Zvětšit obrázek

Nafukovací věž do vesmíru, prozatím jako sedmimetrová hračka.
Kredit: York University

Kosmický program NASA se blíží k nepříjemnému bodu zlomu. Raketoplány by podle současných představ měly dosloužit příští rok a jejich nástupce, napohled nepříliš ambiciózní Orion, v tom nejlepším případě poprvé odstartuje s lidskou posádkou až v roce 2014. Tragickou čtyřletou přestávku v kosmickém provozu leadera pilotovaných letů do vesmíru vyplní ruské lodě a snad i soukromé projekty orbitálních lodí Dragon společnosti SpaceX a Cygnus společnosti Orbital Sciences.

Zvětšit obrázek

Jak by mohl vypadat výhled z restaurace na vrcholu nafukovací věže ve 20 kilometrech.
Kredit: NASA

Horší začátek 21. století by si snad ani žádný fanoušek sci-fi neuměl představit. Nebohý Konstantin Eduardovič Ciolkovskij se určitě obrací v hrobě. Nepřekvapí, že tak zdrcující situace nutí vizionáře hledat východiska, která by nás v dohledné době nějak elegantně dostala ze současného marasmu.

Velmi zajímavý projekt spojení s vesmírem nedávno vznikl na York University v kanadském Torontu. Brendan Quine, Raj Seth a George Zhu vytvořili koncept gigantické nafukovací věže, sestavené z nafukovacích modulů podobných těm, jaké se již v dnešní době využívají v kosmických technologiích.

Zvětšit obrázek

Start kosmické lodi Orion na nosné raketě Ares I. Zatím stále jen ve fantazii ilustrátorů NASA. Kredit: NASA

Základním stavebním prvkem by podle autorů byly kompozitové kevlar-polyetylénové trubice nafouknuté lehkým plynem, kupříkladu heliem, ze kterých by se pak sestavovaly jednotlivé moduly věže. Badatelé neváhali a vyrobili 7 metrový model šesti spojených modulů, přičemž každý modul byl sestaven ze tří vzduchem nafouknutých polyetylénových trubic o průměru 8 cm kolem kruhových rozpěr.

Reálná nafukovací věž by pochopitelně musela mít v každém modulu zabudované gyroskopy a aktivní stabilizační systémy, které by ji umožnily zůstat stát rovně a odolávat pozemským vichrům. Projekt počítá s tím, že by tato věž začínala v nadmořské výšce zhruba 5 kilometrů, na nějakém vhodně modelovaném pohoří. Pak by se tyčila dalších 15 kilometrů, vytvořená ze 100 modulů o výšce 150 metrů a průměru celkem 230 metrů. Vrchol věž by tedy byl v nadmořské výšce 20 kilometrů. Každý modul by byl zkonstruován z trubic o průměru 2 metry.

Zvětšit obrázek

Byla inspirací nafukovací věže sci-fi novela Sundiver (česky jako Sluneční poutník) od Davida Brina?
Kredit nuwen.net

Vědci odhadují, že by taková věž po nafouknutí mohla vážit zhruba 800 000 tun, což působí ohromujícím dojmem, je to ale přitom údajně pouhý dvojnásobek váhy největšího tankeru, který se teď plaví po světových mořích. Podle výpočtů by navíc bylo reálné prodloužit nafukovací věž do výšky 200 km, čímž by dosáhla na nízké oběžné dráhy.

Vzdálenost 20 kilometrů, čili zhruba tolik jako z Českých Budějovic do Českého Krumlova, působí v horizontálním směru na povrchu planety poměrně směšně, ale směrem vzhůru se po 20 kilometrech turisté ocitnou ve stratosféře, doslova na hranici vesmíru. Je tam skoro taková temnota jako v širém kosmu. Je možné vidět do vzdálenosti 600 kilometrů.

Zvětšit obrázek

Dobrý začátek pro seznámení se s nafukovací technologií už od školky.
Kredit BackyardCity.com

Na nafukovací věži by už v této výšce šlo provozovat nejen turistiku, ale i kvalitně zkoumat atmosféru plus celý vesmír, instalovat telekomunikační centrály a především výhodně startovat kosmické lodě, které to budou mít na oběžnou dráhu mnohem blíž.

Nafukovací věž by fungovala podobně jako slavnější orbitální výtah. Vtip je v tom, že už teď máme k dispozici potřebné technologie k její konstrukci a kdyby na to přišlo, tak by se mohlo zítra začít stavět. To se o kosmickém výtahu rozhodně říct nedá. Zároveň by nafukovací věž měla být i mnohem odolnější vůči všemožným pohromám. Najde se odhodlaná země nebo korporace, která by nafukovací věž do vesmíru přivedla k životu?

Zdroje: New Scientist 8.6.2009, Acta Astronautica online