V posledních 24 milionech roků Země čelila paradoxně akutní hrozbě, že zamrzne a promění se ve gigantickou ledovou kouli. Nestalo se tak jen díky pozemské flóře, která udržuje spodní hranici koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře na hodnotách zajišťujících životu na Zemi „tepelný komfort“.  K těmto závěrům došel tým amerických a britských vědců pod vedením Marka Paganiho z Yale University ve studii zveřejněné prestižním vědeckým týdeníkem Nature.

Oxid uhličitý se dostává do ovzduší i bez přičinění člověka. Jeho bohatým zdrojem jsou sopečné erupce, rozsáhlé požáry nebo rozklad organické hmoty, například při odumírání lesů těžce postižených škůdci. Zároveň oxid uhličitý z atmosféry také mizí. Váže se na zvětrávající horniny a spotřebovávají jej rostliny od drobných mořských řas až po pralesní velikány. Než začaly oxid uhličitý chrlit také komíny a výfuky, záležela výsledná koncentrace tohoto plynu na poměru mezi jeho uvolňováním a opětovným navázáním v přírodě.

Vědci vidí příčiny výrazného oteplení z doby před 50 miliony roků v mnoha různých vlivech, od sopečné činnost, přes změnu mořských proudů až po rozsáhlé požáry. Shodují se však v tom, že se na Zemi začalo záhy ochlazovat, protože z atmosféry postupně mizel oxid uhličitý. Podílelo se na tom především zvětrávání hornin. Koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší klesla až na sedminu původních hodnot a pohybovala se kolem 0,02%. To je zhruba polovina dnešní koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší. Teoreticky mohl obsah oxidu uhličitého klesnout ještě níže. V posledních  25 milionech roků vznikla na Zemi rozsáhlá pohoří, například Tibetská náhorní plošina nebo Andy. Nová horstva se nacházela v oblastech s mírným či tropickým klimatem a v tamějším klimatu podléhaly jejich horniny intenzivnímu zvětrávání. Eroze v nových pohořích hltala kvanta oxidu uhličitého a byla s to stlačit jeho koncentraci k nule. Pak by ze zemské atmosféry unikalo tolik tepla, že by naše planeta celá zamrzla. Nastala by doba superledová.

Pagani a jeho spolupracovníci vložili do klimatických počítačových modelů data získaná pokusy na rostlinách pěstovaných v atmosféře s různým obsahem oxidu uhličitého. Přitom se ukázalo, že rostliny fungují na Zemi jako pojistka proti poklesu oxidu uhličitého v ovzduší na nebezpečné hodnoty hrozící zamrznutím celé planety.

Rostliny potřebují oxid uhličitý k životu. S pomocí sluneční energie si z něj fotosyntézou vyrábějí základní živiny. Když klesnou hladiny oxidu uhličitého pod určitou mez, začnou rostliny „hladovět“. Nevyrábějí si dost živin a chřadnou. Globální pokles koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší tak vyvolává masivní ústup pozemské flóry. Činností svých kořenů napomáhají rostliny ke zvětrávání hornin a tím i k dalšímu odnímání oxidu uhličitého z ovzduší. Když rostlin ubude, poklesne i množství oxidu uhličitého, jež mizí ve zvětraných horninách. Celková bilance se obrátí ve prospěch uvolňování oxidu uhličitého a koncentrace tohoto plynu v ovzduší začnou opět stoupat. Díky flóře nemůže poklesnout koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší pod 0,02%. To stačí Zemi ochránit před dobou superledovou, z níž by se planeta dokázala vymanit jen s velkými obtížemi. 

Pramen:  Yake University http://earth.geology.yale.edu/~mp364/index.cgi?page-selection=2

Mark Pagani: Rostliny fungují na Zemi jako pojistka proti poklesu oxidu uhličitého v ovzduší na nebezpečné hodnoty hrozící zamrznutím celé planety.