Pouštní rebarbora roste v hornaté oblasti Izraele, poušti Negev. Vědci se rozhodli zjistit unikátní samozásobitelský systém rostliny, který ji dovoluje získat 16x více vody, než kolik toho umí ostatní rostliny.
Tři profesoři (Prof. Simcha Lev-Yadun, Prof. Gidi Ne"eman a Prof. Gadi Katzir) se zasloužili o novou charakteristikou rostliny, kterou lze najít v poušti. Jde o pouštní rebarboru, známou spíše pod anglickým názvem „desert rhubarb“ (Rheum palaestinum).
Jde o vyšší dvouděložnou rostlinu z řádu hvozdíkotvaré. Stejně jako nám známá rebarbora (reveň) i tato patří do čeledi rdesnovité. Její listy jsou velké co do plochy a jsou pokryty silnou kutikulou. List má hrubou strukturu s vyvýšeninami a prohlubněmi, podobající se okolní krajině, ve které rostlina roste. Struktura listu vytváří síť propojených kanálků, která odvádí vodu tam, kde se k ní rostlina snadno dostane svým kořenovým systémem.
Podle vědců jde o přirozený evoluční selekční proces, který navodil u této rostliny vývin extrémně velkých listů. Ty jí dovolí přežívat v prostředí, které je charakteristické srážkami okolo 75mm/rok. Pouštní rebarbora se díky jim dostává k takovému množství vody, které je běžné spíše pro rostliny středomoří a které se nacházejí v oblasti se srážkovým průměrem 426mm/rok. To je 16x více, vody, než kolik jsou schopny zachytit rostliny vyskytující se v poušti Negev. Tedy těch, které obvykle mají malé a tenké listy.
Funkce rebarborových listů vynikla, když vědci tuto rostlinu podrobili umělému dešti. Pak bylo hned zřejmé, kudy a kam voda v prohlubních listů teče a kam se do půdy vsakuje. Je to do míst, kde na ní „čeká“ kořen. Při skrápění rostlin vodou se ukázalo, že zatímco se voda v přítomnosti jiných plodin vsakuje do hloubky zhruba 10 cm, u této rostliny to je pouze okolo 1cm. U žádné jiné rostliny zatím nic podobného vědci nepozorovali.
Topografie listu – kanálky vedou k místům, kde se nachází kořen. (Kredit: S. Lev-Yadun)
Pramen: University of Haifa.
Diskuze:
Podobně to přece funguje u řady rostlin.
Radim Dvořák,2009-07-08 00:22:20
Jen nemají tak sofistikovaný list jako tato pouštní rebarbora.
a co ostatne
Roman Rodak,2009-07-07 08:04:23
ani ma neprekvapuje, ze sa nieco taketo na pusti vyvinulo. skor je divne, ze rastliny s malymi a tenkymi listami na nic take este neprisli, ved tam ta pust nie je 3 dni...nie je cudne skor to ze je len jedna jedina takato rastlina?
genetický potenciál
Martin Smatana,2009-07-07 22:33:31
Možno ide o to, že nie každá rastlina má takú stavbu tela, aby sa požadovaný účinok získal malou prestavbou. Napríklad v Austrálii sú tisíce kilometrov štvorcových púští a polopúští, ako je možné, že sa tam nevyvinuli sukulenty? Jednoducho zrejme sa tam nikdy nevyskytovali rastliny, ktoré by mali vo svojich génoch zakódovanú schopnosť vyvinúť sukulenciu. A že by sa tam sukulentom darilo, názorne predviedli zdivočelé opuncie, inváziu ktorý zastavil až dovezený motýlik.
Ale niečo vzdialene podobné sa vyskytuje na Kanárskych ostrovoch - borovica kanárska má ihličie dlhé 30 cm a s jeho pomocou "vyčesáva" z pasátových oblakov vodu, ktorá po tom dlhom ihličí steká a kvápe na zem, takže z celkového úhrnu zrážok 1000 mm predstavuje 80% práve voda "vyčesaná" z nízkych oblakov a iba 200 mm sú normálne dažďové zrážky.
Okrem toho spomeňte si na Welwitschiu, aj tá zachytáva vodu z hmly listami a prijíma ju ich povrchom a možno ju aj necháva stekať žliabkami na listoch ku koreňom.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
