Strach z pavouků a jejich produktů, profesionálům známý jako arachnofobie, je jednou ze zajímavých fobií, které mohou infikovat lidské mozky. Pokud jde o její původ, podle odborníků to není příliš jasné.
Současný výskyt arachnofobie podle všeho neodpovídá výskytu reálně nebezpečných pavouků. Evropané se bojí pavouků nápadně hodně, ale přitom v podstatě nemají důvod. Ron Weasley by mohl vyprávět. Naproti tomu mnohé společnosti z končin, kde žijí opravdu nebezpeční pavouci, se pavouků lidé nijak zvlášť nebojí a někde si je dokonce i rádi dopřejí jako tradiční pochoutku.
I když z toho vášniví zastánci totální rovnosti pohlaví dozajista nemají radost, statistika praví, že se ženy bojí pavouků nápadně častěji, než muži. Stačí zacupitání čtyř párů nožek nebo zavíření cáru pavučiny a žena zaječí čtyřikrát častěji, než muž. Vývojový psycholog David Rakinson z Carnegie Mellon University v Pittsburghu se podíval, jak se to má se strachem z pavouků u 11 měsíců starých miminek obou pohlaví. Během experimentu nejprve 10 testovaným miminkům ukazoval obrázek pavouka doprovázený tváří s vystrašeným výrazem. Ve druhé, klíčové části experimentu pak dětem předváděl jednak obrázek pavouka a k němu šťastný obličej a pak také obrázek květiny s vyděšeným obličejem.
Ukázalo se, že dívky kojenci se na pavouka dívaly déle, než na květinu a to i přes přívětivou tvář vedle pavouka. Chlapcům bylo jedno, na co se dívají, protože jak pavoukovi, tak květině věnovali stejnou pozornost.
Další experiment s jinou skupinou miminek naznačil, že přímo strach z pavouků asi není tak docela natvrdo vrozený. Pokud totiž dětem nejprve ukázali pavouky s roztomilým obličejem, pak se ve druhém kole pokusu holky i kluci dívali na obrázky s pavoukem a květinou stejně dlouho.
Podle Rakinsona z toho plyne, že holky mají v genech mnohem silnější sklon naučit se bát děsivých zvířat. Pozoruhodné je, že v moderních fobiích, jako je strach z létání nebo z injekční jehly, se muži a ženy nijak zvlášť neliší. A proč by se měly ženy lépe učit strachu ze zvířat? Rakinson připisuje pozorované rozdíly mezi pohlavími různému chování mužů a žen ve společnosti lovců a sběračů. Averze k pavoukům by ženám pečlivě sbírajícím potravu nejspíš prospěla, kdežto často riskující muži lovci by s arachnofobií moc velkou díru do světa drsňáků neudělali.
Lze prý i pochopit, že se arachnofobii ženy učí až ve věku, kdy se mohou pavoukům jakž takž vyhnout, ale to už je takové evoluční pohádkaření. U podobných jevů nelze nikdy vyloučit náhodný vznik nebo souhru původně nesouvisejících okolností. Taky v tom může mít prsty historie. Proto by jistě bylo zajímavé ověřit, jak jsou na tom se strachem z pavouků naši příbuzní šimpanzi, bonobové, gorily či případně další opičáci.
Pramen:
New Scientist 27.8. 2009, Evolution and Human Behavior online, Wikipedia (Arachnophobia).
Diskuze:
