Katheleen Vohsová: „Peníze aktivují pocit sebedůvěry, odolnosti a výkonnosti.“

Vědci nechali hrát dobrovolníky z řad studentů počítačovou hru, při které si měli s třemi dalšími hráči reprezentovanými počítačem přihrávat míč. Program byl uzpůsoben tak, aby si „počítačoví hráči“ přihrávali mezi sebou a dobrovolníkovi neadresovali ani jednu přihrávku. Psychologové používají tuto variantu počítačové hry k tomu, aby v dobrovolníkovi vzbudili pocit, že je vyloučen z kolektivu a nikdo o něj nestojí. Není to nijak příjemný pocit. Vědci zjistili, že dobrovolníci snášeli tento ústrk mnohem snáze, pokud předtím dostali za úkol počítat bankovky pod záminkou, že jde o test obratnosti prstů. Pokud dostali dobrovolníci pod stejnou záminkou počítat nastříhané lístky čistého papíru, pozitivní efekt se nedostavil.
„Peníze aktivují pocit sebedůvěry, odolnosti a výkonnosti,“ shrnula výsledky pokusů  zveřejněných ve vědeckém časopise Psychological Science americká psycholožka Katheleen Vohsová z University of Minnesota.
Peníze mají schopnost potlačit i fyzickou bolest. Vědci se o tom přesvědčili  v pokusech, kdy studenti nejprve počítali peníze nebo prázdné papírky a následně si měli smočit prsty v horké vodě. Ti, kteří měli v rukou skutečnou hotovost, hodnotili bolest jako slabší.
Utracené sumy naši mysl naopak oslabují. Vědci to jasně demonstrovali při pokusu, kdy polovinu dobrovolníků nechali psát o jejich finančních výdajích za uplynulý týden. Druhá polovina dobrovolníků popisovala, jaké bylo v tomto období počasí. Když si obě skupiny následně sedly k počítači, aby si zahrály na virtuální přihrávání míče, snášeli odmítnutí mnohem hůře ti hráči, kteří byli donuceni přemýšlet o utracených penězích.
Pokusy dokazují, že nepříjemné pocity z mezilidských vztahů mají stejné kořeny jako fyzická bolest. Pocity vyloučení ze společnosti snášíme obtížně a frustrace tohoto typu stojí nejednou v pozadí agresivního jednání. Z řad takto frustrovaných lidí se rekrutují i „šílení střelci“, kteří měli v poslední době na svědomí masakry na školách v Německu a USA.
„Výsledky podobných výzkumů by nám mohly odhalit cestu k potlačení agresivity u lidí, kteří se cítí vyloučeni ze společnosti,“ řekl v rozhovoru pro vědecký časopis  Nature americký psycholog  Nathan DeWall.

Geny a strach

Rick Richardson: „Aktivace genu FGF2 (jeho produktem je buněčný růstový faktor) usnaňuje převod vjemů z krátkodobé paměti do dlouhodobé a tlumí pocit strachu“.

Američtí vědci z University of Michigan šlechtili po dvacet generací potkany a nakonec získali dvě zcela odlišné populace zvířat. Jednu tvořili potkaní nebojsové a druhou ustrašenci. Zvířata, která trpěla enormním strachem, měla v mozku utlumený gen FGF2. Podobný fenomén byl pozorován i v mozku lidí postižených těžkými depresemi. Vědci hledali pro potkany účinnou léčbu a zjistili, že se zvířatům uleví po podání proteinu syntetizovaného podle instrukcí genu FGF2. Stejně tak ale pomohly potkanům i „hračky“, které jim vědci dali do klecí. Hra zvýšila v mozku bojácných potkanů aktivitu genu FGF2 a zvířata se přestala bát.

Gen FGF2 je aktivní především během vývoje mozku u plodů nebo při hojení poraněné mozkové tkáně. Strach a deprese by mohl zahánět tím, že stimuluje růst nových nervových buněk v mozku, především v jeho části zvané hipokampus. Mnohé ze současných léků zahánějí deprese jen tím, že pacienty utlumí a zklidní. Vědci doufají, že posílení akce genu FGF2 zažene deprese odstraněním jejich příčiny.ˇ