V Čadu byla objevena lebka se zuby a s částí čelisti, která vykazuje řadu pokročilých lidských znaků a pravděpodobně se jedná o předka člověka. Stáří nálezu bylo datováno do doby před 6 – 7 miliony let. Nový nález má jméno Toumai (odborně Sahelanthropus tchadensis) a vymyká se našim  představám o vzniku člověka. Nález mění dosavadní představy na to, kdy došlo k rozchodu větve dnešního člověka a šimpanze. Původ člověka je možná starší, než jsme předpokládali. Nejstarší nálezy hominidů australopitheců byly dosud datovány do doby před 3,5 miliony let! Molekulární genetici porovnávali rozdíly v sekvencích deoxyribonukleové kyseliny šimpanzů (našich nejbližších příbuzných) a člověka. Pokud se na tato porovnání aplikují poznatky o počtu mutací probíhajících samovolně za určité období, lze získat jakési biologické hodiny. Těmi byl stanoven čas, kdy se ze společné větve oddělili lidé, a to mělo být podle dnešních poznatků před 6 miliony let. Stáří nalezené lebky v Čadu tomuto výpočtu ale neodpovídá.  Matoucí je i západní poloha nálezu a tak někteří archeologové připouští možnost, že člověk z Čadu  možná nepatří do evoluční linie, ze které jsme vznikli my. Podobnost k australopithecům je ale tak velká, že většina vědců se domnívá, že se skutečně jedná o nejstaršího člověka. Podle vědeckých časopisů se jedná o archeologickou senzaci.