Název okounek pstruhový (latinsky Micropterus salmoides) v nás může zanechat dojem, že jde o malou plevelnou rybku. Jde ale o pořádné macky na které vyznavači Petrova cechu jezdí až do Ameriky. Tam jim říkají Largemouth Bass (často také jen „velká huba“). Jít na „Bassy“ znamená chytat v pstruhových vodách na vlasec, který udrží 11kg. Vědci začali podrobněji okounka studovat v roce 1975 v Ridgeově jezeře. Jde o experimentální přírodní lokalitu ve Fox Ridge State Parku v Charlestonu. V této izolované nádrži je rybaření pod přísným dohledem. Rybáři mají přísně vymezený čas, kdy mohou se svými udicemi brázdit vodu. Každá chycená ryba je vyzvednuta z vody jen na nezbytně nutný čas potřebný ke změření ryby a k přidělání značky.
Značky dostávají proto, aby se zjistilo, kolikrát byla ryba chycena. Všechny ryby po nezbytných úkonech putují zpět na svobodu. Taková činnost u ryb nevytváří žádný selekční tlak.
Takto šetrné lovy, které přirozenou populaci nijak neselektovaly, v jezeře pokračovaly po dobu čtyř let. Vědci tím získali detailní údaje o tisících chycených rybách. Mnohé byly chyceny vícekrát. Jedna dokonce třikrát během dvou dnů. Jiná šampionka se zase houpala na háčku v průběhu jednoho roku šestnáctkrát…
Po čtyřech letech byla nádrž vypuštěna. Výlovem se získalo o něco málo více než 1 700 ryb. Pouze 200 z nich nebylo nikdy na udici chyceno a to přesto, že v jezeře byly po celou dobu čtyř let. Tyto nepolapené ryby byly nazvány jako „málo ohrožené“ a vybrány jako rodičovský materiál pro další pokusy. Tito mlíčňáci a jikrnačky putovali do univerzitních nádrží a bylo jim dovoleno se třít jen mezi sebou. Dali vznik málo ohrožené linii potomků - LV (Low vulnerability).
Podobně i na druhé straně spektra, ryby, jež byly chyceny čtyřikrát a vícekrát, byly vybrány jako rodičovské páry k produkci potomků „ohrožené linie“ – HV (high vulnerability).
Jakmile se oba rybí tábory v oddělených nádržích patřičně pomnožily, byly ryby příslušně označeny visačkami a společně vsazeny do nádrže. Pokusné rybaření na této lokalitě s oběma liniemi dohromady jasně ukázalo, že HV potomci chycených rodičů byli také mnohem náchylnější k chycení. Jinak řečeno, rybářům se na háčku většinou houpali jen potomci rodičů, kteří se sami rovněž nechali nachytat. Tento selekční experiment byl opakován po řadu generací a trval 20 let. Při každé další generaci se rozdíly v počtu chycených ryb ze dvou selektovaných linií, zvětšoval. Podle ekologa Davida Philippa, vedoucího projektu, se jim tím podařilo prokázat, že se jedná o dědičný znak.
Vzorní otcové
O potomstvo pečují samci okouna. Samice pouze nakladou jikry a navždy odplouvají. Ti kdož od samého počátku stráží jikry, jsou samci. Než se z jiker vykulí rybky trvá zhruba 4 dny. Po dalších deseti dnech začíná rybí potěr volně plavat. I tehdy je samčí ostraha chrání před predátory a tato péče o potomstvo přetrvává ještě další tři týdny.
Podle Philippa jejich experiment jen urychlil něco, k čemu běžně dochází následkem rybaření, na mnoha místech - decimována je jen určitá část rybí populace.
Komerční rybaření a záměrná selekce se provádí již zhruba 50 let. Selekční tlak je především na produkci velkých a rychle rostoucích ryb. Pokus na okounkovi prokázal, že i rekreační rybaření ovlivňuje selekci a evoluci tohoto druhu. Podle Philippa má na okounka neblahý vliv sportovní rybaření ještě z jiného důvodu, než jakým je decimování té větší části jeho populace. Pokud je v době po výtěru sameček okounka vyloven a ponechán mimo svoje teritorium po delší dobu, je zle. Ostatní ryby si nehlídané potomky najdou do pěti minut je spolykají. K takovým smutným situacím dochází například i při rybářských závodech a to i přesto,že ryby jsou při takových akcích vraceny zpět do přírody. Mezi jejich ulovením a návratem je často až 8 hodin, tak dlouho to komisařům trvá, než všechny ulovené ryby patřičně zdokumentují a vyhlasí vítěze. Další malér pro ryby je v tom, že k jejich cestě na svobodu dojde ve zcela jiném místě, než na kterém byly chyceny. A protože potomstvo okounka bývá ztraceno během několika minut, proklamace typu, že sportovní rybaření neškodí, jsou nepravdivá. Rybáři by si měli ve vlastním zájmu prosadit v propozicích týkajících se závodů alespoň změny v tom smyslu, aby se ryba měřila ihned po vylovení a aby byla povinnost ji vrátit zpět v co nejkratším čase.
Prameny: Nature News,
Odchov ryb snižuje jejich plodnost
Autor: Jaroslav Petr (15.10.2007)
Po-kopulační selekce
Autor: Josef Pazdera (03.02.2003)
Diskuze:
