V roce 2005 vytvořila parta amerických studentů počítačový program SCIgen, který umí generovat imitace vědeckých článků. Po zadání několika „klíčových slov“ vytvořil program anglicky psaný text, který na první pohled vypadal jako vědecká studie. Nechyběly ani grafy a tabulky. Věty byly po gramatické stránce korektní, ale nedávaly smysl. Bylo to jen jakési „blablabla“ oděné do hávu vědeckého článku. Výsledek práce SCIgenu byl natolik přesvědčivý, že se jej studenti pokusili udat jako příspěvek na mezinárodní konferenci pořádané ve floridském Organdu. K jejich velkému překvapení byl „blábol“ přijat k odpřednášení.
Jak je to možné? Řada vědeckých konferencí jsou výdělečné podniky. Autoři platí nejen stravu a ubytování, ale přispívají přímo i organizátorům konference. Většina takto získaných peněz padne na pronájmy sálů, tisk sborníků a podobné výdaje. Pokud se povede na konferenci natáhnout hodně účastníků, může závěrečné účtování skončit významným přebytkem. Proto jsou na mnohé konference přijímány prakticky jakékoli příspěvky. Hlavní je, aby jejich autor zaplatil. Přijetí „referátu“ vyprodukovaného počítačem to jasně dokazuje. Vědci si nedokázali představit, že by se něco podobného mohlo stát v seriózním vědeckém časopise, kde jsou všechny obdržené rukopisy důkladně hodnoceny.
Aféra vydavatelství Bentham Science Publisher dokazuje, že to neplatí. Student Philip Davis z Cornell University spolu s Kentem Andersonem z prestižního lékařského časopisu New England Journal of Medicine vyrobili pomocí programu SCIgen imitaci vědeckého článku a poslali jej do The Open Information Science Journal vydavatelství Bentham. Imitace byla po údajném recenzním řízení přijata k otištění. Davis a Anderson jsou přesvědčeni, že jejich „rukopis“ vůbec neprošel rukama odborného posuzovatele. Ten by okamžitě poznal, že text nedává smysl.
Benthan Science Publishers vydává více než dvě stovky vědeckých časopisů. Ty vycházejí jen na internetu a patří k časopisům s tzv. otevřeným přístupem. To znamená, že kdokoli může časopis po libosti a zdarma využívat. Náklady spojené s vydáním článku hradí jeho autoři. Proto byli Davis a Anderson také požádáni, aby uhradili částku 800 dolarů za to, že jejich „článek“ vyjde.
Zdá se, že některé časopisy přijaly strategii organizátorů vědeckých konferencí. Neberou ohled na kvalitu zveřejňovaných prací, proklamované recenzní řízení hrubě odbývají a soustředí se především na inkasování plateb. Zdaleka to neplatí o všech. Například vydavatelská skupina Public Library of Science vydává řadu „otevřených“ časopisů, z nichž například PLoS Biology se už stačil přiřadit k nejprestižnějším vědeckým časopisům světa.
Mezi časopisy s otevřeným přístupem a klasickými vědeckými časopisy, které přijímají příspěvky bezplatně a náklady hradí z předplatného a dalších plateb čtenářů, zuří válka. Časopisy s otevřeným přístupem přinášejí výsledky vědeckého bádání všem, například i lidem třetího světa, kteří na předplatné klasických vědeckých časopisů nemají prostředky. Klasickým časopisům kazí kšefty.
Klasické časopisy slibují za předplatné „záruku nejvyšší kvality“ otištěných statí. I o tom však lze pochybovat. Dokládá to případ, kdy iránští studenti dosáhli přijetí nesmyslného textu generovaného SCIgenem v časopise Applied Mathematics and Computation vydavatelství Elsevier Science. Tento matematický časopis má punc seriózního vědeckého periodika. Svědčí o tom fakt, že má určenu oficiální „známku“, tzv. impakt faktor. Ten činí 0,821. Systém hodnocení vědy zavedený českou Radou vlády pro výzkum a vývoj uděluje autorům za publikaci článku v tomto časopise 29,571 bodu.
Diskuze:
A co teprve humanitní obory
Stanislav Brabec,2009-06-19 22:47:25
Humanitní obory jsou na tom ještě hůř. Článek (přesněji záměrně sepsaný blábol) Transgresivní hermeneutika kvantové tíže od fyzika Alana Sokala nejen že vyšel v Social Text u Duke University Press, ale dočkal se i pozitivních recenzí a překladů do dalších jazyků.
Následné Sokalovo přiznání, že článek nedává žádný smysl, filozofy zřejmě ani příliš nerozhodilo.
Mám pocit, že někteří manažeři také vytvářejí své strategie a klíčové plány podobným softwarem. A někteří tak dokáží i plynně mluvit.
Nakladatelství Bentham budou pěkní ptáčci
Jaromír Kopeček,2009-06-19 16:25:32
Jejich The Open Chemical Physics Journal uveřejnil jako jeden ze dvou článků, které již uveřejnil, článek popiračů 9/11, kteří v něm dokazují, že jeden z mrakodrapů se zřítil vlivem nanotechnologicky upraveného termitu, jež dokonce nevybouchl všechen, ale popadal ve formě šupin (napodobujících nátěr suříkem?) ve městě.
Připomínám také, že Flegr v Zamrzlé evoluci vyčíslil zisky z vydávání tištěných vědeckých článků na 8000%. Co teprve internetové články a kam se hrabou drogy a prostituce?
Josef Hlava,2009-06-19 16:13:32
Tohle je to co leje všem pseudo vodu na jejich mlýn: "Vidíte, my jsme to říkali..." Jako skeptika a sysifovce mě tohle děsí, hlavně když se v debatách s blábolivými alternativci oháním větami typu: "Vědecká práce musí projít tvrdou oponenturou než je uznána. Kde máte vy oponenturu?" Moc špatné moc špatné... Věda je zatím jediný metodologie, která dokáže posunovat lidstvo.. Tisíce let jsme se jen modlili a klaněli, ale po racionalistické revoluci se začal raketový rozvoj. Tohle je přesně to, co by mohlo zničit vědu. Podvod a peníze a pak se vytrácí ona mystická vášnivá touha poznávat svět :-)
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
