Jako nejrizikovější se jeví věk od patnácti do devatenácti let. Psychologové přičítají hazardní chování nevyzrálému mozku teenagerů. Nejnovější výzkum amerických vědců však staví tento náhled na hlavu. Zdá se, že největší chuť riskovat mají mladí lidé, jejichž mozek pokročil ve vyzrávání nejdále.

Pokud mladý člověk odmítne dobře míněnou experta a něco neudělá (zariskuje), tomograf zaregistruje aktivitu ve specifické mozkové oblasti. (Gregory Berns, PLoS ONE)

Neurologové z Emory University pod vedením Gregoryho Bernse sledovali po tři roky vyzrávání mozku u 91 mladých lidí ve věku od 12 do 18 let. Pomocí magnetické rezonance hodnotili stav šedé a bílé hmoty mozkové.  Použili k tomu nejmodernější, vysoce citlivou aparaturu pro magnetickou rezonanci. Ta jim dovolila zhodnotit stav mozku s dosud nebývalou přesností.  Zároveň neurologové sledovali u účastníků pokusu projevy rizikového chování. Pomocí cíleně zaměřených dotazníků zjišťovali, jak moc zkoumaní dobrovolníci  prahnou po vzrušení, jak moc riskují, zda se vzpírají autoritám a nakolik pohrdají zavedenými společenskými normami. 

Šedá hmota mozku je tvořena nervovými buňkami. Bílá hmota vzniká z výběžků, jimiž jsou jednotlivé nervové buňky navzájem propojeny. Během dospívání se výrazně mění především bílá mozková hmota, která se zahušťuje a je stále důkladněji uspořádaná. Tento proces bývá završen až mezi dvacátým a třicátým rokem života. Riskantní chování mladých lidí bylo připisování „nehotovému mozku“, který není s to správně vyhodnotit danou situaci a přijímá neadekvátní, riskantní řešení. 

Zvětšit obrázek

Gregory Berns

Ve studii zveřejněné prestižním vědeckým časopisem PLoS ONE však Gregory Berns a jeho kolegové zjistili, že pokušení jednat riskantně sílí u těch mladých lidí, kteří vykazují nejpokročilejší vývoj bílé mozkové hmoty. Zdá se, že hazardní způsob života není projevem nezralého mládí nýbrž nástupu dospělosti. Berns je přesvědčen, že je to důsledek způsobu života, jaký vedli po dlouhé generace naši předci.  Ještě před sto lety bylo běžné, aby se teenageři stavěli na vlastní nohy, vstupovali do zaměstnání, zakládali rodiny. Ocitali se tak na notně tenkém ledu. Bez ochoty podstoupit značná rizika by mnozí z nich asi neuspěli. Dnes vstupují mladí lidé do samostatného života až po dvacítce, poté, co dokončí vzdělání a najdou si zaměstnání. Teenagerovské odhodlání riskovat tak pro ně přichází předčasně a musí jej vybít náhradním způsobem.

Jednat riskantně sílí u těch mladých lidí, kteří vykazují nejpokročilejší vývoj bílé mozkové hmoty.

V dalších experimentech chce Berns zjistit, zda vyzrálejší mozek  ponouká mládež k riskantnímu chování anebo zda je tomu naopak – zda je to riskantní chování, co popohání mozek k urychlenému vyzrávání.

Testosteron pohání ženy do rizika
V těle dospělých mužů vzniká velké množství testosteronu. Tento hormon ponouká příslušníky silnějšího pohlaví k soutěživosti a touze po vůdčím postavení. Potlačuje strach a zároveň posiluje sklony k riskantnímu jednání, např. k hazardním hrám nebo nadměrné  konzumaci alkoholu. Zvýšený sklon mužů k hazardu se projevuje i při volbě profese. Například riskantní finančnické profese, jako je burzovní makléřství, si volí po absolvování studií mnohem více mužů než žen.

Testosteron se vytváří i v ženském organismu. Některé ženy produkují více testosteronu než jejich vrstevnice. Jak to ovlivňuje jejich psychiku? Tým amerických vědců vedený Paolou Sapienzovou z Northwestern university zjistil, že s rostoucími hladinami testosteronu stoupá i u žen chuť podstoupit vysoká rizika. Efekt zvýšeného množství hormonu je u nich dokonce výraznější než u mužů. Ženy, které se mužům vyrovnají množstvím testosteronu v těle, se jim vyrovnají i ochotou podstupovat riziko. Riskantní finančnické profese si volí přednostně právě ženy s vysokými hladinami testosteronu v těle.