Žurnalista William Lai a lékař Trevor Lane z university v Hong Kongu se zabývali původem a osudy zpráv z titulních stránek deníků ohlašujících průlomové objevy v medicíně v letech 2000 až 2002. Výsledky jejich analýzy zveřejnil přední vědecký časopis PLoS ONE.   Lai  a Lane našli na titulních stranách předních anglicky psaných 734 článků, které ohlašovaly zásadní medicínské objevy. Čerpaly z velmi různorodých pramenů. Jen 57% novinových zpráv vycházelo z článků publikovaných v solidních vědeckých časopisech, kde je rukopis vědců  podroben velmi přísnému recenznímu řízení. Nekvalitní experimenty nemají u zodpovědného recenzenta šanci projít, a tak jsou informace v těchto vědeckých časopisů brány za hodnověrné. Zbývající novinové zprávy vycházely z mnohem „podezřelejších“ pramenů, například z referátů na vědeckých kongresech nebo z tiskových zpráv zveřejněných výzkumnými institucemi. Referáty na většině konferencí neprocházejí recenzním řízením  a tiskové zprávy mají v první řadě za úkol propagaci výzkumné instituce, university nebo firmy, jež objev uskutečnila. V novinových článcích nebývá na pramen informací často vůbec uveden.

Lai a Lane si byli vědomi, že i méně hodnověrná data z kongresové přednášky nebo tiskové zprávy se mohou proměnit v hodnověrný pramen. To když jsou nakonec přeci jen publikovány v solidním vědeckém časopise. Vědci proto zjišťovali, zda se do tří let po otištění novinového článku objevila od týchž autorů na to samé téma solidní vědecká studie s týmiž výsledky. Uspěli jen u 45% zpráv. Vyplývá z toho, že celá čtvrtina článků z titulních stránek vychází z víceméně nepodložených zdrojů a nikdy se nepotvrdí.
Ani vědecké články nemívají stejnou váhu. Nejsolidnější data nabízejí studie, které shrnují výsledky většího počtu nezávisle provedených experimentů. K nejméně hodnověrným vědeckým informacím patří například popisy případů jednotlivých pacientů. Lai a Lane rozdělili vědecké studie podle hodnověrnosti do pěti kategorií. Jen 3% novinových zpráv z titulní stránky vycházelo z vědeckých studií nejsolidnější kategorie. Bezmála třetina novinových „bomb“ se opírala o vědecké studie nejnižší kvality. Čtenář nemá velkou šanci to odhalit, protože z novinových článků není často jasné, z jak kvalitní vědecké studie  žurnalisté čerpali.

Samostatnou kapitolu představuje výběr témat pro články na titulních stranách novin. Nejčastěji se tam ocitnou medicínské objevy z oboru gynekologie. Následují články o vlivu životního prostředí na zdraví a zprávy z oboru pracovního lékařství. K oblíbeným novinářským tématům kupodivu nepatří objevy, které slibují pokrok v onkologii nebo kardiologii, i když nádorová onemocnění nebo choroby oběhového systému patří k nejrozšířenějším a nejzávaznějším.
Masové sdělovací prostředky slouží jako základní zdroj informací pro širokou veřejnost. Zprostředkovávají laikům informace z nejrůznějších oborů a významně tak formují názory velkého množství lidí. Zvláště autoři novinových článků z titulních stran nebo zpráv z hlavních zpravodajských relací  mají velkou zodpovědnost. Pokud svou práci neodvedou svědomitě, mohou napáchat velké škody. V tomto ohledu jsou zprávy z medicínských oborů zvláště citlivé. Nepřesné nebo mylné informace mohou vést na jedné straně ke zbytečné panice. Na druhé straně  mohou přispět k podceňování objektivně existujících zdravotních rizik.