Zvětšit obrázek

Salvador Moyà-Solà, profesor paleontologie. Pracoviště? 1 - Institució Catalana de Recerca i Estudis Avançats at Institut Català de Paleontologia
2 - Unitat d"Antropologia Biològica, Universitat Autònoma de Barcelona.

V roce 2004, ve Španělsku, na lokalitě Abocador de Can Mata, v oblasti Anoia, v provincii Barcelona objevili španělští antropologové fosilní pozůstatky dosud neznámého druhu hominoidní opice, která toto území obývala před asi 12 miliony lety, v období středního miocénu. Přesnější věk úlomků obličejové části lebky spolu se zachovalou čelistí určili na 11,9 miliónů let. K této hodnotě dospěli pomocí analýz jiných fosilních nálezů, které se v stejných vrstvách sedimentů zachovaly. K datování použili i metodu magnetostratigrafie - měření parametrů geomagnetického pole působícího v době sedimentace, kterého záznam se může v horninách za určitých podmínek uchovat.

Výsledky 4 roky trvajícího podrobného výzkumu zveřejnil španělsko-italský tým antropologů a paleontologů, kterému šéfuje profesor Salvador Moyà-Solà, v nejnovějším čísle amerického vědeckého časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS)

Zvětšit obrázek

Rekonstrukce obličeje prozatím jediného zástupce druhu Anoiapithecus brevirostris. Proto si může dovolit přepych mít osobní jméno: Lluc.
Kredit: Universitat Autònoma de Barcelona

Co je na nálezu pozůstatků nového druhu, jenž byl podle naleziště (l"Anoia) a „moderního“ tvaru obličeje nazván Anoiapithecus brevirostris, unikátní? Z nalezených kostí a čelisti se dala zrekonstruovat pouze obličejová část lebky, ale zato s poměrně velkou přesností a jistotou. Takže víme, že patřila samci s překvapivě málo dopředu vyčnívajícím obličejem. Je natolik plochý, že je v tomhle znaku srovnatelný se zástupci našeho rodu Homo. Další rysy jako nosní otvor široký u základny, napřed posunutý jařmový oblouk v lícní části lebky a výrazný val ve vnitřním oblouku spodní čelisti (Torus mandibularis), spolu se zmenšením čelistní dutiny jsou charakteristické i pro hominoidní opice z rodů Kenyapithecus a Griphopithecus podčeledi Kenyapithecinae - keňopitekovití. Tyto dva rody hominoidů se někdy před 15 milióny lety rozšířily z Afriky právě do evropské středomořské oblasti.

Zvětšit obrázek

Lokalizace nálezu. Španělsko, provincie Barcelona, oblast Anoia, bývalá(?) skládka odpadu Abocador de Can Mata poblíž vesnice els Hostalets de Pierola. Jde o významné paleontologické a antropologické naleziště.

Na druhé straně jsou na zrekonstruovaném obličeji výrazné jiné, mnohem primitivnější znaky jako je tvar zubů s velmi silnou vrstvou skloviny. I když čelist nevystupuje dopředu, je hodně robustní. Těmito črty Anoiapithecus připomíná spíš hominoidní opice čeledi Afropithecidae, které v období středního miocénu byly rozšířené v Africe a ze kterých se pravděpodobně vyvinula podčeleď hominidů Ponginae – orangutani.

Familiárně byl opičí samec, kterému nalezené pozůstatky patřily, nazván Lluc podle latinského „ten, který osvětluje“, protože jde o objev vysílající paprsek světla poznání z hloubek dávné minulosti vývoje hominidů. Lluca charakterizuje kombinace znaků dvou skupin – jak modernějších hominidů, tak primitivnějších zástupců podčeledi keňapitekovití, což je mezi doposud nalezenými hominoidními fosiliemi výjimečné.

Zvětšit obrázek

To je vše, co antropologové z Lluca po 12 milionech let našli.
Kredit: Universitat Autònoma de Barcelona

Za předky naší hominidní podčeledi Hominae, zahrnující šimpanzi, gorily a lidi se považuje právě některý ze zmíněných dvou rodů Kenyapithecus a Griphopithecus z podčeledi Kenyapithecinae - keňapitekovití.

Profesor Salvador Moyà-Solà předpokládá, že jestli ani jeden z těchto rodů kvůli nesrovnalostem v základních rysech nemůže být vývojově zařazen mezi hominidy, pak mu připadá zřejmé, že se předek této čeledě (přesněji „naší“ podčeledě Hominae) musel vyvinout právě ve středomořské oblasti někdy mezi obdobím před 15 milióny let, kdy oba rody keňapitekovitých hominoidů na toto území z Afriky přišly a 13 milióny let, kdy již na území španělského naleziště žili první, nálezy fosilií zdokumentovaní hominidé. Takže hominidní předchůdci goril, šimpanzů a lidí pak vlastně nazpátek do Afriky připutovali z evropské oblasti okolo Středozemního moře.  Alespoň tak to tvrdí Salvador Moyà-Solà.

Je to sice zajímavá, ale dost diskutabilní představa, která má hodně oponentů. Argumentují tím, že tuhle teorii podporuje fakt, že na evropském jihu bylo z tohoto období nalezeno více fosilií v lepším stavu, než v Africe. Nedostatek objevů na černém kontinentě ještě ale neznamená důkaz, že se naše podčeleď hominidů nevyvinula tam. Ring pro souboj názorů je tedy pořád volný.

Zvětšit obrázek

Pau je jméno opičí samičky druhu Pierolapithecus catalaunicus (opice z Katalánské Pieroly), pozůstatky které byly nalezeny na stejném území, tedy smetišti, jako Llucovy. Je taky zatím jediná svého druhu. Jednoduše, co objev, to nový druh. Antropologové to mají vskutku těžké. Pau (asi 35 kg, 1,2m) se také vyznačuje hominidními znaky, je však o milion let starší než Lluc. Ale našlo se z ní víc. Prostředí se v průběhu středního miocénu moc neměnilo, takže Pau i Lluck žili v jinou dobu ve stejném prostředí.  Kredit: Institut Català de Paleontologia

Nadčeleď hominoidů se dělí na dvě čeledě
- čeleď gibonovití (Hylobatidae) – 4 rody, 14 druhů gibonů a příbuzných primátů
- čeleď hominidi (Hominidae)
- podčeleď Homininae - šimpanzy, gorily, lidi
- podčeleď Pondinae – orangutani

Zdroje:  abstrakt článku v PNAS , správy EurekAlert!