Australský amatér Anthony Wesley z Murrumbatemanu poprvé spatřil neobvyklý útvar v atmosféře Jupitera 19. července. Zpočátku si nebyl jistý, co vlastně pozoruje. Ale po delší době došel k závěru, že se nemůže jednat o obvyklou tmavou polární bouři. „Náhle jsem zjistil, že není jenom tmavá, že je černá ve všech kanálech, což znamenalo, že je to skutečně černá skvrna.“ Navíc se pohybovala příliš pomalu na to, aby to mohl být stín některého měsíce.
Wesley pozoroval Jupiter i o dva dny dříve a podobný útvar na něm neviděl. Rozhodl se proto svůj objev zveřejnit a upozornit astronomickou komunitu.
Už následující noc se na Jupiter zaměřil dalekohled JPL Infrared Telescope Facility stojící na vrcholku havajské Mauna Kea. Snímky v infračerveném oboru spektra pořízené týmem Glenna Ortona (Jet Propulsion Laboratory, Pasadena) ukázaly podivnou skvrnku s jasným středem a mlhavým okrajem směrem k severozápadu. „Mohlo by se jednat o dopad komety, ale nevíme to jistě,“ komentoval první data vedoucí týmu.
Řada astronomů si v tuto chvíli vybavila událost, ke které došlo téměř přesně před 15 lety. Mezi 16. a 22. července 1994 dopadaly do atmosféry Jupitera fragmenty komety Shoemaker-Levy 9 (SL-9). Kometa se při svém předchozím průletu kolem Jupitera dostala příliš blízko planetě, její mocné gravitační pole ji zachytilo a slapové síly roztrhaly na menší úlomky.
Jednalo se o vůbec první srážku dvou těles Sluneční soustavy, která kdy byla pozorována. Impakty byly katastrofální. Na Jupiter postupně dopadlo více než 20 fragmentů – největší z nich měly 2 kilometry v průměru – rychlostí 216 tisíc km/hod. Každý impakt vytvořil v atmosféře oblak horkého plynu. A jak planeta postupně rotovala, byla pokryta řetězcem tmavým jizev, jež přetrvávaly po dobu několika týdnů.
Na základě dosud známých informací využil astronom Paul Kalas (University of California, Berkeley) již dříve času přiděleného pozorovacího času na 10m dalekohledu Keck II operujícím rovněž na Mauna Kea. V infračerveném záření zaznamenal jasnou skvrnu v místech, kde impakt vyvrhl vysoko do relativně čisté stratosféry oblak částic odrážejících záření. Ve viditelném světle se skvrna na pozadí světlých mraků jeví tmavá.
Impakt komety Shoemaker-Levy 9 poskytl množství dat pro nové teorie impaktů komet na planety. Podle Paula Kalase „máme nyní možnost tyto představy testovat na zcela novém případu impaktu.“
Jeho kolega Franck Marchis (SETI Institute) doplňuje další informace: „Podél stejné šířky nepozorujeme další jasné útvary, takže je to pravděpodobně výsledek jednoho dopadu, nikoliv řetězce fragmentů jako v případě komety SL-9.“ Nicméně složitá struktura místa dopadu naznačuje, že slapové síly možná dopadající objekt krátce před jeho srážkou s planetou přeci jenom roztrhaly.
Mike Wrong (University of California, Berkeley) na základě dat upřesnil, že jizva po dopadu asteroidu leží na souřadnicích 305 stupňů západní délky a 57 stupňů jižní šířky v planetografických souřadnicích (tj. meridiánem prochází 2 hodiny a 6 minut po Velké rudé skvrně) a pokrývá oblast 190 miliónů kilometrů čtverečních. Je tedy srovnatelná s Tichým oceánem.
A nečekaná událost přiměla astronomy, aby alespoň na krátký čas přerušili testování a kalibraci opraveného Hubbleova kosmického dalekohledu (HST) a na místo dopadu zaměřili i jeho novou výkonnou kameru Wide Field Camera 3. Snímky ukazují, že nová kamera pracuje velmi dobře. „Není ještě zcela zkalibrována, ale to neznamená, že s ní nemůžeme pořizovat snímky,“ říká Ray Villard (Space Telescope Science Institute, Baltimore). HST bude místo dopadu sledovat i v dalších dnech.
Na základě dosud získaných dat a srovnání s kometou SL-9 se vědci přiklánějí spíše k variantě dopadu komety. Odhadují, že nebyla větší než půl kilometru v průměru. Při jejím dopadu se uvolnila tisíckrát větší energie než v případě Tunguzské události v roce 1908, při které byla zničena oblast několika desítek kilometrů čtverečních.
Zdroje:
JPL
Keck observatory
Space Telescope Science Institute
Space.com
Skyandtelescope.com
Diskuze:
