Další ohniska nákazy
V centrálním Mexiku v San Luis Potosi onemocnělo 24 lidí a tři z nich zemřeli. Z oblasti u hranic s USA byly hlášeny čtyři případy onemocnění. Ke stejnému datu zaznamenaly USA jedenáct potvrzených případů tzv. prasečí chřipky, z toho pět v Kalifornii, čtyři v New Yorku a dva v Texasu.

 

Prasečí chřipkový virus A subtyp H1N1 (Wikimedia)

Většinou onemocněli dospělí, jinak zcela zdraví lidé. U běžné sezónní chřipky se častěji nakazí děti a senioři. Tento trend však nebyl v Mexiku pozorován. Světová zdravotnická organizace považuje stávající situaci za vážnou. Dne 25. dubna se sešla speciální komise expertů, která konstatovala, že zatím nemá dostatek informací pro komplexní posouzení všech rizik. 
Prasečí chřipka je poměrně hojné respirační onemocnění domácích prasat, vyvolané prasečími chřipkovými viry A. Nejčastěji se jedná o viry subtypu H1N1, ale jsou známy i prasečí viry subtypů H1N2, H3N1 nebo H3N2. Prasata se mohou nakazit i typickými ptačími chřipkovými viry A a stejně tak mohou být infikována i některými lidskými chřipkovými viry. Například u prasečího chřipkového viru A H3N1 se předpokládá, že byl na prasata přenesen z člověka. Na člověka se obvykle prasečí chřipkové viry nepřenášejí. Někdy však překonají mezidruhovou bariéru a mohou vyvolat onemocnění v lidské populaci. V těchto případech bývají symptomy velmi podobné běžné sezónní chřipce a dalším akutním onemocněním horních cest dýchacích. Některé infekce mohou proběhnout bez závažnějších příznaků a nemusejí být proto ani rozeznány. Jiné mají až fatální následky. Nový prasečí chřipkový virus z Mexika a USA vyvolává u lidí pneumonie. Neobvykle často je onemocnění provázeno i průjmy a zvracením. 
Lidé se obvykle nakazí prasečími chřipkovými viry přímo od prasat. Mnohem vzácněji dochází k přenosu mezi lidmi. Většinou dochází k přenosu mezi lidmi jen při těsném fyzickém kontaktu s nemocným a virus nenakazí mnoho osob. Naposledy byla zaznamenána infekce lidí prasečími chřipkovými viry v roce 2007 v USA a Španělsku. V případě mexického viru zřejmě dochází k přenosu z člověka na člověka.

Další možný vývoj nákazové situace je nejasný. Většina lidí, kteří nepřijdou do kontaktu s prasaty, nemá proti prasečím chřipkovým virům vyvinutou imunitní odpověď a jsou k infekci vnímaví. Pokud je virus schopen  přenosu z člověka na člověka, hrozí vznik pandemie. Zda tomu tak je i v případě mexického viru a jaký by měla taková pandemie následky, se však dá momentálně jen těžko odhadovat. Záleží na mnoha faktorech, např. na virulenci viru, míře imunity v populaci, křížové reakci viru s protilátkami proti lidským virům běžné sezónní chřipky.

Šíření viru vepřovým masem nepředstavuje podle Světové zdravotnické organizace významnější hrozbu vzhledem k tomu, že virus hyne už při teplotách kolem 70°C a při standardní tepelné úpravě vepřového je bezpečně zničen. V současné době není k dispozici lidská vakcína proti prasečím chřipkovým virům. Virus, který se šíří v Mexiku a USA, je senzitivní na inhibitory neuraminidáz, ale je rezistentní na adamantany. Zatím se podařilo virus částečně charakterizovat, což je základní předpoklad pro tvorbu vakcín. Gen pro jeho hemaglutinin pochází z typických prasečích virů. Také další geny pocházejí z viru prasečí chřipky, jsou však kombinací genů z virů typických pro severoamerická a euroasijská prasata. Virus nese i některé geny z lidských a ptačích chřipkových virů v konstelaci, kterou virologové z amerického Centers for Disease Control nad Prevention označují jako „velmi neobvyklou“.ˇ