Zvětšit obrázek

Krátká a dlouhá varianta SERT (Serotonin Trasporter)

„Každý tím byl nadšený,“ komentovala objev podílu genu SERT na depresích americká genetička Kathleen Merikangasová z National Institute of Mental Health v Bethesdě.
Na genu SERT fascinovala genetiky nejvíce ze všeho jeho souhra s vlivy vnějšího prostředí.

 

Avshalom Caspi z Duke University

Varianta genu zvyšující riziko depresí se neprojevovala, pokud lidé nezažili v životě nějakou skutečně stresující událost, např. smrt blízké osoby. Když se však s člověkem život nemazlil a uštědřil mu ve věku kolem dvacítky několik tvrdých ran, pak z nositelů krátké formy genu SERT propadal depresi bezmála každý druhý. To bylo dvakrát více než mezi lidmi, kteří jsou zkoušeni osudem stejně, ale zdědili dlouhou formu genu SERT. Podobně měl gen spolupůsobit na duševní zdraví u zneužívaných děti. Děti s krátkou variantou genu SERT se zdály po zneužití vysoce náchylné k depresím v dospělosti. U dětí s dlouhou formou genu jako kdyby nemělo zneužívání v dětství na deprese v dospělosti významnější vliv.

Kathleen Merikangasová spolu s Neilem Rischem gen SERT z podílu na depresích očistila. Prověřili data ze 14 studií hodnotících vliv kratší formy genu SERT na sklon k depresím, včetně dnes už slavných experimentů týmu Avshaloma Caspiho. Dali tak dohromady obrovský soubor údajů o 12 500 lidech. Tak velkou populaci zatím nikdy nikdo nezkoumal. Jejich závěry jsou zákonitě přesnější než výsledky bádání na malých populacích. Analýzy obřího balíku dat jasně potvrdily, že deprese souvisí s tragickými prožitky. Nepodařilo se však potvrdit vztah mezi náchylností k depresím a kratší formou genu SERT. Studie zbavující gen SERT podezření z podílu na depresích vyšla v prestižním lékařském časopise The Journal of the American Medical Association.

O tom, jak krátká varianta genu SERT lidem škodí, nás přesvědčovala celá řada obrázků.
(PsychEducation ).

Zvrat v náhledu na gen SERT je v mnoha směrech poučný. Řada podobných objevů  je využívána pro tzv. prediktivní genetickou diagnostiku. Zájemci si mohou zaplatit genetické testy, které jim určí, k jakým zdravotním problémům mají dědičné sklony. Jenže to má háček. Varianta genu, která se dnes zdá riziková například s ohledem na infarkt, osteoporózu nebo duševní onemocnění, se může zítra ukázat podobně neškodná jako „gen zoufalství“. A naopak, varianty genů dnes považované za neškodné, se zítra mohou ukázat jako rizikové. Člověk pak prožije roky v lichých obavách z toho, že má sklon k určité chorobě, a na druhé straně setrvávat v iluzi, že dispozicemi k jiným chorobám netrpí.ˇ