V učených knihách se lze dočíst, že hudbu vnímáme především pravou mozkovou hemisférou a že se vyvinula společně s řečí. Údajně by tomu tak mělo být proto, že v mnohých jazycích tzv. tónových (například čínština), se význam vyjadřuje velkou měrou pomocí melodie.
Vznik tance je kladen do období rodové společnosti, kde umocňoval rituální obřady. Tuto funkci měl zastávat až do starověku. Dnes tanec považujeme za druh umění. Podupávat si do rytmu vůbec není jen tak. Poodhalit něco z toho, proč má někdo taneční nadání a jiný jen „dřevěné nohy“, umožnily až moderní zobrazovací metody mozku. Magnetická rezonance ukázala, že plánování pohybu má sídlo mozkové kůře (nemotorická a motorická oblast) ale že rytmický pohyb vyžaduje též zpětnou vazbu. Aby docházelo k pohybu ve správnou chvíli, musí spolupracovat dvě struktury. Když motorická kůra vyšle příkazový signál svalům, vyšle jej také do mozečku a bazálních ganglií. Tam ale směřují informace od receptorů ve svalech. Tam se pak také obě informace porovnají a pokud to je potřeba, signál do motorické kůry zajistí korekci pohybu. Zastavení pohybu má na starosti mozeček, bazální ganglie zase určují svalové napětí, bez něhož rytmický pohyb také není možný. Že by tak složitý proces, jakým vnímání hudby a pohyb do rytmu je zvládal i ptačí mozek, to nikdo nepředpokládal.
Aniruddh Patel je neurobiolog z Neurosciences Institute v San Diegu. Také on psával odborná pojednání v tom smyslu, že lidská schopnost provádět synchronní pohyb do rytmu hudby je složitá záležitost a že je výsledkem schopnosti se učit a napodobovat zvuky. Mělo podle něj jít o vedlejší produkt provázanosti mozkových center pro zvuk a pro pohyb. Zmíněné nadání nás mělo odlišovat od zvířat. Patel vzpomíná, že když prvně uviděl tančícího papouška na YouTube, jak mu spadla čelist a jak se za papouškem vypravil až do Indiany jen proto, aby si ověřil, že to není jen něco naučeného.
Majitelé papouška mu říkají „sněhová koule“. Vědcům dovolili na něm provést pokusy a ti hudebně nadanému opeřenci hudbu zrychlovali a zase zpomalovali. Ani změna rytmu ale ptáka nerozhodila a on si dál s chutí správně tančil přesně do rytmu. Pokus také vyloučil, že by papoušek reagoval na něco jiného, než na hudbu a že by se mohlo jednat například o podfuk a reakci na pohyb někoho, kdo je mimo záběr kamery. Papoušek "sněhová koule" se odborně nazývá kakadu žlutočečelatý a pochází z Austrálie. Schopnost vnímat rytmické zvuky ale vědci objevili u dalších 13 druhů papoušků a také u asijských slonů.
Největší hvězdou v napodobování ale zřejmě zůstává Alex. Dnes už je tento papušek šedý (žako, )bohužel mrtvý, ale jeho schopnost napodobovat zvuky a angličtinu byla fenomenální. Škoda, že Alexe na schopnost vnímat hudbu nikdo cíleně netestoval. Pouze když mu student z Harvardu přehrál melodii, Alex se rytmicky pohyboval.
O schopnostech Alexe vypovídá i jeho „telefonát“.
Vědce tanečky natolik zaujaly, že se jali prohledávat internet a zkoumat videa s natočenými domácími miláčky. Zajímá je napodobování zvuků ale především to, zda zvířata reagují na změnu rytmu korekcí svého pohybu. Prohlídkou záznamů došli k závěru, že papoušci jsou velmi vhodným modelovým zvířetem k neurobiologickým pokusům a že by mohli přispět k objasnění evoluce naší schopnosti vnímat hudbu.
Otázkou je, proč papoušci v přirozeném prostředí do rytmu zvuků netančí a to ani v době námluv. Možná jim v pralese chybí nahrávky hudební skupiny Backstreet Boys na něž papoušek „Sněhová koule“ tančil.
Kromě ptáků vědce zaujalo ještě jedno zvíře schopné napodobovat zvuky. Šlo o sloní imitaci náklaďáku. Podrobnosti o tom, kterou částí těla sloni zvuk napodobují, zpráva nehovoří.
Pramen: Science
Diskuze:
