Parthenium argentatum je kouzelný stříbřitý keřík z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), pocházející z pustin a pouští jihozápadu USA a severního Mexika. Je to vlastně blízký příbuzný ambrózie, další americké rostliny, kterou všichni znají jenom jako „pyl ambrózie“ z mediálního servisu pro alergiky a jen málokdo tuší, jak vypadá celá kytka.
Anglicky se tomuhle parténiu říká guayule, což by se vzhledem k původní výslovnosti mohlo česky přejímat třeba jako gvajuli.
Jméno má staré indiánské kořeny, protože už předkolumbovští indiáni používali gvajuli jako druhý nejvýznamnější zdroj latexu. Tím hlavním pro ně byl olicuáhuitl, čili Castilla elastica z čeledi morušovitých (Moracae). V moderní době je zájem o Parthenium argentatum jako na houpačce.
Ve 20. letech se na gvajuli krátce intenzivně bádalo, když brazilskou produkci gumy zasáhla plíseň. Během 2. světové války se rozběhly přípravy na pěstování gvajuli ve velkém poté, co Japonci odstřihli Spojené státy od importu latexu z Malajsie. Válka ale skončila před založením velkých plantáží a celý projekt byl brzo zrušen, protože získat latex z malého keře je poměrně pracné.
Třetí renesance gvajuli přišla poměrně překvapivě v souvislosti s explozí AIDS v 80. letech. Ukázalo se totiž, že skoro každý desátý zdravotník je alergický na klasické gumové rukavice. Latex z gvajuli má stejně skvělé mechanické vlastnosti, jako produkty kaučukovníku (Hevea brasiliensis), ale přitom neobsahuje alergenní proteiny. Pouštního keříku si hned všimly šlechtitelské laboratoře a když se popraly s jeho apomiktickým rozmnožováním, tak před pár lety úspěšně vyrobily vysoce produktivní kultivary. Apomixie je rafinované nepohlavní rozmnožování, při kterém sice vznikají semena z květů, ale jsou to vlastně klony, protože přitom nedochází k oplození. V dnešní době se rozjíždí výroba excelentního přírodního latex s širokým využitím.
Kupodivu ani to ale nebylo od gvajuli poslední slovo. Chemička ARS (Agricultural Research Service) jménem Colleen M. McMahan z Western Regional Center v Albany se svými kolegy propaguje využití gvajuli jako zdroje energie. Odpad z výroby latexu, což jsou měkké a lehké piliny, totiž poskytuje v přepočtu na hmotnost tolik energie, jako třeba dřevěné uhlí.
Coby biopalivo by gvajuli mělo mnohé výhody. Není to potravina ani krmivo a na případný nedostatek latexu nejsou intelektuálové tolik citliví. Keře se dají sklízet poprvé už po dvou letech a pak vždy po roce a půl. Jeho sklizeň a dostupnost pilin není příliš závislá na roční době nebo klimatu. Gvajuli roste v horkém a suchém prostředí a případné globální oteplení jenom uvítá. To je mezi biopalivy vcelku vzácnost. Jako pouštní keř taky nepotřebuje moc hnojit a díky své vlastní pryskyřici ani moc herbicidovat.
Parthenium argentatum by se tak mohlo stát zajímavým zdrojem energie z pouštních oblastí. Bohužel se mu však nevyhnou problémy spojené s pěstováním energetických plodin, zejména značné nároky na plochu, které ohrožují krajinu, i když by v případě gvajuli taková zátěž asi nebyla až tak tragická.
Experimentální výrobky z latexu Parthenium argentatum. Kredit: Google.
Prameny:
ScienceDaily 7.3.2009, Wikipedia (Guayule)
Diskuze:
