy data z letokruhů stromů z oblasti poloostrova Jamal, severně od Uralu, která analyzoval britský klimatolog Keith Briffa.
Dotyčný Briffa roku 1995 publikoval studii, v níž popíral existenci Středověkého klimatického optima. Pikantní je, že se přitom opíral o pouhé tři záznamy letokruhů z polárního Uralu. O něco později jeho kolega F.H. Schweingruber vytvořil mnohem větší soubor dat ze stejné oblasti, z něhož vyplývalo něco naprosto jiného – klasicky horké středověké klimatické optimum a nijak klimaticky výjimečný konec tisíciletí. Briffa se Schweingruberem to nikdy nepublikovali a celý soubor dat z polárního Uralu ze svých dalších článku vyřadili.
Briff pak v roce 2000 zpracoval data z nedalekého poloostrova Jamal a tak vznikl tvar Hokejky. 900 let stále stejná teplota a pak strmý nárůst na konci tisíciletí. Tato proxy série vznikla z utajovaného počtu letokruhových záznamů a Briffa tvrdošíjně odmítal komukoliv poskytnout hrubá primární data. Od té doby neuplynul rok, aby v některém prestižním vědeckém časopisu nevyšel minimálně jeden článek, který by zahrnoval Briffovy proxy data z Jamalu a především díky nim dokládal tvar Hokejky. Právě na tyto články se odvolával IPCC, když obhajoval Hokejku, přičemž sám Briffa osobně byl vedoucím autorem IPCC ve věci rekonstrukce klimatu, takže není třeba pochybovat o jistém střetu zájmů.
Je zcela udivující, že se tyto články objevovaly v nejprestižnějších časopisech typu Nature nebo Science a přesto žádný editor či recenzent po Briffovi nikdy nepožadoval jeho původní data z Jamalu a to ani přes opakované žádosti McIntyra a dalších odborníků. Pak ale Briffa udělal osudnou chybu. V roce 2008 se Schweingruberem a dalšími kolegy publikoval studii v britském časopise s letitou historií Philosophical Transactions of the Royal Society a opět v ní přežvýkal ta stejná data z Jamalu se stejným výsledkem. Zmíněný britský časopis má ale shodou okolností neobyčejně tvrdá pravidla pro sdílení použitých vědeckých dat. Tentokrát se McIntyrovi nakonec podařilo přimět redakci Philosophical Transactions of the Royal Society, aby po značných průtazích donutila Briffu jeho bájeslovná data z Jamalu zveřejnit.
Došlo k tomu před několika dny a od té chvíle se rozrůstá závažný skandál. Vyšlo najevo, že tvar Hokejky v datech z Jamalu dělají záznamy letokruhů z 10 živých stromů z roku 1990 a 5 živých stromů z roku 1995. To ale prý nestačí na sestavení důvěryhodných proxy dat. Za 18. a 19. století je v datech z Jamalu vždy alespoň 30 záznamů na rok. A není v nich žádné oteplování. Hokejku tedy vytváří nejméně spolehlivá část souboru dat z Jamalu.
To ale není všechno. McIntyr prohledal paleoklimatické databáze a snadno našel 34 dalších dostupných, recentních a použitelných záznamů letokruhů z poloostrova Jamal. Je dost šokující, že jejich autorem je opět Briffův blízký spolupracovník Schweingruber. Briffa tedy o nich zjevně musel vědět. Když se tahle data přidají do proxy série z Jamalu, používané v zásadních rekonstrukcích klimatu posledního desetiletí, tak se stane zázrak. Proslulá Hokejka zmizí jako pára nad hrncem a z dat nesměle vykukuje staré dobré Středověké klimatické optimum. Takové kombinování dat přitom není nic neobvyklého, Briffův tým ho běžně používal a to i v případě, kdy měli k dispozici lepší soubor dat, než očividně nedostatečná data z Jamalu.
Tady ale končí veškerá legrace. Nejde o nevhodně použitou statistiku nebo nepřesné měření. Pokud je to celé pravda, tak ve vzduchu visí záměrné falšování výsledků a bezostyšný podvod s dalekosáhlými důsledky. Pořadatelé klimatické sešlosti v Kodani podle všeho dostali takřka v předvečer pěkně vypečený dárek, především díky obdivuhodné vytrvalosti McKitricka, McIntyra a dalších. McKitrick ve svém článku v National Postu nekompromisně obviňuje skupiny kolem IPCC z konfliktu zájmů, zjevné manipulace dat s cílem zmást odborníky i veřejnost, zamlčování nepohodlných výsledků a zcela nedostatečné kontroly. V posthokejkovém grafu ze 4. zprávy IPCC z roku 2007, kterému se přezdívá Špagetový graf, jsou sice už asi ta nejhorší zvěrstva odstraněna, přesto i tento graf čelí kritice.
Nicméně, každý, kdo se kdy vítězoslavně oháněl Hokejkovým grafem, by se teď měl nějaký čas plížit kanalizací. Je to tohle konec globálního oteplování? Asi ne, ale bitva mezi proklamovanými dobrými úmysly světícími prostředky a nezávislou transparentní vědou pokračuje.
Prameny:
McKitrick (National Post 1. 10. 2009)
Orlowski (The Register 29.9. 2009)
http://www.climateaudit.org/
Wikipedia (Hockey Stick Controversy).
Diskuze:
