V bohaté sklizni loňské sezóny lovců fosilií jistě neunikne pozornosti ptyktodontní plakoderm Materpiscis attenboroughi, rybovitý obratlovec z dávno vymřelé linie pancířnatců (Placodermi), archaických obratlovců s nápadným kostěným krunýřem na hlavě a hrudi.
Asi není těžké uhodnout, podle kterého Davida dostal druhové jméno.
Slavný přírodovědec a režisér si to zasloužil, když před lety jako první upozornil širokou veřejnost na unikátní naleziště Gogo Formation v oblasti Kimberley, u pobřeží státu Západní Austrálie, což je ve skutečnosti luxusně zachovalý devonský podmořský útes z tehdejšího tropického oceánu. Před zhruba 380 milióny lety, v období zvaném frasn, se tu proháněla mořská havěť, kterou dneska docela slušně známe díky rozsáhlému fosilnímu materiálu.
Fosilie Materpiscis attenboroughi, jediný exemplář svého druhu, překvapila především fosilizovaným embryem, stále ještě připojeným k matce pupečníkovou šňůrou. Byl to docela šok, vědci rázem museli posunout nejstarší známý doklad živorodosti, čili rození hotových mláďat, o celých 200 miliónů let hlouběji do minulosti.
Jako by to nestačilo, vědci ze stejného výzkumného týmu vedeného Johnem Longem z Museum Victoria, The Australian National University a Monash University nedávno ohlásili další trhák. Při studiu jiné, ale shodou okolností blízce příbuzné fosilie z Gogo Formation, arthrodirního plakoderma jménem Incisoscutum ritchiei, našli nejen další vzácné embryo uvnitř matky, ale i stopy po bazipterygiu, chrupavčitém výrůstku na bázi břišní ploutve, které jsou patrné na pánevním pletenci.
Právě bazipterygium přitom využívají například paryby při souložení, když se s jeho pomocí chytá samec samice.
Zmíněnou fosilii vlastní londýnské Natural History Museum a je docela pikantní, že se o tom embryu vědělo už delší čas, jenom ho všichni považovali za poslední svačinku incisoskuta.
Až doposud se mělo za to, že arthrodirní plakodermové měli samce a samice stejné. Teď je ale vidět, že to neplatilo vždycky, protože v případě incisoskuta se samci a samice liší. Zároveň lze čekat, že se teď bude znovu zkoumat spousta fosílií plakodermů, kterých jsou plná muzea. Incisoskutum s embryem poměrně pěkně ukazuje, že v devonském moři žilo mnohem víc živorodých a náruživě kopulujících potvor s vnitřním oplozením, než by kdo tušil a to je jistě potěšující zpráva. Samotným pancířnatcům je to už dávno srdečně jedno, poslední mizí z fosilního záznamu během spodního, tj. staršího karbonu. Vždycky se říkalo, že je vytlačili první kostnaté ryby a žraloci, teď se dává přednost postupnému odchodu ze scény, druh po druhu, během nepříjemného masového vymírání, které shodou okolností probíhalo právě na přelomu devonu a karbonu.
Pohádková krajina u Fitzroy Crossing poblíž Gogo Formation. Kredit: Broome Travel Solutions.
Zdroje: ScienceDaily 26.2. 2009, Australian Life Scientist 26.2. 2009, Wikipedia (Placodermi).
Diskuze:
