V přírodě se jen zřídka starají o potomstvo oba rodiče. Takové chování najdeme u některých ryb, některých primátů, ale téměř u všech ptáků. Vědce zajímalo, proč tomu tak je a proč zvířata jednají tak, jak jednají.

Zvětšit obrázek

Freya Harrisonová

Studie  zveřejněná v Journal of Evolutionary Biology analyzovala 50 předchozích studií s cílem porozumět chování rodičů podílejících se na rodičovských povinnostech. Freya Harrisonová, vedoucí výzkumného kolektivu, složeného z pracovníků University of Bath, University of Bristol a University v Debrecenu, tvrdí, že: „Starost o potomstvo je základem přežití u mnoha druhů. Tato starost ale také stojí mnoho času a úsilí. Čas věnovaný potomstvu s sebou totiž nutně nese i nevýhodu. Je jí ztráta příležitostí pro opětovné páření a pořízení si početnějšího potomstva. Rodiče tedy čelí dilematu mezi péčí o stávající potomstvo a plození nového.“ 

 

Ptáci, na rozdíl od většiny jiných zvířat, své rodičovské povinnosti sdílejí. (Kredit: University of Bath)

Jde tedy o jakýsi konflikt zájmů, protože každý z partnerů by na tom vydělal, kdyby péči o potomstvo nechal tomu druhému a sám začal nový vztah jinde. To se také u většiny živočichů děje. Mezi výjimky patříme my a ptáci. K porozumění, proč tomu tak je, mělo právě vyhodnocení dat nasbíraných po celém světě za uplynulých 30 let. Cílem bylo zjistit, jak se v tomto směru studované druhy ptáků běžně chovají.
Ukázalo se, že když jeden z druhů začne své povinnosti ve svazku zanedbávat, anebo dokonce odejde, druhý o to zvýší své úsilí a usilovně pracuje až do doby, než potomstvo vyletí z hnízda.

I u lidí se žertem říká, že manželství je stav antagonistické kooperace. V tomto případě se u ptáků ukázalo, že tajemství jejich pevného párování je složité, jako u lidí. Ve svazcích jsou i méně „pracovití“ partneři. V takových vztazích dochází k jakési kompenzaci. Lenoši se poflakují v blízkém okolí hnízda, a tím jaksi svého pracovitého partnera „uklidňují“.
Vědci netvrdí, že ptáci, ryby, případně lidé dělají takovou činnost vědomě a že by šlo o předem promyšlené chování. Pravděpodobně jde jen o vrozené vzory chování, které jsou modifikovány zkušenostmi a učením, což ptákům dovoluje účast na společných aktivitách bez nutnosti „vyklidit“ využívaný životní prostor.ˇ

Pramen: University of Bath