Není týdne, kdy by nás agenturní zprávy neděsily umíráním včel. Novinové titulky hlásají, že včela se stává druhem na vymření. Katastrofy jsou hlášeny z USA i evropských zemí, včetně Velké Británie. Ze Spojených států se například dovídáme, že tamní promoření včel kleštíkem je tak masivní, že roztoč spolu s virovými infekcemi v některých oblastech včely prakticky vyhubil. Odborníci hovoří o tomto fenoménu jako o „chorobami způsobeném kolapsu včelstev“. Škody na zničených včelstvech a následně snížené úrodě zemědělských plodin se počítají v miliardách dolarů. Také v České republice je varroáza velkým problémem. Během teplé zimy, na přelomu roků 2007 a 2008, kdy bylo klima pro přežití roztoče nadmíru příhodné, nepřežila útok tohoto parazita mnohá z včelstev.
Pro pohromu včelstev se ujalo označení CCD (colony collapse disorder). Některé prameny uvádějí, že již postihla 50 až 90% všech komerčně chovaných včelstev. Z postiženého včelstva zmizí během několika dní většina dělnic. Zůstane jen plod, matka a z původně desetitisícových „zástupů“ dělnic jen pár „trosečníků“. Někdy je z tohoto stavu viněn (případně spoluviněn) virus IAPV (Israeli acute paralysis virus). Poprvé byl objeven poprvé v roce 2004 u včel v Izraeli.
Včely ale nedecimují jen výše zmínění parazitičtí kleštíci a viry. Mor včelího plodu je další pohromou. Jde o infekční bakteriální chorobu, proti jejímuž šíření se snažíme bránit spálením všech postižených včelstev. Pod vlivem těchto zpráv jsme již nabyli dojmu, že nám s úbytkem včel hrozí hladomor.
Je situace tak zlá?
Výzkumníci z Argentiny a Kanady se ponořili do dostupných dat a zjistili, že všechno je poněkud jinak. Jiné, než ty katastrofické zprávy se ale teď moc nenosí a tak jejich informace zapadla. Z ní vyplývá, že většina pěstovaných obilovin, jež jsou pro naší obživu skutečně důležité, na opylení včelami závislá není. A i když v některých oblastech světa stavy včel klesají, celosvětově počty domestikovaných včel rostou. Výrazně a dlouhodobě. Vyplývá to z analýzy údajů sledovaných FAO. Podle tohoto seriózního zdroje informací počet včelstev (s domestikovanými včelami) se za posledních padesát let zvýšil o 45%!
Podle Marcela Aizena z Universidad Nacional del Comahue, jednoho z autorů publikace uveřejněné v časopisu Current biology, je toto zvýšení přičítáno nárůstu počtu obyvatel a naším „choutkám“ po sladkostech, nikoli potřebou zajistit opylení.
Všechny zprávy ale nejsou tak příznivé, jako zde zmíněný růst počtu chovaných včelstev. Statistika také vypovídá o rozvírajících se nůžkách mezi nárůstem chovaných včel a poptávkou po plodinách, u nichž opylení zajišťuje hmyz. Ta se za poslední půl století více než ztrojnásobila. To spolu s předchozím údajem o nárůstu včelstev zhruba o polovinu znamená, že celkově se opylení může dostávat do problémů. Netýká se to však základních potravin, ale spíše produkce, kterou autoři studie nazývají „luxusní“ produkcí. Jde například o švestky, maliny, třešně, manga, guavy, kešu oříšky,...
Překvapivé na tom je, že růst zemědělské produkce představující na opylovačích závislý zmíněný „luxus“, výrazně stoupá po pádu komunistických režimů v Sovětském svazu a ve východní Evropě. Zvýšení produkce v tomto segmentu plodin je rychlejší, než růst produkce, která na opylovačích nezávisí (pěstování pšenice, rýže,...). Za primární příčinu zrychlujícího se nárůstu požadavku po ovoci a plodinách závislých na opylovačích označili autoři publikace ekonomické možnosti a změnu chování obyvatel, nikoli biologické potřeby lidstva. Enormní poptávka po „luxusu“ (maliny, třešně, mango, káva, kakao,…) by přesto mohla vést k problémům s opylením. Luxus totiž souvisí s větší potřebou zemědělské půdy a s likvidací přirozených biotopů spolu s přirozeně se vyskytujícími opylovači. Ti ale jsou také našimi spojenci v udržení zemědělské produkce. Zakopaný pes je v tom, že snižování výnosů u plodin závislých na opylovačích vede ke zvýšení nákupní ceny u příslušného produktu. Na to farmáři reagují tím, že žádanou plodinu začnou pěstovat na větších plochách. Vzniká tak začarovaný kruh, který dál ničí přirozené prostředí čmelákům, vosám,včelicím,... Dobrou zprávou v tomto směru je, že si nutnost zachování neobdělávaných ostrůvků a mezí pro zachování biodiverzity začínáme uvědomovat a že v tomto směru přirozeným opylovačům začínáme vycházet vstříc.
Pramen: Current Biology, DOI: 10.1016/j.cub.2009.03.071
Diskuze:
