Všichni víme, že cvičení a tělesná námaha nás činí štíhlejšími a že tedy snižují dopad nežádoucích efektů rizikových genů. Takových studií je ale celá řada. Je tato nová studie v něčem jiná? 

Zvětšit obrázek

Emily Sonestedt (Lund University)

Emily Sonestedtová tvrdí, že ano. Je členkou výzkumné skupiny Marju Orho-Melandersové. Obě pracují  v Lund University Diabetes Centre. Podle uvedených vědkyň je kritickým faktorem to, co jíme, a nikoli geny. Přinejmenším to platí pro FTO gen, který je z těch, co byly ve vztahu k nadváze odhaleny, považován za nejdůležitější.

Zvětšit obrázek

Gen FTO se nachází na 16. Lidském chromozómu (Kredit: Gene Cards)

FTO gen
Riziková varianta FTO genu (fat mass and obesity associated) je v populaci hojná.  17% z nás má rizikovou variantu dokonce dvakrát  (měli jsme smůlu a zdědili jsme tu nesprávnou alelu jak od otce, tak od matky). 40% populace má jednu škodlivou variantu FTO genu.

Sonestedtová je hlavní autorkou studie, kterou nyní zveřejňuje American Journal of Clinical Nutrition. Z práce vyplývá, jak moc důležité jsou stravovací návyky, a že jsou dokonce důležitější než geny. Nabízí se otázka - jestliže jsou zvyklosti tak významné, proč se přišlo na „slabé“ postavení genů až nyní?
Podle Sonestedtové je to proto, že získat dostatek ověřených dat, například o tom, jak pravidelně a čím se stravujeme, není tak snadné. Zřejmě proto se takový výzkum zatím nedělal a pokud dělal, výsledky nezveřejnil.
Nové poznatky mohly vzniknout jen díky rozsáhlému zdroji dat:  „Malmö Diet and Cancer study“. Tato podrobná evidence zaznamenávala o lidech celou řadu údajů, včetně stravovacích zvyklostí. Studie nevycházela pouze z vyplněných dotazníků, či rozhovorů, jak bývá dnes zvykem, ale z dlouhodobých záznamů, které si o způsobu života, stravování a dalších věcech pokusné osoby vedly. 

 

40% lidské populace má jednu škodlivou variantu FTO genu. 17% osob má v genomu rizikovou variantu dokonce tuplovaně. Ani to ale ještě nemusí znamenat pro nositele pohromu.

Díky tomu nyní víme, že i když nám laboratorními testy zjistí, že vlastníme obě alely genu pro obezitu, ještě to pro nás automaticky neznamená, že také trpíme obezitou. To se ale dramaticky změní, když si osoby geneticky vybavené k predispozici obezity dopřávají hodně tučnou stravu. 

Zvětšit obrázek

Marju Orho-Melander (Lund University)

Naopak u osob, jejichž dieta zaručovala, že méně než 41% energie pocházelo z tuků, nebyla obezita běžnou záležitostí. Vědkyně to vysvětlují tím, že geny FTO působí v hypotalamu. V té části mozku, která reguluje náš apetit a pocit sytosti. Rizikové varianty genů zde zřejmě vykonávají své a nutí svého majitele ke zvýšenému příjmu energie, především ve formě tuků. Jinak řečeno, nositele rizikových variant FTO genu tučná strava hned tak nenasytí, což není zrovna dobré zjištění. Na druhé straně ale také platí, že nejsme sluhové svých genů. I když jsme se narodili s predispozicí k obezitě, důležitý je náš životní styl. Ten dokáže  účinek „zlých“ genů  umravnit.ˇ  

Pramen: Lund University
Sonestedt, Emily, Roos, Charlotta, Gullberg, Bo, Ericson, Ulrika, Wirfalt, Elisabet, Orho-Melander, Marju. Fat and carbohydrate intake modify the association between genetic variation