Zvětšit obrázek

Tak podle umělce vypadal život tlupy pravěkých Evropanů, kteří již před 900 000 lety používali ruční klíny vyráběné technicky náročnou metodou. Kredit: CHRISTIAN JEGOU PUBLIPHOTO DIFFUSION/ SCIENCE PHOTO LIBRARY

Jih Španělska je známou paleontologickou lokalitou. Tamní naleziště skrývalo i dva pěstní klíny (sekyrky). Na tom by nebylo nic převratného, kdyby nešlo o nástroje opracované způsobem, který se označuje jako levalloiská technika. Jde o způsob výroby kamenných štípaných nástrojů, který se běžně používal až ve středním paleolitu. Název vznikl podle naleziště ve městě Levallois-Perret na severozápadním okraji Paříže. Hlavní princip této výroby spočívá v plošné úpravě jádra, které je předběžně připraveno k odštěpení samotného nástroje. Takto připravené jádro dovoluje odlamovat úštěpy pravidelného tvaru, tvorbu ostré čepele. Konečný výrobek se z předem připraveného jádra získával odbíjením jediným úderem. Jde o metodu, která umožňuje mnohem větší kontrolu nad velikostí a tvarem budoucího nástroje. Vyráběly se tak sekyrky, klíny, škrabadla, nože, ale i tzv. levalloiské hroty.

Zvětšit obrázek

Údolí Quípar s “Černou jeskyní”. Zde a v blízkém okolí začali Evropané zvládat sofistikovanou výrobu kamenných nástrojů.  (Kredit: Antropfisica)

Světoborné na nálezu o kterém je zde řeč je to, že se podle stáří klínů nyní ukázalo, že levalloiská technika byla uplatňována v Evropě již téměř před milionem let.  Dosud platilo, že tyto nejstarší nástroje z Evropských nalezišť jsou z doby před 500 000 lety. Tedy o polovinu mladší.  

V odborném tisku se o novém objevu ze Španělska dočtete také jako o acheuléenských sekyrkách. Jde o paleontologickou hantýrku. Pojem acheuléen je odvozen od jména čtvrti Saint-Acheul v severofrancouzském městě Amiens. Termínem se označuje kultura a především její technologický komplex starého až středního paleolitu rozšířený ve velké části tehdy obydleného světa.

Máme co do činění se dvěma termíny - "acheuléen" a "levallois". Jde ale prakticky jen o úhel pohledu na daný nález, podle toho, zda se preferuje technika jeho zpracování, nebo daná kultura. Pro všeobecný přehled stačí vědět, že oba termíny spolu souvisejí a že levalloiská technika se rozšířila až na konci acheuléenu  (podrobnosti a ukázku techniky acheuléenu najdete například zde). 

Zvětšit obrázek

Nejstarší evropský pěstní klín. Nález z jeskyně Quípar, Španělsko. (Kredit: Michael Walker)

S nalezenými španělskými klíny, majícími “broušení na obě strany”, mohou být spojovány hned tři druhy lidí: Homo neanderthalensis, Homo erectus a Homo heidelbergensis. Který z nich se nalezenými klíny oháněl je zatím v oblasti dohadů. Stáří jednoho z klínů bylo totiž určeno nejméně na 760 000 let a druhého na 900 000 let.

Je dobré poznamenat, že existují i starší acheuléenské klíny. Nálezy datované do doby před 1,5 milionem let pocházejí z Afriky, 700 000 let staré nástroje byly nalezeny v Izraeli a Číně. Evropa se dosud mohla jen stydět, neboť sofistikovanou výrobou nástrojů zvládla až jako poslední – před půl milionem let. To ale nyní díky novému datování nálezů padlo! Klíny, které přepsaly tuto část historie Evropy byly nalezeny v místech Černé jeskyně v údolí Quípar, na břehu řeky Quípar. 

Zvětšit obrázek

Nástroje rozvinuté doby kamenné se v Evropě vyráběly již téměř před milionem let. Mnohem dříve než se dosud soudilo.

Podrobnější údaje a fotografie z naleziště najdete zde.  Stáří nálezů přehodnotili Američané Gary Scott a Luis Gibert, kteří využili vybavení Geochronologickeho centra v Berkeley, Kalifornie a datování klínů provedli takzvanou palaeomagnetickou analýzou. Jde o měření magnetické orientace nalezených vzorků z okolí nálezu. Orientace magnetického pole Země se, jak známo, mění a tyto hodnoty jsou v některých horninách k datu jejich vzniku zaznamenány a lze je změřit. Porovnáním orientace vzorků usazenin z okolí nálezu (i usazeniny se magnetizují a v době vzniku získávají remanentní magnetizaci určovanou směrem zemského pole v době kdy usazenina vznikala) lze určit z jakého období nález pochází. Stáří jednoho z nalezených klínů tak bylo určeno dokonce na 900 000 let.

Nejpřekvapenější ze zjištěného stáří klínů jsou zřejmě sami Španělé. Ve svých materiálech, kterými lákali cizince k návštěvě jihu Španělska totiž uvádějí, že v tamních jeskyních jsou artefakty z doby před 200 000 lety. Nyní se budou moci ohánět milionem let a k tomu ještě kolébkou evropské sofistikované výroby nástrojů.  

Na území Česka také máme nálezy spojované s acheuléenskou kulturou. Příkladem může být naleziště v chráněném území Písečný vrch (jižně od osady Bečov v těsném sousedství města Most).   Možná, že kdybychom nechali prověřit stáří tamního nálezu pěstního klínu z doby středního paleolitu Američany, také bychom se možná nestačili divit. Podle některých geologů má totiž určování stáří vzorků pomocí paleomagnetismu celou řadu zádrhelů. Touto jízlivou poznámkou nechceme zpochybňovat význam objevu, který se dostal na stránky Nature, pouze si troufáme tvrdit, že na téma stáří nálezu vznikne polemika a že pochybovači o správném určení stáří nálezu by nemuseli být v menšině.

Prameny:
Naturenews
Nature 461, 82-85 (2009)