Kredit: G. Di Achille, University of Colorado
Tým vědců z University of Colorado v Boulderu poskytl definitivní důkaz, že před více než třemi miliardami let se na Marsu, na rozloze něco přes dvě stě kilometrů čtverečních rozlévalo jezero s hloubkou do půl kilometru. Prý o tom svědčí nezvratné důkazy o existenci pobřeží podél široké delty, kterou dotvářejí struktury typické pro deltové sedimenty: série střídajících se vyvýšenin a žlabů. Odborný článek byl přijat na vydání v odborném časopise americké Geofyzikální unie Geophysical Research Letters.
"Toto je první jednoznačný důkaz existence pobřeží na povrchu Marsu", ubezpečuje šéf výzkumného projektu Gaetano Di Achille. "Identifikace pobřeží a doprovodné geologické důkazy nám umožnily vypočítat rozlohu a objem jezera, které, jak předpokládáme, se vytvořilo před asi 3,4 miliardami let."
I když na Mars lidská noha nevkročila, díky moderním přístrojům máme z jeho povrchu již obrovské množství údajů. Vědci z Coloradské university se zaměřili na analýzu záběrů z výkonné kamery obíhající rudou planetu na palubě sondy Mars Reconnaissance Orbiter. Kamera, zkonstruována v rámci projektu HiRISE (High Resolution Imaging Science Experiment), vyšla na 40 miliónů amerických dolarů. Je napojena na půlmetrový dalekohled (reflektor), co ji zabezpečuje neuvěřitelnou rozlišovací schopnost 1 mikroradian – 0,3 m ze vzdálenosti 300 km. Snímky pořizuje ve třech spektrálních pásmech: v modro-zelené oblasti 400 až 600 nm, v červené barvě - 550 až 850 nm a v oblasti blízkého infračerveného záření 800 až 1000 nm. Od září 2006 se sonda MRO pohybuje po eliptické oběžné dráze ve výšce 250 až 316 km nad povrchem Marsu, takže snímky z kamery HiRISE jsou vskutku unikátní.
Právě na záběrech velkého marťanského údolí Shalbatana Vallis, které pořídila kamera HiRISE, vědci identifikovali asi 50 kilometrový kaňon, který se otevírá do údolí a další strukturu, která podle jejich názoru jednoznačně představuje deltu vyplněnou naplavenými sedimenty. Tento jednoznačný obraz dávného jezera doplňují i okolní struktury bývalých menších povodí.
Důkazy navíc naznačují, že jezero existovalo během doby, pro kterou teorie předpokládají velice chladné a suché marťanské klima, co je v rozporu se současnou teorií navrženou planetology.
Kredit: HiRISE projekt
Planetologové se domnívají, že nejstarší marťanský povrch se tvořil během takzvaného noachianu – vlhkého a teplého období před 4,1 až 3,7 miliardy let. Bylo to zároveň období „velkého bombardování“ meteority, které postihlo všechna tělesa sluneční soustavy. Na povrchu Marsu to kromě mnohých kráterů způsobilo i rozsáhlé záplavy. Nově objevené jezero mělo podle předpokladů vědců vzniknout až později, v takzvaném hesperianu (před 3.5 až 1.8 miliardy let), což je epocha, která měla ukončit teplé a vlhké období. Podle nových výsledků právě existence jezera příjemnější noachian prodlužuje a jeho konec posouvá o dalších 300 milionů let směrem k dnešku.
Delty s naplavenými sedimenty jsou pro planetology velmi zajímavé. Ty pozemské totiž rychle pohřbívají organický materiál a tak představují prostředí vhodné pro výzkum života. Astrobiologové jsou přesvědčení, že jestli je v současnosti na Marsu život, pak jenom ve formě mikroorganismů ukrytých v hloubkách pod povrchem. Před víc než třemi miliardami let však i povrch rudé planety byl mnohem „útulnější“ a i jezera mohly poskytovat vhodné životní podmínky pro jednoduché a odolné formy života. Pokud by to byla pravda, pak deltové sedimenty jsou ideálním prostředím, které by stopy po jejich existenci mohlo ukrývat.
Zánik jezera nebyl pozvolný, ale asi dost rychlý, protože se nevytvořily nižší úrovně pobřežních struktur. Buďto došlo k omezení zdrojů, co ho napájely a pak k poměrně rychlému vypaření, nebo jezero rychle zamrzlo a led za dlouhou dobu vysublimoval.
V každém případě vědci dno i deltu jezera považují za ideální cíl pro přistání nějaké příští sondy zaměřené na průzkum povrchu Marsu a známek případného života na něm.
Zdroje: University of Colorado , Wikipedia
Diskuze:
