Za zkratkou BMI se skrývá anglický termín „brain-machine interface“ čili zařízeníčko, které poslouží jako tlumočník mezi lidským mozkem a nějakým elektronickým zařízením. Obvykle tlumočí pro počítač, který už se s další elektronickou aparaturou snadno domluví.

Miguel Nicolelis z americké Duke University patří ve vývoji BMI k absolutní špičce. Svou extratřídu znovu potvrdil zveřejněním výsledků pokusů s umělou paží, jež udělá pokusné opici doslova pomyšlení. Pokusní makaci měli v mozkovém centru zodpovědném za řízení pohybů ruky zabudovány speciální elektrody snímající nervové vzruchy. S „dráty v hlavě“ se pak opice učily pomocí joysticku  pohybovat kurzorem na obrazovce počítače. Přitom jim Nicolelis stále měřil aktivitu neuronů napojených na elektrody. Nakonec dokázal rozluštit „řeč neuronů“ a přeložit ji do pohybů ruky. Věděl, že když  se „ozvou“ určité neurony, znamená to pro ruku povel k sevření prstů, a že jiný vzor podráždění zase signalizuje ruce, aby prsty opět povolila. Na základě těchto znalostí vytvořil  Nicolelis počítačový program, který převáděl nervové vzruchy na povely pro robotickou paži.

V této fázi experimentů Nicolelis  vypnul joystick a napojil ovládání počítačového kurzoru na umělou ruku. Opice ještě nějakou dobu lomcovala joystickem, ale brzy si uvědomila, že je to zbytečné. Seděla „s  rukama v klíně“ a honila kurzor po obrazovce jen  představami ovládajícími robotickou paži. Po nějakém čase si na tenhle způsob práce dokonale zvykla a ovládala robotickou paži jako kdyby to byla její skutečná třetí ruka.

Miguel Nicolelis zdůrazňuje právě tento fakt v souvislosti s možnostmi využít podobná zařízení jako protéz pro ochrnuté pacienty. Prozradil, že ve své laboratoří již testuje robotnickou paži poslouchající myšlenky lidských dobrovolníků. Pokusy jsou ale v počátcích a Nicolelis odmítá prozradit podrobnosti o jejich dosavadním průběhu.

I když při tiskových konferencích Nicolelis zdůrazňoval, jak velkou naději slibuje jeho výzkum nemocným a tělesně postiženým, nakonec se jeho výzkum možná uplatní někde úplně jinde. Nejvíce peněz  dává Nicolelisovi americká armáda. Pro generály z Pentagonu jsou ochrnutí lidé celkem nezajímaví. Mnohem radši by viděli už v blízké budoucnosti robotické končetiny ve výbavě vojáků. Armádě by se hodily například robotické ruce schopné jemných pohybů, jež se nezachvějí ani při manipulaci s nástražným systémem silné bomby nebo při likvidaci nebezpečných chemických bojových látek. BMI by měly pracovat obousměrně. Na jedné straně by měl mozek velet nejrůznějším zařízením (uvažuje se dokonce o systému, kdy by pilot ukrytý v bezpečí bunkru řídil impulsy z mozku stíhačku v bojové akci). Na druhé straně do něj budou přicházet informace z nejrůznějších  aparatur, např. kamer pracujících v různých vlnových délkách, supercitlivých mikrofonů, špionážních satelitů. Ideálem je důstojník, který uprostřed bojové akce dostává  do mozku všechny potřebné informace, na jejich základě se rozhoduje  a pak vydává povely – samozřejmě opět přímo do mozků svých podřízených. Brzy se nám tak možná splní sny o telepatii. Zatím ale jen při bojových akcích.

Miguel Nicolelis s novým typem robotické paže, jež poslouchá „myšlenky“ pokusných makaků.