Když v roce 2006 prezident George W. Bush ohlásil velkolepé plány poslat lidi zpátky na Měsíc a pak také na Mars, mnozí komentáři to hodnotili jako plané řečičky. V posledních dnech se bohužel ukazuje, že by mohli mít pravdu. Při současném stylu financování kosmického programu přistanou Američané na Měsíci leda ve snu, o Marsu ani nemluvě.
Podle úvodníku New Scientistu ze 20. srpna 2009 se průzkum vesmíru neohroženými lidskými posádkami nápadně posouvá tam, kde by ho ještě před pár lety čekal jen opravdu málokdo – do učebnic historie. Poslední fotce pořízené astronautem na povrchu Měsíce je už 37 let a veteráni programu Apollo postupně vymírají.
Fyzička a bývalá astronautka Sally Ride, která se v roce 1983 stala první Američankou ve vesmíru, před několika dny na mítinku hodnotícím plány NASA ohledně pilotovaných kosmických letů vykreslila s devíti dalšími odborníky smutný obrázek americké kosmické agentury až po krk zabředlé ve finančních potížích. Barack Obama se jich letos v květnu zeptal, jak na tom NASA je a teď uslyšel neradostnou odpověď.
Pokud se nestane něco zásadního s rozpočtem NASA, tak podle Rideové budou USA muset odložit obnovenou premiéru letů na Měsíc plánovanou na rok 2020 nejméně na rok 2028. To je celých 56 let od přistání poslední lodi programu Apollo na Měsíci. Zároveň se Američané budou muset smířit, že nástupce 30 let starého raketoplánu neodstartuje do vesmíru s lidskou posádkou nejméně tři roky po plánovaném zavření jediné současné orbitální stanice ISS a jejím sešrotování v oceánu.
NASA sice pracuje na projektech Apollem inspirované kosmické lodi Orion a jeho nosné rakety Ares I, ale jde jim to hodně ztuha. Scott Pace, ředitel Space Policy Institute ve washingtonské George Washington University uvedl, že od Bushova vizionářského prohlášení do této chvíle NASA reálně přišla o rozpočet zhruba ve výši 10 miliard dolarů a to hlavně díky rozpočtovým škrtům a ztrátám kvůli katastrofě raketoplánu Columbia.
Navíc, první Obamův rozpočet pro NASA de facto znamená jednorázový škrt více než 3 miliard dolarů z programu pilotovaných kosmických letů pro období let 2011-2013 a může být i hůře. Pace tvrdí, že pokud by takové škrty v rozpočtu NASA pokračovaly i v dalších letech, může NASA na pilotované lety na velice dlouhou dobu zapomenout. Situace je tak hrozná, že by pilotované programy NASA podle odhadů odborníků udrželo nad vodou navýšení současného financování o nějakých 50 miliard dolarů. To je ale nejspíš v dnešní době naprostá utopie.
Jak se zdá, NASA a s ní celý svět žil v posledních letech v iluzi, krásném snu o amerických astronautech vracejících se do dalekého vesmíru. Snění skončilo a pilotované lety NASA podle všeho bojují o holé přežití. Jednou ze zcela reálných možností je totální krach a propuštění astronautů do civilu. Dá se s tím něco dělat?
Už málokdo pochybuje, že silnou motivací technologického rozvoje je agresivní soupeření velmocí. Dnešní svět je bohužel asi až příliš mírumilovný a peníze se zoufale utápějí v bezedných sociálních programech, lokálních konfliktech či případně ve směšné válce proti oxidu a mořským vlnám. Bylo by řešením zrušit studený mír a zase zavést studenou válku? Možná, ale nepřetržité balancování na hraně nukleární přestřelky vyžaduje i pořádnou porci štěstí a to není bezedné. Kdyby tady zítra přistáli hmyzoidní vetřelci, tak by to nepochybně popohnalo výzkum kupředu, ale spoléhejte na to. A co zkusit intenzivně podpořit soukromé firmy vyvíjející kosmické technologie? Hlad po slávě a dolarech jsou mocné čarodějky.
Určitě velice žádoucí by bylo obnovit provoz NIAC (NASA’s Institute for Advanced Concepts), pozoruhodný institut NASA, kde od roku 1998 odvážní snílci vytvářeli převratné nápady pro budoucí kosmické lety.
Právě po tom volají mnozí odborníci. NIAC dostával ročně 4 milióny dolarů až do roku 2007, kdy ho NASA kvůli škrtům v rozpočtu zrušila. Mezi 168 projekty podporovanými NIAC by se našli bionanostroje pro výzkum vesmíru, osídlení jeskyní Marsu, slavný vesmírný výtah, kosmické skafandry poháněné pohybem svých majitelů nebo entomoptéra pro průzkum Marsu.
Je tragické vzdát se vizí budoucnosti. Tím se spolehlivě připravujeme o možnost, že naše trable s průzkumem kosmu vyřeší náhodný převratný objev, například zcela nového dramaticky výkonného pohonu kosmických lodí. Času není zase tak moc, astronauti stárnou a nejen oni. Bylo by úžasné zažít přistání na Marsu alespoň v online přenosu, klidně i v důchodovém věku.
Prameny
New Scientist 20.8. 2009, New Scientist 12.8. 2009, Wikipedia (NIAC)
Lasery udělají z Měsíce gigantický detektor gravitačních vln z počátku vesmíru
Autor: Stanislav Mihulka (19.03.2022)
Lunární gravitační observatoř by mohla pozorovat 70 procent vesmíru
Autor: Stanislav Mihulka (25.07.2021)
Nové důkazy slaného oceánu na Enceladu
Autor: Tomáš Petrásek (23.06.2011)
Mapa měsíčních kráterů prozrazuje divokou minulost
Autor: Stanislav Mihulka (26.09.2010)
Kosmická sonda LRO vypráví příběh starý 38 let
Autor: Petr Kubala (24.08.2009)
Diskuze: